Muslik neboj! Ja mela bezudrzbove spaci miminko a v sestinedeli takovy hormonalni doping, ze jsem mela az nesnesitelny prival energie, mohla jsem skaly lamat, nevydrzela jsem na jednom miste (pro okoli nemene nesnesitelne jako prvorodicka v laktacni psychoze! )

Pinot Noir hele a v jakým smyslu? Kde byl problém? Protože já jsem naopak presvedcena, ze mi to kojení asi tak 90% problémů vyřešilo samo a jsem strašně vděčná za to, ze jsme to nakonec zvládly. Muslik Pro mě to taky peklo nebylo a není, ale narocny ty první tři mesice docela byly

Muslik keby starší nemal ten reflux, tak je to výstavné bábätko, spal sám v postielke, bol uplnu pohodar. Na chate s me s ním boli keď mal tri mesiace a odvtedy cestovali, s mladším sme začali v jeho siedmych týždňoch. Bola s nimi pohoda, žiadne neustále nosenie nevyžadovali. Ale to prvé šestonedelie je aj tak väčšinou náročné, hormóny a nevyspatie, keď človek nespí aspoň tri-štyri hodiny v kuse. Proste si nerob žiadne plány, domácnosť odloz bokom a priprav muža, aby bol plne k dispozícii. Mne pomáhalo, že sa celá rodina šla pretrhnúť v kocikovani, deti tam vydržali spat dve až tri hodiny, mohla som si za ten čas doma oddýchnuť. 

dynda Ještě pro starší děti je Jako v zrcadle, jen v hádance, to se myslím taky dotýká smrti, a pak Bratři Lví srdce...

Muslik při druhem dítěti je to už pohoda . 
Já myslím, že to první šestinedělí je drsný v tom, že se na to nedá připravit, jak se matce příchodem dítěte totálně obrátí život naruby. 

Potrefenáhusa protože jsem pořád jen řešila prsa, když už ten nespavec konečně chviličku spal, místo abych spala taky, tak jsem pořád nahřívala, masírovala, rozháněla zatvrdliny, obkládala tvarohem a jakmile jsem otevřela dveře návštěvě, nebo šla vynést odpadky, nepatrně mě ofoukl studený vzduch a jelo to nanovo, pořád dokola. Jedl 45 minut, v leže mi to nešlo, bolela mě záda, bradavky, neměla jsem kontrolu nad tím, jestli vlastně jí. Celých 11 měsíců kojení jsem to nebyla já, ale chodící mlíkárna, připadala jsem si hnusná, méněcenná, ulepená. Sama sebou jsem se cítila až jsme to ukončili. Prostě kojení není pro mě. Ale byla bych špatná matka, že jo. A pak když hormony opadly a chtěla jsem se na to vykašlat, už to nešlo, protože flašku nechtěl. Měl ji dostal už v šestinedělí jako Viki a nemusela jsem se skoro rok cítit jako debil.

Mně teda žádné problémy kojení nevyřešilo. My měli jediný problém - málo spánku a na tom mělo kojení zásadní podíl.

Muslik připravit si strategii, co budeš dělat, když to bude špatné, jak ti radí výše, je určitě dobrý nápad. Já bych si taky stanovila nějaké hranice, jako chci kojit, ale když to nepůjde do 14 dnů, vykašlu se na to, chtěla bych, aby dítě spalo v postýlce, ale když to nepůjde, budu ho mít nalepené na sobě (nebo naopak, ne každý je kontaktní rodič),... A rozhodně bych připravila muže, že to může být dost náročné, že bude muset vařit a uklízet a po večerech chovat uplakané dítě. A pak bych doufala, že to nebude potřeba:)

Pinot Noir ja te uplne chapu.

Jsem rada,ze tehda ten tlak na kojeni nebyl,protoze uz v porodnici kdyz jsem to zkousela to byl des.Ten tlak na kojeni mi vadi taky a proto asi i ve dve v noci sem mela potrebu to Rhaenys napsat.

Muslik u nás to taky nebylo peklo, vůbec. Já se předem připravovala mentálně na peklo (nebude spát, bude řvát), ale všechno mi šlo nějak samo a v pohodě, když jsem teda přišla na to, co dceři vyhovuje - jako že nemůžu jíst ořechy a že chce pevně zavinout a spát sama v postýlce, že šátek absolutně ne, ale kočár super. Měla ty večerní řevy, cca mezi 7 a 9, půl 10, na to fungovalo ji chovat na bříšku a nesnažit se ukládat v 8, jak říkaly babičky - že dítě má v 8 chrnět

Přiznám se, že to bylo tak v pohodě, že když jí byly 2 měsíce, odjeli jsme poprvé za hranice, spali jsme v autě na lesním parkovišti, věnovali se svému sportu (jeden člověk byl teda vyčleněn na péči o dítě, střídali jsme se, ona ve dne moc nespala, zato v noci mezi kojením spala dobře). Jako fakt je dobrý se připravit na všechno, ale peklo to určitě být nemusí - a myslím si, že je to prostě o štěstí. 

Zarinya mně by tehdy docela pomohlo, kdyby mi nějaká kámoška řekla, ať se na to vys**u. Místo toho mě bombardovaly dotazy, jestli kojím, a radami, jak to vydržet a vytrvat a nevzdávat

Muslik mne nejvic pomohlo kdyz jsem prestala bojovat se svymi predstavami jak by to melo byt spravne, jak to vsechno naplanovat a prijala jsem to co prislo a zacala resit tu konkretni situaci v dane chvili. Prestala premyslet nad tim ze si tim nebo necim jinym zadelavam na problem do budoucna, nakonec se stejne vetsina problemu vyresi sama, casem. I bradavky jednou prestanou bolet, i koliky jednou odezni, i nespokojene miminko co je neustale na prsu, se casem zacne zajimat o okoli a hracky. Prvni dny a tydny byvaji narocne (novy tvor, kteremu nerozumime, unava, bolesti, kompletni prekopani dosavadniho zpusobu zivota, vycerpani a i ty hormony), ale postupne si kazda mama najde svoji cestu, nauci se rozumet miminku a stane se z ni nejvetsi odbornik na sve dite. 
No a nekdo ma stesti ze ma pohodove, neuplakane a spave dite od narozeni, to nikdy nevis, treba to bude i vas pripad

Muslik připravit si strategii, co budeš dělat, když to bude špatné, jak ti radí výše, je určitě dobrý nápad. Já bych si taky stanovila nějaké hranice, jako chci kojit, ale když to nepůjde do 14 dnů, vykašlu se na to, chtěla bych, aby dítě spalo v postýlce, ale když to nepůjde, budu ho mít nalepené na sobě (nebo naopak, ne každý je kontaktní rodič),... A rozhodně bych připravila muže, že to může být dost náročné, že bude muset vařit a uklízet a po večerech chovat uplakané dítě. A pak bych doufala, že to nebude potřeba:)

​Přesně!!

Pinot Noir  Dodnes si říkám, jak by to asi bylo jinak, kdybych zkusila láhev. Ne jen kvůli mé pohodě, kvůli ní. Na druhou stranu, měla ekzémy, později často nemocná, takže kdybych nekojila, určitě bych to přičítala to u a taky si měla co vyčítat

Druhá (lehce nedonošená a těžce žlutá, čili potenciální adeptka na nekojení) se přisála na poprvé a přibývala před očima.

Muslik 

Není to vždycky peklo, osobně jsem zažila peklo, tak jsem ho čekala i podruhé a nebylo. Holčička hezky papala, kakala, spinkala. Peklit začala až v období vzdoru.

A ja som asi tupá, lebo mne sa všetky tie budúce problémy zdajú nepredstaviteľné, musím si to zažiť a odžiť a hľadať riešenia až keď sa dejú. Myslím teraz v súvislosti s materstvom a dieťaťom. Ešte stále, napriek 5 rokom opaku, si myslím, že to bude dobré a bez prekážok. A môžem k tomu čítať a počúvať hocičo. Napr. si úplne ružovo maľujem školskú dochádzku, lebo bude chodiť so mnou, k skvelej kolegyni, robenie si úloh pôjde hravo, atď.

Ale jinak jsme za ty tři dny, co tam chodí, domů donesli Caprisone, bonbony, sladké křupky do jogurtu, lízátko a sušenku.

​To je klasika!!! Ve školce děti dostávaly bonbony dokonce za odměnu od učitelek. Naštěstí jsme měli jednu takovou nazi eko bio matku, která má dokonce jakousi výrobnu domácích sladkostí bez cukru, takže ta odvedla v tomto směru špinavou práci za ostatní. Pravé peklo nastalo ve škole, těš se!! Dcera mi běžně vyměňovala svoji svačinu za čokoládovou tyčinku nebo sáček bonbonů (aneb jak si někteří rodiče představují školní sváču pro děti). 

Rhaenys Ještě teda...já měla fakt děti zlatý, ale stejně jsem první šestinedělí strávila prakticky v leže s malou v posteli a neřešila nic jinýho. (mělo to teda i jiný důvody, ale myslím, že jejímu vstupu do života to dost pomohlo)

Muslik Já myslím, že stačí jen vědět, že je to fakt debilni! Mně to třeba nikdo neřekl!!!!!! Takže když už to víš, že to bude zřejmě hrozny tak máš tu nejdůležitější iniciaci za sebou;-))). Ale třeba druhý šestinedělí byla úplná pohoda, děti jsem teda měla obě jako mimina průměrne náročný, ale už to člověk bere jinak. 

letfenixa Já myslím, že to je lepší varianta. Ono se na všechno předem připravit nedá, zato vystresovat se předem je raz dva.

Evaeva Hele ten den otevřených dveří byla spíš jako ukázka školky. Ona je nová, tak tam prostě udělali pro všechny prohlídku. Od sklepa az po půdu. Je koncipována pro 90 děti a vaří se tam pro školku i školu, takže je fakt megalomanská. 

Pinot Noir Přesně, kojení bylo jedno velký utrpení, ačkoli jsem se jako prvorodička psychicky zhroutila, když mi doktor doporučil přikrmovat, nakonec jsem to zabalila někdy kolem desátého měsíce, k velké úlevě nás obou. Syn se narodil předčasně, z prsu se sát nikdy nenaučil, tam jsem ten nekonečný koloběh odsávání, ohřívání, sterilizování, krmení a pořád dokola utnula po třech měsících. 

A paradoxně mi k tomu pomohla kamarádka, která se mě snažila podpořit v kojení-jako příklad mi uváděla sebe, po rakovině prsu, líčila mi, co všechno dokázala, aby kojila a když se dostala k historce jak v noci pološílená nosila v náručí plačící dítě do chvíle, než ji manžel upozornil, že dítě leží v postýlce...tak to byla poslední kapka, pochopila jsem, že takto dopadnout nechci.