Ja si trochu fnuknu, jo? Ja jsem fakt strasne vdecna mym rodicum, ze se nas s malou ujali a po kazde chemosce si nas na ty kriticke tri dny berou k sobe a strida se u nas cela rodina, abych mohla jen v klidu jist a spat a o malou bylo postarano. Ale silene me toci, jak mi porad opakuji, jak malou rozmazluju. Je na me pry prilis emocionalne fixovana a bych ji mela od sebe nejak odpoutat. Protoze se treba nenechala pochovat od moje babicky, kterou vida tak jednou za dva tri mesice na hodinu, takze ji vlastne vubec nezna, a radeji celou jeji navstevu stravila u me na kline. A babicka byla zklamana a stezovala si na to mame. Nebo kdyz se moje mama rozhodla vzit silene unavene dite, ktere uz mi usinalo v naruci, do kocaru, ze se s nim projde, ale protoze mala uz nebyla zrovna v nalade, tak ji to cele prorvala, kricela stale dokola mama, nez usnula, a ja pak dostala vynadano, ze mama se stydela s tim kocarem mezi lidi a jen krouzila u nich v ulici. A prece neni mozne, aby tohle dite delalo. Vety typu "nechod sem, bez tebe je strasne hodna a pak se objevis a jen na tobe visi" "nechovej ji, musi si zvykat, ze tu nejsi" "prestan s ni mluvit o tatinkovi, kdyz tu neni, tak ho ani nezminuj" "nelituj ji, ze zakopla a prastila se do hlavy o roh, proste ji rekni, ze se nic nestalo, at si nezvyka" jsou na dennim poradku. Protoze dite si dovoli, ve chvili, co se objevim, bezet za mnou a byt se mnou.
Nejak nemam silu se s nimi dohadovat, zvlast, kdyz kazdy muj argument je smetem slovy, ze ona je prece ucitelka s tricetiletou praxi, tak vi nejlip jak na vychovu (jo, ja vim, to je ono). Vlastne, co cekat od nekoho, kdo mi uz u novorozence zakazoval chovat placici dite se slovy, "mama je tu, neplac, uz je dobre", protoze to je pry nevhodne. Pritom to mala zvlada uplne uzasne. Na to, ze to je porad jen malicka holcicka, ktere nejsou ani dva roky, zatim uplne nemluvi, a celych prvnich 20 mesicu zivota stravila 24/7 se mnou. Prarodice jsou daleko a tatinek workoholik. A najednou od ni odchazim, hlida ji hodiny spousta dalsich lidi. Beha se mnou po odberech, k nekterym lekarum... I dve noci sama u nasich zvladla krasne, neplakala, hezky usnula a spala. Ale pak nejaka blbost vzdycky rozpouta lavinu vycitek, jak z ni bude rozmazleny fracek, co je na me prilis vazany. A fakt, ze doma se chova uplne jinak, nez u babicky taky neni uplne akceptovan. Jsem fakt rada, ze u nich muzeme byt, ale nemuzu se dockat, az tohle obdobi skonci a budeme tam jezdit zase jen na navstevy v me plne kondici.
zkusila jsi jim to říct, přesně tak, jak jsi to teď sepsala?
Jste obě super baby, jak to zvládáte. 
Zároveň je v rodině dost zkušeností, takže když chci něco probrat, je vždycky s kým.
