žluťásek já právě slyšela nějakého logopeda říkat, že ty říkadla jsou české specifikum a pro řeč nejsou důležité

Já je říkala, děti to bavilo a co jiného s nimi dělat, že jo:)

žluťásek  navíc u těch malinkých je úplně jedno, že neznají význam těch slov, ale ten rytmus+pohyby/cviky.. jako určitě dítě vyroste i bez toho, ale proč to nevyužít, když dneska matka kolikrát celý den nemá vůbec nic jiného na práci, než se tomu dítěti věnovat. tohle je věc která má stoprocentně smysl

žluťásek já jsem je malinkým dětem vůbec nečetla, prostě jsem je říkala. To čtení jsme měli jako rituál u kojení mladší. Starší si přitáhla knížku a já ji to "četla". Jak to bylo rytmické, tak se to dobře pamatovalo. 

žluťásek nasi kluci milovali (a ten mensi jeste porad) koukat z okna. Bydli nad docela rusnou ulici, ve 4. patre, takze maji rozhled, pod okny pres kus travniku zastavka autobusu (porad je to papodus), chodi lidi, po travniku pejsci, deti, po silnici jezdi barevny auta, fouka vitr a stromy se "houpaji"... u toho si povidame dost dlouho, takova hybajici se obrazkova knizka.

Evaeva já ti nevím s panem logopedem, pak jsou taky slovenské specifikum a angličtina má na to speciální výraz, určitě existují i v Němčině. Jinymi jazyky jsem se nikdy tak nezabývala, tak nemůžu sloužit. 

Kokoska starší vydržel u okna taky dlouho. A to tu za hodinu projedou popeláři, tři auta a projdou dva lidi se psi:)

viktorka_od splavu continuity jo. Určitě vyroste a naučí se mluvit i bez nich, ale zdá se mi věčná škoda to nevyužít. My máme tak krásnou poezii.

Evaeva to teda nevím. A co všechny ty nursery rhymes v anglicky mluvících zemích? V knihovnách na tom mají postavené celé programy pro mrňata, taky básničky spojené s pohybem, různé škádlivky, jazykové hříčky. 

continuity nevím, těžko říct. Určitě se naučíš mluvit i bez toho, ale zase co jiného s těmi miminy dělat, že jo:)

Já si říkanky a popěvky i dost vymýšlím a modifikuju podle momentální situace. Nevím, jestli to dceři minimálně v tom prtěcím věku nebylo šumák, ale mě to uklidňuje :o)

A u říkanek jsem dost schopná překousnout nesmyslný text, protože nějaká ta absurdita mě nerozhází, spíš strašně trpím, když mi v nich nesedí rytmus.

žluťásek hele, nevím. Kluci od malinka radši skáčou, dělají kotrmelce, přelézají překážky, lezou po žebříku a dělají blbiny typu prdění za krk, lechtání, věšení hlavou dolů a točení jak v odstředivce. Nějaká říkadla třeba Ríša vůbec nevnímal, nebavilo ho to, pak si i zacpával uši . A přitom učitelky ve školce říkají, že má bezkonkurenční slovní zásobu a podle toho, co slyším v šatně, tak mluví skoro bezvadně, jeho vrstevníci šišlají, neumí R, některým skoro není rozumět. Fakt si myslím, že není třeba to hrotit, když se k tomu člověku nechce.

Evaeva tak nikdo neříká, že bez toho se dítě nenaučí mluvit. To si myslím, že ten smysl je úplně jinde. 

Evaeva popelari jsou top! 

žluťásek jak píšu, fakt nevím. Nejdůležitější bude na to dítě mluvit. Mě třeba nejde tolik mluvit jen tak, takže pro mě jsou ty říkadla jako dělaná. Navíc třeba starší na mě moc nereagoval, ale u tohohle bylo vidět, že ho to baví. Ale zase bych neřekla, že kdo nedělá paci, paci, nějak dítě zanedbává, někomu to prostě není vlastní.

žluťásek nasi kluci milovali (a ten mensi jeste porad) koukat z okna. Bydli nad docela rusnou ulici, ve 4. patre, takze maji rozhled, pod okny pres kus travniku zastavka autobusu (porad je to papodus), chodi lidi, po travniku pejsci, deti, po silnici jezdi barevny auta, fouka vitr a stromy se "houpaji"... u toho si povidame dost dlouho, takova hybajici se obrazkova knizka.

​Přesně, myslím, že prostě stačí s dětmi mluvit.

Pinot Noir určitě to nechci hrotit, ale jako mimina kotrmelce nedělali, ne?:)

Pinot Noir ale říkadla se s kotrmelci prece nějak nevylučují. Jak už bylo řečeno, je to bezvadná aktivita, když je potřeba dítko chvíli udržet v klidu.

Ale tak, koho to nebaví, tak nebaví. To se nedá nic dělat. 

Evaeva Ríša tak od roka a půl kotrmelec umí, Viktor má rok a tři čtvrtě a už mi chybí jen trochu švihnout nohama, aby se převrátil rovně. Jako miminovský věk to není, ale rozhodně to uměli dřív než mluvit (takže dřív, než je začaly zajímat knížky ).

Evaeva moje jo, hlavně ta starší. Tchyne tak na ni jednou koukala, když lezla parakotoulem z postýlky (měli jsme ji přiřazenou k naší posteli), bylo jí asi 8 mesicu a povídá: ty jsi celý tatínek, ten měl taky věčně nohy víš než hlavu. 

Tak naše holky to hrozně baví. Ta menší furt nosí knížky, teď s nima stráví (bohužel strávíME 2 hodiny denně a je to viceme méně ukazování a prohlížení), a ta větší, ta je fakt jak houba. Jakmile vidi, že se někde něco čte nebo říká, tak okamžitě zbystří a jde. Ale mají teď bohužel velký nesoulad literatury. Ta malá je u Hafhaf pejsek a ta druhá by ráda už nějakou pořádnou čtěnou rikanku, ale ta malinká to hned zase otáčí.

Naši kluci kolem těch dvou let měli rádi tohle: