Mrakoplas no jasně, kojící vynervovaná nevyspalá matka nikomu neprospěje.

continuity Fakt někoho takového znáš? Já marně přemýšlím, pokud, tak je to spíš výmluva.

​Samozřejmě, že znám. Jsou to všichni ti, kteří si pracně dodelavali maturitu až po odchodu z primární rodiny, protože rodiče nenapadlo nic lepšího než je dát na ucnak, když je ta škola nebavi. Mám tři kamarády, kteří se takto dopracovali až k VS vzdělání a to tu bublinu nemám zvlášť velkou.  Z pohledu kariéry, je speciálně pro ženu, dost významné, jestli VS ukončila v 24 nebo ve 30, zvlášť pokud chce děti. 

A mám kolegu, který byl v páté třídě na přepadnutí nakonec má s jedním rokem navíc v tehdy dobrovolné devítce PhD. Řekla bych, že tam ta podpora rodiny zafungovala dobře. 

A i kdyby, tyhle anekdotické historky jsou k ničemu, že se vzdelani u nás prakticky dedi, je prokázány fakt. A ta dědičnost není nic jiného, než podpora z rodiny. 

notna som schopná sa vopred pripraviť na takmer všetko, ale pri dieťati akosi stále moje podvedomie odmieta, že by to mohlo byť až tak zlé.

Jednoducho si to musím odzit.

continuity je to tak, já jsem teď v rámci práce četla asi 100 let starou korespondenci dvou (v mém oboru) významných profesorů, oba měli několik dětí, ze kterých se stali opět vzdělaní a úspěšní lidé. Ta korespondence pokryvala asi 30 nebo 40 let, takže se dalo sledovat, jak se jim ty děti vyvíjejí. Pobavilo mne, jak jeden z nich řešil školu pro dceru, která "je sice dražší, ale potká tam děti z lepšího prostředí a bude to pro ni podnětné", tj. přesně to, co řeším já

Sweet Potato Já to občas říkám. Ale myslím, že kdyby naší tlačili, vzdorovala bych a dělala naschvály. Těžko říct. 

Garfie Ano, němčina, rok, francouzština taky rok. Jen mě to přestalo bavit. Výsledky jsem měla dobré. A s baletem jsem přestala, protože mě uprostřed roku přeřadili výš a nikoho jsem tam neznala. Já se vždycky těžko seznamovala a v už zaběhnutém kolektivu je to pro mě peklo.

letfenixa Chápu to. Ale mám to úplně opačně. Hlavní je to dělat tak, aby to člověka co nejmíň stresovalo. On to stres totiž stejně bude

continuity Aha, to vnímám jako dvě různé kategorie.

1/ kde já bych mohla být, kdyby na mě rodiče trochu přitlačili. To chápu jako mohl jsem, nechtěl jsem, nemusel jsem. To může být i z doktorské rodiny.

2/ Nesměl jsem. Takové znám taky, dnes i s několika tituly, nikdy jsem je tedy neslyšela stěžovat si, ale do hlavy jim samozřejmě nevidím.

Že vzdělání tu je většinou "dědičné", absolutně souhlasím.

Mohučanka No to řeším i já, přitom jsem založením spíš liberál, odpůrce osmiletých gymnázií a předčasného selektování dětí...:-) Jak já jsem ráda, že nejsem v Praze a není tady tolik možností!!!

continuity Já mám teď tak hrozný zážitek v tomto směru...ani se mi to nechce psát do podrobna, raději ti to někdy řeknu v hospodě (snad se ještě zadaří), ale mám v okolí (blízkém bohužel) holčičku, čerstvých 14, nevím jak je na tom ve škole, ale sourozenec je na VŠ, rodiče mají vysokou. Půjde se prý vyučit na kuchařku. (maminka se vdala do zahraničí, ale musí tady vydržet, než se dcera odstěhuje z domu, protože ji má ve střídavce)

notna  Já jsem i s vysokou sekla po první přednášce, protože jsem si s nikým nerozuměla! Tam jedinkrát naši zakročili a prohádala jsem se k odkladu po prvním ročníku. Nakonec jsem vystudovala něco úplně jiného. Ale máš pravdu, že by možná nátlak napomohl, koneckonců i polovinu tanečních jsem strávila "za školou" po barech a kinech...

Muslik kamaratka vravela, ze sestonedelie a prve styri mesiace zivota jej dieta boli skutocna dovolenka. Dieta spalo, dobre jedlo, neplakalo, nemala problem s kojenim, po cisarskom sa dala dokopy za 7! Dni, doma stihala 2x denne vysavat a umyvat dlazku (ma dva psi), varit, citat knihu aj pozerat filmy. Takze nie vzdy je to sestonedelie horor, ale je faj ak clovek vie, ze to tak moze byt a je na to pripraveny. Ja som napriklad myslela, ze to bude pohodicka, opak bol pravdou a nepripravenu ma to dost zaskočilo.

Sweet Potato to nebylo nesměl jsem, oni by mohli, překážka žádná, kromě toho, že se na to necítili. ale rodiče nevěděli jak je podpořit. Aneb, co s děvčetem, kterému nejde matika: ucnak na šičku bude to pravé. Kluka dáme na kuchaře. 

Zrovna ta holka byla z toho nešťastná dost, velmi ji bavila historie - jako brigádu chodila provázet na místní zámek a moc si ji tam považovali. 

( Nemám nic proti kuchařům, bratránek skončil hotelovku, ale ten od páté třídy věděl, že to chce a ne že to na něj vyzbylo.) 

Pinot Noir ako ti ja rozumiem, doteraz si pamatam ako som v porodnici uplne spanikarena plakala, lebo sa maly nevedel prisat, ze som neschopna matka, pretoze nedokazem nakrmit dieta. A doma zas po veceroch ked odmietal kojenie som zas ja odmietala dat flasu. Ako nakoniec sme kojenie ako tak zvladli, presne za cenu pocitov, ktore popisujes. A nakoniec som kojit prestala po 10,5 mesiaci a teda ako sa mne do tyzdna ulavilo...prestala som byt nastvana, naladova a v noci konecne k malemu musel vstat aj muž, lebo ved flasu moze dat aj on . Dufam, ze pri druhom budem schopna kojit a zaroven dat flasu ak by nieco neslo a nesibne mi zas...

Muslik U nás to byla pohoda a je pořád. Malá měla jen období těch odpoledních pláčů a trochu problém s břichem, ale nic hrozného. Zvládala jsem péct a vařit, hostit návštěvy a od 2 týdnů jezdit na výlety, často i celodenní (jediná komplikace byla zima+lockdown). Jak se oteplilo, obrážíme grilovačky, zahrádky... Dítě hodně spalo, sice v jedoucím kočáru, nebo se zapnutou raketkou, ale spalo. Od 2 měsíců spí celou noc v kuse, do té doby se budila 2x za noc. Od nějakého měsíce se začla usmívat, dlouho se zabavila sama s hrazdičkou nebo před zrcadlem. Co je pohyblivá je to náročnejší, ale hrozně si to s ní užívám. Ale asi i proto, že pláče málo. Sama uz dlouho nevydrží , chce pozornost ale je s ní zase sranda. Já fakt i na ty začátky vzpomínám pěkně. Byla jsem připravena na totální peklo a ono nepřišlo

Garfie Já měla chuť se školou seknout nejednou. Po revoluci - k čemu, uživím se, pak úplně na konci - byla jsem líná psát diplomku. Ale pak jsem usoudila, že je menší zlo to napsat, než scény s matkou.
Na druhou stranu, máma mne 10 let násilím držela u klavíru (jednou mi za to budeš vděčná - no ten okamžik ještě nenastal.

continuity Tak pokud rodiče fakt nic lepšího nevěděli, tím spíš jim to nelze vyčítat.

Sweet Potato No hele, já mám za sebou klavíru myslím 5 let....dnes nezahraju nic, ale uvažuju (už dlouho teda, hihi), že svoje dávno zapomenuté schopnosti opráším! :-) Inspirovala mě Pinot Noir (ani nevím, jestli ji chuděru zmiňovat, už vidím, jak si v mezičase hraje pro radost na klavír-té představě se škodolibě směju!) a taky instagram Moniky z Přátel. (mmch jeden z nejvtipnějších profilů, co sleduju!)

Garfie Já bych uměla hrát ráda, ale fakt nemám co oprašovat (možná teorii), začínala bych od nuly. Monika

Garfie no já budu muset s klavírem začít znovu od začátku, co se narodil Viki, už jsem nehrála. A před tím jsem hrála chvíli, takže se to nijak nezafixovalo. Ale já věřím, že to klapne! Když jsem mohla začít ve třiceti, můžu i v padesáti, ne?

Jak si to tlačení na děti predstavujete v praxi? Já mám v rodině opačný příklad, stejda byl dotlačen k maturitě na technické škole, totální technický antitalent. Maturitu teda udělal, ale kromě toho, že se tomu nikdy nevěnoval, tak mám pocit, že z toho pramenily jeho následující problémy (hodně vážné). Ségra učí na ZUŠ a říká, že nejhůř se jim učí děti, které mají sice talent, ale chodí tam jen kvůli rodičům. Oproti tomu děti, s mnohem menším talentem, které to ale hrozně baví, to kolikrát dotáhnou daleko.

. Ale já věřím, že to klapne! Když jsem mohla začít ve třiceti, můžu i v padesáti, ne?

​Tohle heslo si sem snad neměla ani psát! Se bojim, že se teď jím budu značně řídit:-D:-D

Muslik no u mňa bolo peklo šestonedelie najmä kvôli mužovi, ktorý sa správal ako úplný debil. Nemala som v ňom ani najmenšiu oporu, a celkovo to bolo veľmi zle obdobie. Ja som v podstate ešte bývala sama vo svojom byte, náš spoločný byt nepripraveny, ku mne sa presťahovať odmietal, čiže nulové zázemie, bolo to extrémne náročné. Na dieťa to až tak veľmi zvalovat nemôžem.

S nou bolo zlých defacto len prvých desať dní, pretože mi absolútne v celom tom ošiali vôbec nedošlo, že to chuda je proste stále hladné, lebo som nemala dostatok mlieka. Za tých desať dní pribrala 10 gramov. Nonstop som ju kojila, ale to preto, že sa nikdy nenajedla. A nemala som pri sebe nikoho, kto by mi to povedal, bo sa prisavala úplne ukážkovo.

A potom teda s nou bolo náročné obdobie okolo tretieho mesiaca keď sa jej vyhodil atopicky ekzém a nespavala celé noci, co ju to tak svrbelo. To som mala sialenu spankovu deprivaciu