Karja podle mě si pod tím neumí nic představit, asi bych to vůbec neřešila, jestli to říká jako pohádku, tj. ne ve vzteku. Syn občas říká, že nás všechny sní nebo že umřeme, obvykle to zakončí tím, že se mu pak narodí nová maminka:)
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Myslím, že už som tomu nasla využitie. Porozdavam to Alicinym kamarátka, s ktorými chodí kočíkovat bábiky 
Karja muzu te uklidnit, tohle syn zacal nekdy mezi 3. -4.rokem rikat taky. Ze nekoho da na koleje, aby ho prejel vlak. Ze nekoho hodi do vody a ten se utopi...furt o tom mlel, bylo to divny, ale k realizaci nikdy nepristoupil;) pak to prestal i rikat. On je ale dost hodnej, ve smyslu nenasilnej, tak jsem si starosti nedelala. Ted teda rika mnohem horsi veci, jeci na bratra, ze mu jednu vrazi, ze mu zmaluje p.del, coz se u nas nerika, tak taky nevim, kde to vzal. Ja to spis ted naposlouchala od nej a kolikrat me svrbi jazyk i ruka, mame dost strasnou vychovnou fazi.
betsey To je dobrej plán, panenky to určitě skrabat a svědit nebude. 
betsey hneď by som nabehla 
Dobrý plán s tými bábikami
To s panenkama jsem chtěla navrhnout, jak je to hezky pružné, půjde to hezky oblékat.
Naše malá, sotva mluvila, si hrála s autíčkem a řekla mi přejedu tě, budeš mrtvá. Mohl jí být tak rok a půl. Ono je to přejde.
My máme taky nějakou vývojovou fázi, která je asi i umocněná tím, že už 2 týdny marodíme. Syn se začal trochu jinak chovat k ségře, má úplný záchvaty pomáhání a péče, na druhou stranu ji i mnohem víc usměrňuje a vychovává, takže střety jsou ostřejší, protože ona se rozhodně nedá. No a kolikrát člověk úplně vidí a slyší sebe, akorát ty situace nejsou zrovna adekvátní. Často se musím hodně kontrolovat, abych se nesmála.
dynda to mame podobne, syn taky o mladsiho bratra dost pecuje, opravdu hezky a zodpovedne, ale na druhou stranu ho i dost mistruje, casto neurvale. To bych ale rekla, ze je normalni, i kdyz jsou z toho nekdy konflikty. Nase "faze" spociva v tom, ze jsme syna trochu zkazili a ted se nam to vraci. Ale tak jeste mu nebylo sest, tak snad to pujde jeste dohnat. Nam se to teda uplne vymklo, syn vubec neposloucha, desne nas komanduje, vcera sel spat az skoro v jedenact, strasne si vymysli a kdyz neni po jeho, ma zasek na nekolik hodin, ruzne nas provokuje, je sprosty (na nas). To bych rekla, ze neni faze, ktera prejde sama, a mel by se nejak usmernit, jen teda nevim jak, bych snad nejradsi zavedla tu rakosku, ale to uz mi prijde pozde s tim zacinat. Uz jsem se byla i nekde radit, to mi trochu pomohlo, minimalne me tam uklidnili, ze matka tyranosaurus neni nic, za co by se clovek musel stydet, ba to muze byt i prospesne
Gatita no, máme podobnou fázi. Moc si s tím nevím rady, protože cokoliv řeknu, vpálí mince jiné situaci on. Takže ho napomenu a uslyším, co děláš?!, už toho mám dost!, tohle už nechci nikdy slyšet! a podobné (naše) perly.
Gatita Pinot Noir tiež s niečím takým bojujem, najhoršie je, že syn si vybral babku a ubližuje jej (postipe ju, udrie na boľavu ruku/nohu) a to babka je prísna. Na mňa si tak nedovoli, ale na ňu stále, napriek trestom. A presne, dokáže byť neuveriteľne starostlivý, vnímavý.
Me teda vcera ten triletej taky rozcilil, asi jak ho ted castejc hlidam, tak uz se u nas adaptoval a dovoluje si. Na to, ze mu jeste ani ty 3 nejsou, je velice cilevedomy a jde si tvrde za svym. A v tom okamziku je stizeny hluchotou a vidi jen to svoje. Jeste dost pomaha domluvit se na postupu - napr. ze ted udelame to a to a pak uz opravdu uklidime hracky. Kdyz na nem ten uklid chci rovnou, sekne se a neni s nim rec. No a pak ho davam do autosedacky, to mrne me obejme a rekne Ty jsi moje hodna babicka... manipulator z toho bude strasnej!
Tyranosaura dělám také. On je v tom všem cítit i ten jeho boj o moc, o nás jako rodiče, protože ségra je už vážná konkurence. Je to těžký to ustát a je to prostě mnohovrstevnatý, není to jenom ta situace, ale vždycky tam cítím něco v pozadí. Plus teď je fakt nějak hodně citlivý, možná ještě není úplně fit po nemoci. Nevím. Když se mu něco nelíbí tak má hned komentáře, že je to blbý a podobně. No, čeká nás ještě hodně práce. Asi i na nás všechny doléhá, že jsme se ještě nedostali na dovolenou, ta debilní viróza nás úplně odstavila. Já mám ty děti docela dobře přečtený a umím vycítit, kdy by mohl vzniknout problém, takže mimo domov se nám celkem daří, ale doma asi polevuju, nebo nemám už tolik sil a někdy je to drsný no.
dynda u nas se to blbe seslo, ze my (rodice) jsme takove spici panny, neradi se hadame, kolikrat radsi ustoupime, ani jeden z nas neni nijak temperamentni. Naopak dite je umanuty bejk, co si jde tvrde za svym, soucasne je ale velmi citlivy a vsechno desne proziva, emocemi to jen srsi, opanuje cely prostor. K tomu si pricti pres pet let nasi vychovy a la respektovat a byt respektovan, nicmene my na to jakoby asi nejak nemame, takze to " byt respektovan" nam tam faliruje. Manzel ma navic tu hranici jeste dal nez ja, takze zatimco ja uz chytam nerv, kdyz syn u stolu vyhazuje babicku ze zidle/v 23 h jeste nespi a zada to ci ono, on je v klidu a rad vyhovi
.
My v dost věcech necháváme volnost, často se necháme ukecat na ještě jednu pohádku nebo třeba proběhnout venku ještě po večeři, nebo si samy děti rozhodnou, co chtějí dělat odpoledne, ale pak máme ty hranice, které nechceme posouvat. Třeba ty časy hlídám i kvůli malé, představa, že mi v 11 večer skáčou po hlavě dvě děti (protože u jednoho by nezůstalo), které budou druhý den ještě o to protivnější, že šly pozdě spát, tak to ani náhodou. Buď to ukecáme, že se jde spát po dobrém, nebo nastupuje tyranosaurus. Já jim třeba vysvětlím, že jestli nebudeme vyspalí, tak se druhý den nepojede na výlet. Záleží, co je zrovna ve hře. Často mě až překvapí, jak rozumně se děti umí rozhodnout.
Gatita Já bych taky chtěla být ten tyranosaurus, ale holky to dost špatně nesou, hned se rozevřou a je to teda horší. To co popisujes, jsou prostě povolenejsi hranice, to my slabší lidí prostě takhle máme asi z podstaty a pokud to dítě je silna osobnost, tak to dobře ví a je to takhle v cudu. Ségra ta to takhle nedělá, ta když něco řekne, tak to řekne a trvá si na tom, prostě vůbec neustuouji. Jenže moje holky se hned rozevřou, zavládne panika a člověk by si šel kopnout do stodoly fakt!
Nebo co ti tak jako radili a rikali? Na té ,,poradě,,?
Karja mňa ten plač vôbec nedojima, ale naši zmäknú, alebo teda ustúpia, aby to nemuseli počúvať. Párkrát som už 'vyhrala' tou predstieranou milosťou, že áno, rozumiem že to nechceš, ale bohužiaľ to tak bude, aj s pritulenim, totálne divadlo, tak mi je to proti srsti. Naviac som zo školy zvyknutá, že ma žiaci poslúchajú.
letfenixa No plac mě taky nedojme, ale ony tak řvou, že se v tom nedá bejt a celkově je to hysterie největšího kalibru a pak se to se.e celej den
Karja tak toto sa u nás vekom zlepšuje
A moje dieťa na staré kolená chytilo nejakú separacnu úzkosť alebo co, čo s blížiacim sa nástupom do škôlky nie sú bohvieake vyhliadky. Dnes som sa chcela ísť prejsť, už som pomaly otvárala dvere, keď spustila taky rev, že nemôžem odísť, že som vymäkla a zostala doma. A to obvykle ma jej plač tiež neobmäkci a neustupujem jej. Tak teraz tu akurát sedím strašne naštvaná, lebo dnes som naozaj potrebovala byť chvíľu sama.
