Mermaid To vůbec neznám, možná to zvazim, díky.

Ja upřímně nevím, jestli na to mám. Konečně mám trochu času na sebe, nechci se vrátit zase na začátek. Já ten první půl rok/rok nesla fakt těžce, migréna prakticky nonstop, s miminem zápřah a zároveň nuda k ukousání, o nějakým užívání nemohla bejt ani řec ... já jsem slabší kus, já ty věci kolem mateřství fakt nenávidím, z hřišť a detskejch koutků mám osypky ... já fakt jedine ty dvě odchovat někde na vsi, kde děti vypustim mezi slepice a vyrostou nějak samospádem, to by bylo podle myho gusta. Ale věčnej problém - žijeme holt v Praze.

Sambo mě celkem zaskočil, ještě nedávno jsme byli pomalu na rozchod a on tohle. No snad se to nějak utřepe. 

​tak já to mám přesně naopak, jednak to fakt zatím řadím asi ke svýmu nejlepšímu roku života, kojení mi přijde i přes pomalejší start nakonec naprosto boží a dite je bezvadny a fakt zábavný, ty kojenecký hry mě teda taky neberou, ale baví mě s ni bejt - ale fakt nedávám ten venkov, tu nechuť mi teda trochu zbrzdil covid, jinak snad jezdím obden s miminem do Prahy...co tady? Chodniky rozbity nebo neexistující, hřiště malinky a prazdny (to se nás zatím netýká), mimo cesty strasny blato třičtvrtě roku, není tu ani žádný kafe na cestu, venku ani zadnej cíl, fakt mi vrtá v hlavě, ze se někomu s tím miminem chce mimo civilizaci 

mozna to ocenim, až se bude půl dne vrtat klackem v tom blátě?  Ale to by se mohla i na zahrádce nějaký kavarny...

INCOM1 Mám radost, že se malý motoricky posunul a dohnal co měl. Ještě musí cvičit?

miuu díky, taky mám velkou radost. Teď už necvičí, chodíme se ukázat tak cca po měsíci a je to dobrý

Karja Super. Jenom jedna skeptická, z mý zkušenosti to fyzioterapeuti moc neznají, bohužel ani ti dětský. Moje to odmávla, že ten klinickej obraz sedí, ale že jsme tu motoriku vyřešili, tak je to ok. Vůbec nic proti ní, naopak, navíc ji pokládám za kapacitu v oboru (což mi potvrdila i moje fyzio), ale dál to neřešila a musela jsem hledat jinde. 

Len to je skvělý, ze jste na to kapli, já už jsem tu psala, ze jsem k tomu kissu taky hledala, ale myslím naše byla jenom kontaktní mimino. Mě ty vecerni place hrozne nicily, a to ani netrvaly nějak moc dlouho. 
v tu dobu mne úplně hrozne bolelo, když mi někdo říkal, ze si na ten plac musím zvyknout, ze všechny děti placou a ze ji rozmazlime nošením a chováním 

Potrefenáhusa Mně přijde, že bez kontaktu je člověk na venkově dost ztracenej s dětma. My tu taky nemáme žádné pěkně hřiště, žádnej cíl nic. Jako jo, je tu pěkná příroda a klid, ale to děti fakt neocení. 

Len to je skvělá zpráva, že jste odhalili příčinu. Držím palce, ať je všechno brzo v pořádku

Len Jojo, já teď načítám ty projevy těch starších dětí. Ale teď bych už řekla, že jsme ve fázi te rozmazlenosti, o které varují babičky:-D. 

Pinot Noir rasaNori Pošlete fotky manželů a já to zvážim, když si jako porodný budete brát moje kopretiny na prázdniny:-D. 

​No já zapomněla dodat své obvyklé "...a kdyby mi nebylo čtyřicet"

Karja no je to na pytel, do toho ten covid...dneska jsme teda venku potkali jednu známou a byl to první cizi člověk, se kterym jsem mluvila snad po mesici

ted je to asi nahovno všude

Potrefenáhusa já myslím že na dědině musí člověk vyrůst, aby tam uměl žít  - já taky byla zpruzelá že nemůžu ani do lesa s tim kočárem, když v brně jsem to drandila kolem celýho priglu. a to mě ani nelákaly nějaký kavárny. až jsem se na písku seznámila s nějakýma dalšíma matkama tak už se to dalo, nakonec horší byla ta další fáze - školka (strašná), dojíždění do práce a pro starší předpotopní základka a tím už žádnej další čas a energie nějak normálně žít, s vyhlídkou na to, že děti budou na střední buď na nějaký místní učňák, nebo dojíždět do města, ve kterým se nebudou umět orientovat

musím zas na rovinu přiznat že to bylo za doby kdy neexistovala práce z domu, eshopy.. takže nákup bot pro děti byla půldenní záležitost vypravit se do okresního města, spousta věcí je dneska mnohem jednodušší

Potrefenáhusa No je to děsný, ale někde na samotě to musí být horší! Moje velkamala ráda kouká i na cizí lidi, zdraví sousedy a tak. Přece jen aspoň trochu živo než někde, kde není ani noha. Známá bydlí v hrozném západkové, fakt snad 15 baráku, tu karanténu hodně dodržovali, ona byla těhotná a doma babička, a holčička prý pak brečela a bala se, když viděla jiné děti. Des no!

Potrefenáhusa Jo, moc dobře si pamatuju, jak jsi to sem psala. Malej právě moc kontaktní není, mě to hrozně překvapilo. Vždycky jsem si myslela, že na ty hodně uřvaný děti právě zabírá nošení apod., a hrozně mě trápilo, že mu nemůžu nijak pomoct. Ten zoufalej neutišitelnej pláč je fakt to nejhorší, tlapkam zpětně.U nás i několikrát za den, jak začínal bejt unavenej, tak už se mi dělalo i fyzicky špatně, že zas bude inferno a že tomu drobečkovi nedokážu pomoct. Kolikrát jsem si říkala, co jsme to způsobili, že jsme si ho vůbec pořídili, že si přece to nevinný miminko nezaslouží takhle trpět už od narození.

Ty kecy okolí nechápu, nedokážu si představit, že to zoufalý miminko někdo nechá plakat, vždyť je to úplně proti instinktu. Ale řekla bych, že to možná tvrdí ti, kterým děti zas tolik nepláčou. 

viktorka_od splavu no to je taky v prdeli a na to ani vůbec zatím nemyslim, na dojíždění do práce. Budu doufat, ze se do ty doby nějak utresou homeoffice a půjde to nějak zplichtit. Budu doufat, ze se to všechno nějak vyvrbi nějakým snesitelnym směrem. 
prave, tak v Praze to není jen o kavárně, ale je tam miliarda směrů a zajímavých míst, kam se muže člověk s tím kočárem vydat. Tady jezdím kazdej den vicemene dokola vilovou čtvrti a když se mi chce mít celej kocar od blata, muzu objet hřbitov...

Karja To je univerzální výmluva babiček.Kdybys přece jen měla pochyby, na fb je o tom skupina, kde se sdružují hlavně rodiče a odborníci, co se tomu věnují. Hodně se tam ptají na různý projevy dětí a často se k tomu vyjadřuje i ten náš neurolog. 

Len tak mne to tvrdila tchyně, která jedním dechem dodávala, ze muž řval tak strašně, ze už se nikdy neodvazila mít další dite (takže doporučení nechat vyřvat asi teda nefunguje, ne? )

fakt nevim, jestli existujou lidi, co plačící mimino nezvednou a nepochovaj? Co taky jinyho s brecicim ditetem 

viktorka_od splavu Tak ja treba v 25 vypadla z Prahy rada. Jsem radsi na te dedine, byt teda to mame do civilizace kousek. Neni to o hodinovém dojíždění. Pred covidem to tu žilo, porad nejake akce, grilovacky u sousedu...i ted to teda ujde. Ale zas nemuzu rict, jak to bude za nekolik let. 

Len já si o tom Kiss syndromu taky hodně četla, ale docela pozdě. Jak píšeš o vašem miminku, poznávám všechno. Bylo to strašný, strašný, plakal nejak úplně pořád. Zpětně si myslím, že to možná měl náš chlapeček taky. V osmi měsících se začal plazit a pak se to nějak srovnalo, možná si to rozhybal sám? Kdo ví. Každopádně jsem za vás moc ráda, že víte jak s tím pracovat! To je hrozně skvělý.

Syn se narodil před čtyřmi lety a když jsem si o tom tehdy hledala informace na netu, přišlo mi, že to hodně odborníků vnímá jako nějakou ezo šarlatánskou diagnózu. Byl to jen můj dojem? Nebo se mezitím už nějak posunulo vnímání?

A je to nejak nově pojmenovaný, objeveny problém? Já o tom nikdy předtím neslyšela, vlastně jsem na to narazila docela náhodou v nějakých diskuzích matek těch tzv. Dráždivých dětí. Tehdy snad byl u nás jen jeden lékař někde myslím v Hradci, který se tomu věnoval. 

Potrefenáhusa Hele a sance se vratit do Prahy neni? Mi prijdes dost smutna z toho mista, kde žijete...A co to řízení aspon? Neslo by to nejak zkusit..Ja neridila roky a ted uz to s ditetem fakt nepujde. Parkovani je furt velky spatny, ale uz jsem to nejak zlomila aspon trochu. At zije automatická převodovka. Jinak kamoska co se sem pristehovala si delala řidičák ted ve 40 a uz je mnohem lepsi ridic nez ja. 

Potrefenáhusa Tohle vážně nikdy nepochopím. Takže housátko bude teda asi po tatínkovi?

Jako před pár dny jsem ale venku byla za ignorující matku, potřebovala jsem malýho přesunout v kočárku po městě a zrovna měl děsnej hysterák. Vyndala jsem ho ven a uklidnila, ale prostě jsem ho potřebovala nějak dostat domů, v kočárku opět šílenej řev. Vidět něco takovýho, tak si asi pomyslím něco o matce, že ho  ani neuklidňuje... Ale na něj to prostě nefunguje, byla by to jen komedie pro kolemjdoucí. Takže jsem prostě tlačila kočár s odevzdaným výrazem a nasadila ostrý tempo, ať jsme brzo doma.