Stará Stanová Kůže Já jsem ty tvoje hrozné historky chytila, tohle bylo taky u druhého dítěte, u prvního jsem padala vyčerpáním, pořád se cpala čokoládou, přesně vím o čem mluvíš. U druhého jsem už taky měla rozumější přístup, už proto, že musíš fungovat i pro to to starší dítě. 

Zajímalo by mě, jak to je s těmi adoptivními matkami, chápu se se "může stát", ale že by to bylo tak běžné, jak ti prezentovala? I když zrovna ta moje přemlouvací kamarádka byla po rakovině prsu a kojila i z toho, které jí museli rekonstruovat. 

Pinot Noir my sme mali včera na návšteve svokrovcov, svokra je dotknutá, že mi mama prišla pomôcť (chcela prísť ona, neviem prečo nechápe, že po cisárskom ešte stále nemôžem nosiť napr. nohavice, že ma bolia bradavky a tak väčšinu dňa chodím nahá, čo pred ňou praktizovať nemienim a že som sa jednoducho tie 2 dni cítila lepšie s mamou než by som sa cítila s ňou), tak som jej chcela urobiť ústupok a povedala jej, nech nám teda navarí, doniesla 3 obrie tašky (milé, ale dvaja to nezjeme ani keby čo bolo). Boli u nás asi hodinu a pol, malý mal strašne, strašne zlý deň aj noc, vôbec nespal, nechcel jesť, skoro stále plakal, len sa to eskalovalo, vlastne počas celej návštevy bol ticho asi 15 minút. Ja ako zombie, muž vyzeral, že sa buď rozplače alebo niekde odpadne. Svokra mala pár blbých pripomienok, tak soms a neovládla a niečo jej odvrkla a šla skúsiť nakojiť alebo dokŕmiť, tak začala v obývačke poučovať muža, že som dáka nervózna a mala by som stým niečo robiť...  Pri odchode nezabudla poznamenať, že nás najbližšie čakajú u nich doma, tak jej vravím, že nech nečakajú skôr ako o mesiac a pol, že malý ešte nevydrží v kočíku a ja tiež nebudem revúce decko chodiť kojiť na poschodie. No opoveď bola, že u nich je miesta dosť aby sa dieťa vyrevalo, tak som jej opäť odpovedala, že ja v šestonedelí nikam okrem doktorov chodiť nebudem...urazila sa...

Inak včera sme sa takmer vybrali na pohotovať, hodina a pol neprestávajúceho plaču, dieťa fialové, už nevedelo ani plakať s hlasom, len otváralo ústa a lapalo po dychu, dali sme dole ortopedické nohavičky, skúšali sme masírovať bruško, polohovať, dávať do klbôčka, hýbať ručičkami a nožičkami, nič nezaberalo, tak sme ho chudáka obliekli do nohavíc, mikiny a v tú ranu ako sme ho obliekli, prestal...Ak takto vyzerajú koliky u chlapcov, hodím si to, aj muž mal slzy v očiach keď malý doplakal a konečne stíchol, potom chudáčik spal 7,5 hodiny vkuse, bez kŕmenia...

eless to je presné :)

dynda brrr já jsem o tom v noci přemýšlela  jako o těch dovolených. A řekla jsem si, že jsem byla opět moc radikální. Jen že jsem nikoho neznala, kdo by takhle odjel na dovolenou a u nás nepřichází v úvahu ani hlídání na víkend...To počítám, že půjde tak od tří čtyř let. Dceři taky to cestování vůbec nevadí, a je to hodné miminko, a jezdíme do zemí, které považuju za bezpečné, takže jsem včera večer vůbec nepřišla na to, že může být milion různých jiných situací, kdy se mimino nechá doma. Únava z víkendu asi 

DrowRanger je mi vás líto...

Kluci takhle pláčou často, ale brzy to vychytáte. Vydržte. U rodičů by to bylo fajn, kdyby to ošéfoval jejich syn. Promluvil s nima. 

P.S. ty kalhoty a mikinu preventivně nesundávat...

DrowRanger To je strašný, já bych tu tchyni roztrhla na 3 malý...teda teď, po porodu bych jenom civělajinak nám dcera šíleně plakala, když ji bylo asi 10 dní a na návštěvu přijela moje ségra s rodinou. Oni jsou dost hluční, a sestra chovala toho novorozence takovým trochu neurvalým způsobem, ječela u toho "houpání" Spát se nejde, budeme pařřřiiiit! a dcera pak půl noci prořvala, což neudělala nikdy předtím ani potom. Prý moc podnětů...

Catherinne a to nemusí, ja keď to po sebe čítam, tak vidím, že som celkom precitlivená. Malý bude mať dobré aj zlé dni, ten včerajší bol teda skutočne najhorší v živote, tak hádam sa to tak skoro nezopakuje. Dnes v noci bol zas úplne ukážkový, aj teraz spinká, tak sme tu s mužom rýchlo popratali, najedli sa a trošku oddychujeme, ja sa chystám trochu pracovať, po 2 dňoch mi to myslí (skoro 10 hodín spánku? luxus).

Konečne sa mi dá ležať na boku, tak aspoň som našla spoľahlivý spôsob ako uspať v posteli pri kojení tak, že sa dieťa po prenesení nezobudí, navyše si pri tom viem aj trochu zdriemnuť.

S mužom je to ťažko, on je taký kľudný typ (inak by to so mnou nevydržal) a nerád konfrontuje rodičov/kamarátov a pod. priamo, akurát mne teraz spadli zábrany, čiže poviem aj to, pri čom by som si pred pôrodom zahryzla do jazyka a ostala ticho.

Mohučanka je možné, že bol aj preto rozhodený, za mnou sa tak už do nemocnice na návštevu dotrepalo 8 ľudí naraz, všetci malého chceli pestovať, no prereval mi celý deň následne, detská sestra vravela, že ho doslova v tom hice a perinke uvarili nosením...Včera ešte chcela prísť švagriná s priteľom na "prepadovku", volali akurát v tom najlepšom (plači a obliekaní na pohotovoať...), takže som sa zmohla len na to, že som zdvihla a do telefónu zhúkla, že na nich nemám čas. 

Kým sa situácia neukľudní a  s malým sa trošku nezžijeme, jednoducho ruším všetky návštevy, kamaráti môžu kľudne počkať kým malého uvidia, predsa len ho o 2 mesiace neposielam na stáž do zahraničia a starí rodičia ak chcú, nech sa zastavia, ale ak bude dieťa spať, majú smolu.

DrowRanger tak snad bude líp!

Císaře jsem zažila...ale jak byla malá malá, tak nám ji dali domů po měsíci, tak jsem celkem zregrnerovala a ona byla tak zlaté miminko, že jsme ji asi půl roku budili co 4 hodiny na jídlo. V kočárku spala, v noci spala...

Ti chlapi prostě hrajou komedie už od narození...

DrowRanger člověk by řek, že dospělé návštěvy mají rozum... možná bude s ochlazením i tomu miminku líp. Návštěvy bych zatím zrušila. My teda malou ukázali všem u babičky cestou z kojeňáku a pak byl klid. Možná chodila máma, ale to už si nepamatuju. Tchyni nemám a tchán byl v klidu.

Catherinne tak on bol prvých pár dní ukážkový, asi aby som ho v tej porodnici nenechla - nakŕmiť, ponosiť, spať, v cca 3-4 hodinových intervaloch. V nemocnici kolika ani jedna, veď načo, keď tam bol tým profesionálov (ale asi skôr pre to, že v nemocnici ešte nepil toľko mlieka). Nevadí, dnes mi má prísť laktačná poradkyňa ohľadom kojenia, tak mi hádam ukáže aj dáke cviky na bruško a rozprúdenie vetrov.

Garfie Naše dětská doktorka mi říkala, že se rozkojí i adoptivní matky... a při každé kontrole se vyptávala, jestli nekojím, i když viděla že nikdy předtím to nebylo. Laktační poradkyně mi po neúspěších řekla, že prý jsem se PODVĚDOMĚ rozhodla nekojit, proto se mi mléko netvoří.

Bylo to naprosto šílené, musela jsem každé dvě hodiny ve dne v noci celé týdný zkoušet kojit, poté vážit, připravovat UM, všechno nanic. Byla jsem jednou nohou v blázinci z psychického i fyzického vyčerpání, chytračky jen tlačily do dalších marných pokusů.

Při druhém dítěti jsem vzala rozum do hrsti, hned v Apolináři řekla, že chci pro dítě UM. Ty první týdny byly poté naprostá nádhera, dítě jsem si neuvěřitelně užila, přála bych takové sžívání s dítětem každému.

​to ja zas slysela, ze muze kojit kazda zena, ktera ma aspon jedno prso. Ze staci chtit a bla bla. Taky mi to nepridalo.

DrowRanger Dobře děláš! Příště bych ty návštěvy taky zatrhla, z "nakouknutí tchánů" byly tři hodiny a plnej barák lidí. Já byla blbá, nechala jsem si sem tchýni nakvartýrovat už v den příjezdu z porodnice a bylo to peklo. A každá další návštěva v šestinedělí taky. Vždycky jsem to odnesla tvrdnutím mléka, pekelnou bolestí a probdělou nocí. Myslela jsem, že vzdělaná ženská, dvojnásobná matka, by mohla mít rozum, ale houby. V den návratu z porodnice po císaři jsem kvůli nim odmítala lézt kojit do patra, tak jsem byla aspoň v křesle otočeném zády, a jí nebylo blbý ho obejít a čumět na nás  Normálně bych si udělala pořádek, ale byla jsem psychicky dost mimo.

DrowRanger máme to těžký, koliky té situaci s tchýní nepřidávají. Já jako chápu, že je to pro tchýně už dlouho, co byly v takový situaci (a možná ani v tak špatný nebyly), ale jeden by si myslel, že ten první měsíc si dají oddych. Nabídnou třeba vození mimina, pokud máma svolí. Ale jinak že bude máma a mimino aspoň to šestinedělí hájená.

ještě do toho řešit problémy jako Pinot Noir 

Pinot Noir mne našťastie svokra do izby kým som kojila nevliezla, ale švagrinej nebolo blbé vojsť do bytu a následne do izby, kde som sedela kompletne! nahá a kojila. ako snažila som sa zakryť aspoň vankúšom a dieťaťom, ale komfortné to nebolo ani mne, ani jej, zachránila ma až mama, ktorá mi keď prišla so psom do bytu podala košeľu (na ktorej som do 2 minút mala fľaky od mlieka ).

Ja inak tiež nechápem, že žena, ktorá vychovala dve deti nevie pochopiť, že matka, ktorá má doma dieťa 4 deň a je po cisárskom by asi rada uvítala kľud a pokoj bez návštev, lebo ono tie návštevy sa môžu dušovať, ako bábätko ponosia, aby si mama oddýchla, ale keď bábätko nosiť nechce alebo chce práve len tú mamu...a mama musí robiť hostiteľku .

Nevadí, bude lepšie a dúfam, že tak skoro nebude horšie ako bolo včera...

MaeGandal akonáhle sa malý naučí na kočík v určitú dobu a vydrží tam, s radosťou ho aj denne na hodinu posuniem záujemcom. Ono si celkom odporuje tá racionalita a iracionalita správania sa - na jednej strane mi všetci opakujú, že musím vydržať plač bábätka a to že nemá režim, lebo je maličké, na druhej strane nám nedoprajú kľud a chcú chodiť na návštevy v čase, keď je malý napapaný, kľudný a chce sa nosiť, napriek tomu, že je maličký a nemá režim . No, ďalšie dieťa v rodine to bude mať ľahšie, toto je asi tak hrotené z oboch strán aj preto, že to je prvé (vytúžené...) vnúča.

Mohučanka Známí cestují fakt hodně. Šestiměsíční dítě ponechali prvně v péči prarodičů, když byli na 3 týdny v jižní Americe. To se opakovalo ještě několikrát. Od 4 let dítěte cestuje s nimi. 

2x

DrowRanger Ty koliky, to jsme naštěstí nezažili. To musí být opravdu hrozné. Přeju, ať se to brzo srovná.

DrowRanger nas maly mal taketo brutalne bolesti asi 2 mesiace. vtedy som revala s nim. zacalo to ked mal 3-4 tyzdne. masaze a cviky mu vobec nepomahali. dostaval sabsimplex proti naduvaniu a probiotika biogaia. a este mal anticolics nutrilon lebo som musela dokrmovat um. vtedy sa to zmiernilo. a pomahalo este dat si ho zvisle do satky/nositka a skakat na fitlopte. to si nakoniec tak oblubil ze aj vela mesiacov neskor sme jeho plac tisili objatim a hopsanim na fitlopte zaroven.

eless fitloptu skúsime ak to príde nabudúce, ja teda ešte asi nie, ale muž, uvidíme, či to zaberie. Šatku musím vyskúšať, ale ešte nemám odvahu ju zaviazať aj s dieťaťom, musím sa poobzerať po dakom, kto mi to ukáže aj viac ráz po sebe, mám pocit, že to by sa malému mohlo päčiť a na zimu kúpime nosič, nech môže nosiť aj muž :)