Muslik Mně se po porodu zřejmě vytvořilo spoustu endorfinů a jela jsem na šťastné vlně. Ač dítě bylo prvního půl roku nosící, unavená jsem byla šíleně, byla jsem v pohodě. Ale taky jsem řešila jen dítě. A práci, protože jsem nepřestala pracovat, ale jen tak lehce. Dítě jsem měla jako prioritu. V šestinedělí se o jídlo staral muž nebo babičky. Jsou obě ze staré školy a tak mi vařily vývary a další jídla na objednávku. I jedna stará teta zabila slepici a poslala mi neskutečně silný a dobrý vývar. Mně ten starý model, kdy rodička odpočívala a ostatní ženský v rodině jí pomáhaly přijde dost smysluplnej, ač to teda teď není vůbec moderní. I u nás po příchodu z porodnice byla moje porodní asistentka a to bylo taky moc fajn. Zkontrolovala mě, dítě, spoustu věcí poradila. Jsme za jeden den doma popsali s mužem dotazama A4 :-)

Mě ta PA po porodu přijde hrozně fajn. Má čas na věci, na které v porodnici čas není nebo se ještě nevyvrbily. Kamarádka měla poporodní depresi, což si myslím, že by třeba PA při hovoru s ní poznala. Mně kamarádka přišla zvláštní, ale vůbec jsem si netroufla jí to říct. A moje opatrné šťouchání, ať se svěří gynekoložce nebo praktické, odbývala, že je nebude otravovat tím, že se cítí mizerně. Nakonec to za ni vyřešil až její manžel, který naštěstí chodil na psychoterapii kvůli něčemu jinému, svěřil se a pak se to začalo řešit. 

letfenixa Sweet Potato Tohle myslím, záleží na povaze. Já si musím všechno dopředu zjistit, načíst, probrat apod. Pak jsem v klidu, že jsem udělala maximum. Dřív jsem teda ještě měla pocit, že díky mojí připravenosti všechno dobře dopadne. Ale to mě život naučil, že je potřeba být i fatalistou a nechat to běžet, jak má. Holt i to špatné. Ale vědět co nejvíc dopředu prostě pořád musím.

letfenixa Sweet Potato Tohle myslím, záleží na povaze. Já si musím všechno dopředu zjistit, načíst, probrat apod. Pak jsem v klidu, že jsem udělala maximum. Dřív jsem teda ještě měla pocit, že díky mojí připravenosti všechno dobře dopadne. Ale to mě život naučil, že je potřeba být i fatalistou a nechat to běžet, jak má. Holt i to špatné. Ale vědět co nejvíc dopředu prostě pořád musím.

​

@garfie to je sileny!

Garfie už jsem se k tomu taky blížila, slyšela jsem pláč, když dítě spalo, usínala jsem v sedě i stoje, nepamatovala jsem si, jestli už jsem dítě po kojení odložila, nebo ho teprve mám vzít, muž mě několikrát našel, jak sedím na posteli, spím a "kojím" polštář, několikrát mi vypadlo z náruče, když jsem usnula, naštěstí vždycky v posteli. Vyčerpáním jsem nedokázala usnout. No jako noční můra.

Karja jo, pro rodiče to musí být fajn. Já synovu školku jen tak prolitla, jak dny otevřených dveří nebyly, tak ani pořádně nevím, jaké tam mají hračky a tak. Tady jsou teda všechny školky tak velké, jak píšeš, čtyři až šest tříd po dvaceti dětech. Ale nová školka musí být super, ne? Taky je to samý socialismus, i když se snaží:) To samozřejmě není důležité.

letfenixa tak třeba tu školu, ač jsem ji tady hodně řešila uz nepovazuji za takový mazec jako novorozeně. To bylo strašné, vůbec jsem nevěděla, co dělat. Když jde o školu, pubertu a obecně věci, které si už pamatuji i sama na sobě, je to mnohem komfortnější situace, dovedu vymyslet nějaké řešení, představit si, co to dítě asi zažívá. 

A hlavně tam není ta příšerná únava a vyčerpání. To byla úplná beznaděj. Teď je třeba jeden den v měsíci blbý, ale pak dalších pět, deset úplně na pohodu a zbytek takových běžných. To s miminkem byl poměr přesně obrácený. 

Pinot Noir taky slušný psycho

continuity Třeba s tou školou už se začínám dostávat do postoje "jejich boj", jakože si to přestávám zabírat osobně a říkám si, že už je to z velké části jejich život, za který nejsem tak úplně zodpovědná, to mi taky docela pomohlo. :-) 

Karja já to o šestinedělí tušila, ani nevím proč. Jak byl syn v podstatě neplánovaný, tak jsem si spíš představovala, že se teď rok nevyspím a podobně. Rozhodně jsem si nepředstavovala, že bude všechno sluncem zalité. Dokonce jsem muže informovala o poporodní depresi:)

Garfie o tom jsem uvažovala, ale kdyz občas pak čtu ty stesky na téma: kde já bych mohla být, kdyby na mě rodiče trochu přitlačili. tak pořád váham jestli to nechat plně na ně. Ale mnoho věcí už jenom sleduji z povzdálí a pokud to funguje alespoň nějak, nezasahuji do toho. 

Muslik já měla moc fajn šestinedělí, dítě se mi rozbilo až později  . A není to žádná milosrdná mlha, nedávno rodila kamarádka a abych jí uklidnila, procházela jsem své konverzace s jinou kamarádkou právě ze šestinedělí. V porodnici jsem byla deset dní a na tak příjemném oddělení, že jsem odcházela domů uplně klidná a v pohodě, mlíko teklo proudem, dítě krásně jedno a spalo. Dokonce jsem měla výčitky, že se malé nevenuju, že jí jen nakrmím z lahve a vrátím do postýlky. Ve dvou týdnech přišla laktační a my začaly plně kojit, tak jsem si i užila ten kontakt a mazlení, než jsem opět miminko vrátila do postýlky. Malá spala v kočárku, když jí byly tři týdny, byli jsme s ní celý den pryč, zvádli jsme i oběd v restauraci a pak posezení v kavárně. Dítě jak z reklamy na mateřství. Jediné nepříjemnosti šestinedělí byla únava, ten nezvyk na noční vstávání, očistky, které trvaly asi sedm týdnů, bolavé břicho po císaři a naše dětská doktorka :D 

continuity Fakt někoho takového znáš? Já marně přemýšlím, pokud, tak je to spíš výmluva.

continuity No ale to jsem já!  Myslím, že jsem právě měla až moc volnosti, ale zase jsem si užila spoustu legrace. A pak vidím tu svoji švagrovou, která má ty ambice a nároky přehnané, ale výsledky to má, jenže si uvědomuju, že na to prostě nemám povahu. Dřív mě to stresovalo, teď začínám být víc smířená se stavem věci. :-)

Rhaenys Muslik U mě byly začátky přesně jako u Rhaenys, obzvlášť moje reakce na dlouhý pláč v noci byly asi šílené, muselo to mého muže snad i vyděsit.

Hrozně mi pomohlo jet asi po třech týdnech domů do ČR, kde si malého chytly moje mamka a švagrová, zkušené matky, a já si hned obhlédala jejich strategie, protože na něj fungovaly mnohem líp než moje zoufalé vynervované pokusy. Rytmické rychlé chození, hlasité rytmické Š Š Š do ucha apod. A pak mi moje mamka poradila postup, který prý fungoval na nás a na mého malého funguje taky krásně a podstatně nám to zvýšilo kvalitu života. Třeba by i tobě mohl zafungovat:

Po probuzení miminka ho pohladit, něco mu chvilinku povídat, usmívat se na něj, hýbat mu ručičkama a nožičkama a prostě něco plácat. Přenést na přebalovák, rozbalit, docela dlouho masírovat bříško a cvičit s nožičkama, zabavit co nejdél - klidně ho i nechat samotného kopkat nožičkama. Když se mu to nelíbilo, pomáhal zapnutý fén, někdy jsme mu i fénem trochu nahřívali bříško. Přebalit, obléct, zas chvilku něco třeba zpívat, podržet mu kontrastní obrázky, dát SAB simplex a BabyCalm. Nakojit. Dát odříhnout přes rameno se zpěvem ukolébavky, buď za chůze nebo na balónu, a po odříhnutí nebo po 15 minutách položit do hnízdečka na jeden bok. Dát dudlík, pustit white noise a při potřebě nahřátý polštářek na bříško a jemně, ale pevně na něj položit ruku, např. na ramínka a zádíčka. Když po chvilce stále pláče, přehodit na druhý bok a mluvit na něj klidným hlasem. Nejpozdějc po druhém třetím otočení mi malý usíná a nezvykám ho na to, že usíná jen při nošení nebo houpání. A den pak začal dostávat takovou pěknou strukturu, že se vždycky třeba hodinu věnuju miminku a ono pak aspoň 1,5-2 hodiny spí a pořád tak dokola. Určitě to není univerzální postup, ale u nás funguje :)

Pinot Noir mne dokrmovanie um tiež zachránilo život. Nekonecne celodenné a celonocne kojenie nebola cesta pre mňa. O koľko percent zlepšila jedna fľaša život celej rodiny! 

Sweet Potato No výmluva to je, ale dobrá! Třeba kamarádka, se kterou jsem začala chodit ve třetí třídě na němčinu má dnes státnice, já umím tak akorát pozdravit, po roce jsem utekla. Nebo mě na základce vybrali jako talent na volejbalovou přípravku, nikoho jsem tam neznala, tak jsem po prvním tréninku řekla, že tam chodit nechci, dokonce si pamatuju, že trenér byl naše přemlouvat, ať na mě přitlačí, ale oni to nechali na mě. Tak já bych asi v těchto dvou případech na svoje děti trochu přitlačila. 

Mrakoplas podle mě celodenní a celonoční kojení nemůže snad být cesta pro nikoho. Přijde mi škoda kojení nezkusit nebo to hned zabalit. Ale po pár týdnech už podle mě musí být jasné, jestli tudy vede cesta. Já kojit chtěla, ale jsem si jistá, že kdyby to moc nešlo, do měsíce bych se na to vykašlala, já jsem dost slabý kus:)

Já teda kamarádky taky primárně podporuju v kojení. Beru to na základě svoji zkušenosti, kdy jsme přesvědčená, že když se povede překonat ten nelehkej start, tak pak s (bezproblémovým) kojením je pak ten život fakt o dost jednodušší. 
Ale jasně, to bezproblémový kojení nefunguje vždy. Když mi kamarádka volala třetí den po sobě a nesouvisle blekotala něco o tom, že dokrmuje 20 ml, ale teď neví, jestli má počítat 3 hodiny od toho kojení, nebo 3 hodiny od přiložení, že pediatr říkal, že musí být pauza a že teď nevi, jestli dítě budit nebo ne a ze kterýho má odstrikavat, když zrovna dítě pilo z levýho, ale ona mysli, že stejně nic nevypilo ... tak jsem ji řekla, ať už se na to radši vysere. 

Garfie no, ale jseš spokojená, ne? Tak k čemu státnice z němčiny:)

Evaeva ja som kojila ale nejaké minimum spánku mi bolo prednejšie, proste som ho večer dokrmovala. On bol spokojnejší, ja a aj sambo :). Mladšieho som prestala kojit v pol roku, lebo začal vyžadovať každú hodinu a začínala zima, vonku sa kojit už nedalo a my sme sa so starším nevedeli celý deň hnut z domu. Tam som sa rozhodla hneď, voči staršiemu by to nebolo fér. 

Evaeva Ale třeba bych byla spokojenější

(jako já si na to nestěžuju, jen to vlastní mateřství mě o tom nutí víc přemýšlet, zvlášť když mám v rodině tu typickou kamemvédskou matku a do toho jsem já osobně dost flegmatik a fatalista)

MP Meri To je ale dobrej postoj, jen to někdy fakt nejde a je dobrý vědět, že to není selhání. Já kojícím kamarádkám vždycky spíš záviděla (tak do toho roku, než začaly bojovat s odstavením a závidět mně, haha),  hrozně pohodlný to je!!!