Vyčerpávají mě WTF rozhovory s Ríšou. Asi to nevyzní tak hrozně, jaké to ve skutečnosti je, ale věřte, že hrozné to je. 90 % času vedeme hovory buď 1. typu (já z nich vyjdu jako idiot, co jen otravuje):
On: Morning je ráno?
Já: Ano.
On: Neříkej mi to, proč mi to říkáš, já to vím.
nebo 2. typu (zadky, prdy, smrady):
Já: Chceš k tomu špagety nebo vrtule.
On: Zadek.
Já: Ríšo, odpověz mi, co chceš jíst?
On: Zadek-smradek.
Já: Dobře, vařím vrtule.
On: Vrtule prdule smraďule.
(Pochopitelně mi nakonec vyčte, že chtěl špagety.)
Nevím, no. Myslela jsem, že na tohle je ještě 10 let čas. Bože můj, ať už valej do školek, tohle se nedá dlouhodobě vydržet.