Potrefenáhusa To mi prijde prave super, jezdit spolecne. Ja bych s klukem casem zase rada najela na cesty na vychod a at se pak casem treba rozhodne sam. Byla jsem na skole na stazi na Urale a holka, co jsem s ni byla na pokoji, byla s rodici na Bajkale, Kamcace nebo Iranu. Uplne jsem ji zavidela a byla skvela! Na Bajkale byla snad ve 12! Husty proste. 
Evaeva Tyjo nasi byli asi svati, kdyz jsem od 16 byla s pritelem, kde jsem chtela. 

Jos tak zase se spolužáky jsem na pár dní pod stanem byla poprvé asi taky někdy v 16. Bylo okolo teda spousta přednášek, ale myslím, že se o mě prostě báli, hlavně táta, ne že by mi nevěřili. Když čtu ty historky vedle, docela to chápu. Jestli by to bylo jiné chodit už tenkrát s mužem, to neumím posoudit, my spolu začali chodit až v osmnácti. Ale naši si ho od začátku hrozně oblíbili, když jsem byla s ním, byli absolutně v klidu.

V "mém" Klokánku se sešlo víc hodně malých dětí a miminek a další prý jsou na cestě, tak se zbavím veškerého oblečení od tří měsíců výš, které tu mám. Sice jsem to mohla nasypat do kontejneru Kloktexu už dávno, ale z takového adresnějšího použití mám lepší pocit. Ovšem miminka v Klokánku, to je

Pinot Noir to mi přijde hrozné, hrozné, už to snad konečně skončí. Pro tyto drobečky ale pořád pozdě.

Třeba na střední už mi to přijde pochopitelně úplně normální, vlastně teď když nad tím přemýšlím, přijde mi běžnější pustit dítě samotné "někam" třeba na chatu, na vodu nebo tak, než nechat samotné doma, nevím přesně proč a nedokážu pojmenovat. :-)

Ale určitě hraje roli jestli bydlíte v bytě nebo v domě. Třeba když jsme byli v Japonsku, měli jsme malý pidibyt, vedle sousedka a 2x jsme byli večer venku, starší přitom byla ve 3. třídě. Oni se nebáli a jediné, čeho jsem se bála já, bylo zemětřesení. Doma ještě ale večer samotní nebyli (jakože celý večer nebo v noci) a přijde mi to pořád divné, ale v domě se bojím sama i já, tak možná proto. 

Pinot Noir To je tak hrozně smutné  Je to nefér, že někdo má takový vstup do života.

Davam tip na tvoreni s detmi. V IKEA prodavaji hotove dily z perniku na vyrobu chaloupky nebo domecku. Lepit jsem to teda musela ja, ale deti se realizovaly pri zdobeni polevou.

ziginka to jsem koupila, ale bez toho jejich lepidla. Jde to i s normalni polevou? 

Garfie já nevím,jestli.v tom hraje roli byt, ale přijde mi mnohem bezpečnější nechat děti samotné doma, než je někam samé pustit.

Jednak resim akorát to,jestli jim věřím nebo ne. Po druhé je to pro všechny známé prostředí, se známými riziky. Jasné,můžou tady uspořádat mejdan, ale to je asi tak nejhorší,co můžou vymyslet).

Zatímco, když je pustím na chatu musím řešit milion otázek kam, co tam bude za lidi, nepoběží kolem nějaký úchyl, neutopi se. Úplně jiná situace. 

Ale já se teda doma nebojím. Nevím, jestli hraje roli byt, já se nebojím ani na chatě v lese, moje máma byt tam sama nespala ani za svet. 

JankaM ja perníkové domečky kdysi pekla doma a lepila to bílkovou polevou. Jen to musíš něčím podepřít než to zaschne a trvá to docela dlouho ( klidně 12 hodin). 

continuity kamarátov syn urobil mejdan a o tretej ráno tej particke napadla super myšlienka ísť sa okúpať do vane. Tak vytopili komplet dva byty

Inak my sme veľmi často doma samé nebyvali, ale s partiou na chaty som chodila už tak od tých 16-17. A preto moje dcéry nepustím nikam aspoň do 25-ky

betsey

No však píšu, že mejdan můžou udelat. 

Blbý je,že děti, co je rodiče nikam nechtějí pouštět mají ty nevděčné tendence po 18 odcházet z domova úplně, aby nemusely furt dokola vysvětlovat, že chtějí s kamarádkou do kina. 

Ja jezdila tak od 14 sama k babicce vlakem (100 km) a od te doby jsme byvaly i doma samotne pres noc.  Segra je o 3 roky mladsi. Nas hodne naucilo samostatnosti dojizdeni 30 min na 8 lety gympl, nebyly mobily, nam bylo nam cerstve 11.

Na dovolenou jeli nasi bez nas, kdyz mi bylo 18 a bylo to super, prazdny dum. ani jsme nic nevyvadely, normalka grilovacka s kamarady, vino... ale v klidu. To jsme vic radily se spoluzackama ve 13 na narozeninove party odpoledne po skole (vcetne cigar a vodky ). 

betsey continuity ja jezdila na vikendy a prazdniny s partou tak od 16-17 a rozhodne je pustim, ale asi nebudu cely vikend spat, mozna zacnu zase kourit

continuity Víš co, bezpečnější jo, ale normálnější ne. :-) Asi v tom hrají pochopitelně roli i vlastní zkušenosti, nevím. Pochopitelně ono se to těžko soudí, protože to se fakt mění s každým rokem. Třeba dcera byla na tom večírku na noc se spolužákama během pandemie, bavily jsme se tady o tom. A to mi přišlo úplně v pohodě, i když byli vlastně mimo dozor rodičů, protože v nějaké boudě na zahradě...ale vím, že jsou ještě malí, nepijí alkohol, kluci si tam donesli energeťák a to byl vrchol rebelie. Třeba za rok už bych se asi bála paradoxně víc. 

betsey  To je přesný! 

Třeba s někým, komu bylo čerstvých 18 jsem byla už na základce určitě, ale sama úplně bez dozoru na delší čas jsem byla v prváku na jarní prázdniny u nás na chalupě, s kamarádkama a pojí se s tím dobrá historka. Kousek od nás byl na chalupě i můj starší bratranec s partou kamarádů, jakože tajně, rodiče o tom nevěděli, takže děsná rebelie. Později jsem pochopila, že to rodiče museli vědět, protože byly prázdniny a jen se tvářili, že ne. Tak jsem na to vzpomínala před časem na nějaké bratranecké párty a ten bratranec mi říká, co jako blbnu, že on studoval v Mohelnici a měli prázdniny jindy než my-takže nejen že tam byli tajně, navíc se ulili ze školy.  

Lamicka myslím, že to dojíždění samostatnost dost podpoří a spolehlivost prověří. Abych mohla chodit do hudebky ve městě, musela jsem od jedenácti let jednou týdně přespávat u sestry, která bydlela ve vesnici, kam jsem chodila na základku. Telefon jsme neměli my, ani ona. Takže jestli jsem po škole jela do města do hudebky, vrátila se, přespala u ségry a druhý den šla zase do školy (a nepoztrácela nic z věcí na dva dny plus věcí do hudebky), se rodiče dozvěděli až ten další den k večeru. Od patnácti mě naši nechali bydlet se spolužačkou u cizích lidí v pronajatém pokojíku, domů jsem jezdila na víkendy. Když si to představím, musela jsem být hodně spolehlivé dítě.

Me je jasne, ze to stejne neuhlidam, maximalne muzu kopretiny poverit informaci o ochrane pri sexu a nazdar. Me nasi nepousteli nikdy nikam, snad az na gymplu, ve tretaku, a teda pamatuju si ze jsem z toho byla dost nenadsena. Jako ve svetle vedlejsi debaty si zase uvedomuju, ze nejake akce spachane na tajnacku mohly dopadnout pekne blbe, treba ze vedouci divadelniho krouzku, kam jsem chodila snad 8 let od 7 tridy, byl narcen z pedofilie a tak. A tam se casto delavaly soustredeni pres noc, na 2 - 3 dny, kdy ostatni z kruhu tam mohli spat, a me to nasi nikdy nedovolili... A fakt v te dobe mi to bylo hodne lito. Tohle bych holkam udelat nemohla. 

JankaM Ja jsem to jejich lepidlo koupila. Ale myslim, ze klasicka poleva (bilek s cukrem) bude fungovat taky.

rasaNori já si totiž nemyslím, že prevence proti uchýlum je děti nikam nepouštět.

Já si myslím,že se s nima musí mluvit a to ne tak, že jeden den v roce si sednu a hodinu budu pronášet nějaká moudra o menstruaci a o sexu, ale vlastně pořád. Mě to ulehčuje můj muž, který mluví hodně a rád a navic mu nevadí mluvit o sexu. Takže ten hovor se u nás doma zapřádá hrozně snadno, on se na to chytne hned. Minule jsme to řešili půl cesty do Adršpachu, ja ridila, on měl pivo a strašně se u toho nasmali. Tak dlouho si se mnou moje matka nepovídala o vztazích a sexu snad za celý život! 

Vlastně je to ten vtip o těch motýlech, ten otec už kluka naučil všechno důležité dávno předtím. 

Treba to nepomůže, co je vím, ale myslím si, že dělám to nejlepší, co umím. 

rasaNori Mně naši hodně dovolili, od třinácti jsme jezdily s kamaradkama pod stan, sice do kempu 3 km od vesnice, ale prostě byly jsme tam samy čtyři holky a šly na diskotéku třeba nebo někam k ohni k dalším kemparum.  Od patnácti jsem chodila každý týden v pátek pařit a domu jezdila o půl 5 autobusem. A zároveň mě nikdy mě o ničim ani nepoučili! No taky mě to ale dost brzo přešlo, na VS mě to už moc nebavilo a Erasmus ve 23 letech pro mě byl z tohoto pohledu peklo, už jsem měla jakoby odpařeno;-) 

continuity u nas se za meho dospivani o sexu taky mluvilo uplne normalne a hodne, treba i v legraci i vazne, a bylo to to nejlepsi, co pro me mohli rodice v teto oblasti udelat. 

Pamatuju se, ze nasi si o necem povidali a ja jim se smichem rikam, uz mlcte, chci si myslet, ze moji rodice soulozili jen 2x v zivote a to kdyz splodili me a segru. A vsichni jsme se tomu zasmali. To uz jsem teda byla starsi, tak na gymplu. 

Asi by mi to nepomohlo u nekoho, kdo by na me vyrazil z pozice moci a sily (jako ten ucitel autoskoly), ale doterne kluky jsem dokazala odpalkovat a nikdy me neuvedly do rozpaku reci o sexu nebo narazky na prsa.