mnum obliekaj ich síce postupne ale stále doma. Ja väčšinou jednému dám (príklad) pančuchy a mikinu, potom druhému to isté plus ale aj nohavice/overal, potom doobliekala prvého..ale na chodbu ich púšťam až keď som nachystana aj ja, lebo tam robia zlobinu (a mladší sa snaží zabiť na schodoch). 

Ale tiež už sa mi stalo, že som dole zistila, že nemám nejakú dôležitú vec a deti nechala s malou dušičkou čakať a vybehla rýchlosťou blesku 4 poschodia naspäť . A to si batoh a všetky potrebné veci chystám ešte pred obliekaním, inak by som polovicu zabudla. 

mnum 

Já mám se synem taky trápení s oblékáním. Ale tuhle měl nějaký záchvat Mirka Dušína nebo co a během asi 30 vteřin se komplet vypravil ven sám. Pak o tom ještě asi týden vyprávěl, jak on je jako šikovný, kdežto malá ségra není, ale že by to zopakoval, to ni náhodou. Ve školce je taky nejpomalejší.

Evaeva no to moji by neprišli nikdy . Ale to bolo obrazne. Pri tom kriku, mladší zdrha a nechce sa obliekať, nič nezabudnúť - proste ten stres, to som úplne mokrá. Fest to neznášam. Dosť mi zlepšilo život absolútne nevychovne každému strčiť do ruky gumoveho medvedíka alebo medovník a ochota obliekať sa zvýšila o 300 percent  

dynda keby nebolo škôlky, tak sa ani v štyroch rokoch nevie obuť, obliecť a dokonca ani vyzliecť! Absolútne o to nemá záujem a nechce nič skúšať. Vzdy ho nakopne až škôlka. Teraz sa tam naučil zapínať zips. Ešte mu to až tak nejde, ale v škôlke to záhadné zvládne, doma sa akurát rozčuľuje. No darmo, asi bude po mne

Jak jsem psala uz vyse, u mne neni zasadni problem to samotne oblekani, vzdyt kdyz ji obleknu ja, je to i nejrychlejsi a v konecnem dusledku pro mne nejpohodlnejsi. Spis mne stve to ze vi ze pujdeme ven, i se ji treba zeptam zda chce jit hned po obede anebo pozdeji, domluvime se, mne je to vetsinou jedno, ale kdyz uz se domluvime, tak si podlemtoho treba rozvrhnu nejake domaci prace, jidla a tak. A pak prijde ten cas, ja ji pripomenu dostatecne vcas aby se zacala oblekat ( normalne by stacilo jen pridat na domaci obleceni svrchni kalhoty, mikinu, bundu, ale protoze si casto hrajeme na leto a je v kratasech a tilku anebo rovnou v plavkach, musi se prevlect cela). No a tam zacne problem ze se ji nechce. A nekdy kdyz ji chci pomoct, tak mi utika, smeje se, nutne si musi s necim jedte pohrat a cas utika, mezitim se zacina nastvavat mala, kterou jeste treba potrebuji pred odchodem prebalit a nakojit, taky musim zbalit nejake veci s sebou a nemam cas hodinu pred odchodem venovat vylucne starsi). Takze kdyz odchazime, mala je uz vetsinou hodne unavena a place, ve mne to uz za tu dobu tech tisicu naschvalu vre a pak nasleduje moje lamentovani anebo rvani za blbost typu ze si pomalu obouva ty boty nebo tak neco. Pritom kdyby tomu nepredchazelo to predtim, tak se samotnym oblekanim jako takovym problem nemam. Snad jsem se uz vymackla dostatecne jasne

mnum no ano jasně. aj jsem si to tak myslela, prosím tě, zkus si to přenastavit, priorita je přežít a nic si zbytečně nekomplikovat. pokud "u mne neni zasadni problem to samotne oblekani, vzdyt kdyz ji obleknu ja, je to i nejrychlejsi a v konecnem dusledku pro mne nejpohodlnejsi" tak to prostě tak dělej a neboj - zdraví jedinci se nejpozději úderem osmnáctých narozenin zvládají oblékat samostatně i bez tvého přičinění 

mnum je to jasné, toto máme úplne presne aj my. Už teda chvalabohu nemusím tak chvatat kvôli mladšiemu. Asi je to u detí bežné a je normálne, že nás to rozčuľuje a vyčerpáva

viktorka_od splavu jo, asi se na to musim podivat s vetsim nadhledem

Mrakoplas no prave, nechcela som to tu tak rozbehnut taku diskusiu vlastne o nicom vynimocnom, lebo tieto situacie pozna a zaziva asi kazda matka, aspon teda s kazdym ked sa babim o vypravovani sa z domu, pritaka, ze je to peklo

mnum ona ti to odsouhlasí, protože jí to teď dá klid, neumí si to představit. U nás někdy pomůže minutka. Ale spíš bych řekla, že se musíš obrnit trpělivostí.

A dekuji vsem za rady a tipy

Ale tiež už sa mi stalo, že som dole zistila, že nemám nejakú dôležitú vec a deti nechala s malou dušičkou čakať a vybehla rýchlosťou blesku 4 poschodia naspäť . A to si batoh a všetky potrebné veci chystám ešte pred obliekaním, inak by som polovicu zabudla. 

​kolikrát já už se takhle vracela. Většinou si teda vzpomenu už u výtahu. Ale oni to nějak chápou a vychovaně čekají. Starší sedí na schodech, mladšího teda radši připoutám v kočárku.

Já si myslím, že starší přijde, protože ví, že já ho nahánět nebudu. Někdy se oblékne, jen vidí připravené oblečení, někdy to stojí nějaké přemlouvání, ale nakonec to udělá a většinou i bez řevu.

mnum 

Tak to se přiznám, že v takových případech beru druhé dítě, pakujeme se a vyhrožuju, že odcházím. Zatím to k mobilizaci stačí a s tím oblékáním se pak musíme stejně ještě poprat. On už někdy zkouší, že nechce ven, ale pak se mu připomene nějaké venkovní lákadlo a jde. Já bych teda neměla moc problém z těch dveří odejít na zahradu a fakt ho doma nechat. Aspoň na malou chviličku. Já nějak nedávám ty dny, když se začnou moc rozplizávat. Manžel tuhle taky už zabouchnul a syn začal hrozně řvát a najednou se teda oblíkat šel. Ale to je jednoduchý, když mám dům se zahradou a ven to je od místa oblékání asi 2 metry.

dynda já už asi dvakrát využila manželova ho a syna nechala doma. Ale s tím, že tátu nebude otravovat. Neotravoval, ale příště šel ochotně;)

mnum podobná debata tu byla nedavno a paradoxně se mi hrozně ulevilo. Že takhle nevyvádí jen naše dítě, že to je úplně běžná situace skoro všude. Od tý doby jsem nějak klidnější. 

A tuším teda, že díl viny nesu i já. Kdybych si k němu sedla a dohlídla na oblékání, asi by to šlo snáz. Ale jak pracuju z domu, dělám kolem tisíc věci, jsem napůl oblečená, houkám ať si vezme ponožky, do toho píšu mail, jdu se ucesat a při té příležitosti vyndam prádlo z pračky...

Když to teď píšu, je mi jasný, že po něm chci moc. Nedovede se ještě odtrhnout od Lega, aby se chystal, když já u toho taky pracuju. 

žluťásek tohle odbíhání taky dělám a ano, je to špatně. Jenže někdy je oblečený hned a pak čeká na mě, ale většinou bych to všechno zvládla dvakrát.

dynda tohle jsem udělala jednou, když jsem byla už vytočená a ten šok a strach v synových očích, uaaa. Už nikdy, měla jsem pak strašný výčitky. 

Mně se dítě začalo při vypravování svlekat. Taky se oblekame na etapy a než dofinišuju sebe, tak si rozepne kombinézu a mikinu. Takže konečné zapínání a nasazování čepic u nás probíhá až při sezení v kočárku nebo na motorce u vchodových dveří do baráku. Aspoň že tomu psovi se bez ohledu na roční období jenom přicvakne vodítko. 

dzizisketa jojo, mladší se taky rozepne než se vypakujeme. Ale to už je to poslední.

žluťásek starší by snad sám doma i klidně zůstal:) Já se snažím řídit tím, že vyhrožuju jen tím, co jsem ochotná splnit. Ne že bych to vždycky dodržela, ale to je přesně ta věc, o které si zpětně říkám, jako co to bylo