Karja Líp bude, líp!
Kdysi jsem koukala po vodítku pro syna a (bohužel) nakonec nepořídila. Syn mi během našeho pobytu v UAE dopřál pár horkých chvilek. Například jsem vystupovala s miminem v kočáru z výtahu, otočím se, jestli syn jde se mnou, on sedí na zemi a mává bye, bye. Dveře se zavřely, a nešly otevřít. Už byl na cestě z 48. patra směrem dolů. To ho teda rychle vyhmátla security a za chvíli ho přinesli. Securiťák mi pak říkal, že ho sledoval na kameře, hošánek si tancoval na hudbu ve výtahu. Pak mi jednou najednou utekl cestou od metra, zaběhl za roh, kde byl výtah. Jindy počkal, tentokrat jsem dorazila k výtahu a viděla, jak jede s cizím chlapem dolů výtahem. Mimino jsem tam nechat nemohla, na jezdící schody kočár nemohl, tak jsem čekala, až se výtah vrátí. Chlap s ním naštěstí dole čekal, řvala jsem jak fůrie, tak chlap utekl. Hned vedle výtahu byly dveře na fotobuňku směrem k šestiproudý silnici. Pak jednou ujel na odrážedle, když si hráli kolem mešity s dětma ze školky a najednou začala podvečerní modlitba. On se bál a zdrhnul. Vůbec jsem nevěděla, kam odjel. Taky nám zdrhnul v Gruzii na letišti... To bylo všechno , když mu byly dva roky. Naposled se mi ztratil loni, neslyšel, že jdu k pekaři, nepockal před obchodem jako jindy, ale odjel na kole před supermarket... Incidence útěků se snižuje ![]()

