Pinot Noir Nesrovnávala bych přirozený porod s normálnim průběhem třeba s porodem vexem nebo kleštěmi. Tam se zapomíná špatně. Možná je to tím, že taková bolest k tomu nepatří, není přirozená.
Vše o těhotenství a dětech
02. února 2017 08:39
Lamicka Nic jsem s ničím nesrovnávala. Ale to je jedno... Připisuju si teda na seznam zakázaných témat a vět další. Obávám se, že se matkám, nastávajícím matkám a potenciálně možným matkám budu muset začít zase vyhýbat, protože konverzace s nimi je tenký led.
Reakce na dynda:
. A chci další dítě a moc bych si přála, aby doktoři okamžitě vynalezli 3. způsob, jak ho dostat ven.
Doktorka, která byla u mého porodu mi pak řekla, že kdyby měli rodit chlapi, tak už je to dávno na zip.
Pinot Noir Nemslela jsem to nijak zle. Tohle téma hold vzbuzuje emoce :) Ne každá zapomene a kdyby mi to někdy před lety řekl, že to tak může být, tak by se mi asi ulevilo.
Jsem teda týden po, takže se to asi ještě změní, ale z dalšího porodu nemám strach z bolesti ale ze své psychiky. U mě vyvolávání zabralo tak na půl, že sice malá se tlačila ven, ale já měla slabý a krátký kontrakce a sama jsem to nezvládala utlačit. A věřím tomu, že za to mohly z velké části i ohromné pochybnosti, které jsem měla poslední dny před porodem stran toho, jestli vlastně to dítě chci a zvládnu (v podstatě kdyby mi v porodnici nabídli zázračnou pilulku po které by dítě z břicha zmizelo a já mohla odejít jen tak domů, tak bych o ní dost silně uvažovala). Takže si myslím že jsem ten porod podvědomně brzdila.
Takže mám strach že to zase nezvládnu, aktuálně jsem rozhodnutá mít druhé dítě za předpokladu, že buď vymyslí nějaký jiný konec těhotenství a nebo pokud mi někdo ješět před otěhotněním písemně slíbí že jdu na císaře 
Dakujem vserkym za rady, myslim, ze u nas musi byt na cisársky riadny dôvod nie len zelanie vystresovanej rodičky ale skusim sa o tom pobavit so svojou dr, je aj porodnicka, mozno poradi. Mne by stacil aj epidural ale u nas ho davaju len do 16.00 a cez vikendy vobec 
Sairon hele, já myslím, že je ještě dost času. pokud se rozhodnete pro druhé, tak z toho důvodu, že chcete mít víc dětí, takže tam pravděpodně žádné "chci a zvládnu?" nebude. Myslím si, že žádné dva porody nejsou stejné.
Já jsem zpočátku zcela odmítala druhé těhotenství - už v průběhu toho prvního jakože tohle fakt nemám zapotřebí opakovat. Když jsem občas zabrousila na nějaké ty stránky Těhotenstvi-nejkrasnejsi čas v zivote ženy, chtělo se mi brečet, smát se a zuřit najednou. Naopak porod byl zaplať Bůh a vsichni svatí (a paní doktorka) vlastně "v pohodě". Teď už jsem vnitřně "smířená" s tím, že dovolí-li věk a zdraví, že to ještě jednou zvládnu. Když vidím kamarády s dvěma dětmi, mám přece jen dojem, že se spolu aspoň chvilku zabaví, pohrajou a tak...
Ale taky mám v okolí případy porodních traumat, jedna holka se toho zbavovala s psychologem a o druhém dítěti zatím uvažuje, další to uzavřela v sobě a druhé dítě už mít nebude.
Tohle téma je opravdu emočně náročné.
Reakce na Pinot Noir:
Mohučanka dynda Chlapi by to rovnou pěstovali mimotělně, těhotenstvím by se taky nezatěžovali
To je fakt 
Já byla naprosto odhodlaná, o ničem jsem nepochybovala, na miminko jsem se těšila, porod běžel krásně, všechno zalité sluncem, než se to podělalo. Takže jenom v hlavě to taky není, evidentně je to jedna z největších záhad života. Dál to mám přesně jako ty, velké dilema, k CS se upínám, ale jako nějaký super řešení to taky není.
Reakce na Pinot Noir:
Mohučanka dynda Chlapi by to rovnou pěstovali mimotělně, těhotenstvím by se taky nezatěžovali
My se toho nedožijem, ale nějak nevidím důvod, proč by to tak jednou nemohlo být. Zatím zvládají jen několik dní, ale věda letí kupředu, když se k tomu přičte, jak moc nedonošený děti už se taky dají vypiplat.
dynda Ani bych se nebránila. Měla jsem úplně nekomplikované, téměř ideální těhotenství, a přesto mě ty řeči o nejkrásnějším období taky pekelně štvou ;)
Nejkrásnější období, haha. Nejdřív mi bylo několik měsíců nepřetržitě šoufl, zbytek doby jsem nemohla pořádně sedět, ležet, chodit, spát. Za nejkrásnější období v životě považuju okamžik zjevení druhé čárky na počůraném papírku. Tak jak dlouho to trvá?
dynda no presne, ja som bola v pohode, este som vtipkovala, ako to dobre ide, kym sa to nezastavilo a nepokazilo. Takze psychika v tom nebude jediny faktor. Aj ked určite pomoze.
Mohučanka mám v okolí jen jednu známou, která už nechce druhé dítě z důvodu traumatu po prvním porodu. Po epidurálu ochrnula na víc než půl roku. Ona v nemocnici a dítě doma s mužem. Myslím, že ani k tomu prvnímu nemá moc dobrý vztah. Ostatní kamarádky ty obavy nějak překonaly a zvládly a mají i víc dětí než dvě.
dynda 34 takze tiez dost vysoko. Ja to tak laicky davam za vinu predcasnemu porodu, ze mozno neboli porodne cesty pripravene (rodila som kvoli odtoku plodovej vody) a potom sa tam nazbieral hlad a unava po dlhych kontrakciach, uplne odznenie kontrakcii po lahnuti na kreslo (fakt je to uplne debilna poloha na rodenie) cize som ho nevedela a nrvladala vytlacit. Plus k traume celkom prispeli niektore sestricky ktore namiesto pomoci mi akurat pridavali este vacsi pocit neschopnosti. Dlho som si myslela, ze cely spackany porod je moja chyba a hanbila som sa za to, ze som to nezvladla. Az kym som sa neporozpravala otvorene so svojimi detnymi kamoskami a tie mi poopravili mienku (aj ked určite tam zohral ku koncu velku rolu moj stres ked ux to trvalo dlho). A po porode ma este dieta prekvapilo refluxom, to uz bola ceresnicka na torte 
ale našťastie ziadne nasledky nemam a hlavne on (toho som sa bala najviac, ze som mu ublizila ked sa zasekol a nevedela som ho vytlacit)
Renusatko a myslite, ze ten "nedobry" vztah je sposobeny tou polrocnou odlukou, ze si nenasla k nemu tak vztah? Ci skor z jej povahy, ze by to tak bolo aj keby nemala komplikacie? Viem, ze to je tazko teoretizovat ale ma to zaujalo.
