Sweet Potato To bylo spíš na okraj :-D (Na druhou stranu, manžela tchán poprvé posadil na nočník ve 3 měsících a následky to - zřejmě - zanechalo. Slabé svaly kolem páteře má doteď. Ale možná to je i trochu tím, že není zrovna dvakrát fyzicky aktivní, jako ajťák)

betsey 

Když je ta hlavička ve svislém směru podepřená, není to TAK hrozný. Asi málokdo dokáže odchovat dítě bez této polohy. 

dynda Není, akorát zvědavec se z ní začíná zbytečně brzo vzpřimovat. Líbí se mu, že má přehled, který ze zdravějších poloh nemá, čili o to víc pak v těch zdravějších polihách houká. Takže trochu začarovaný kruh pak.

(Teď budu za polohového fanatika, fakt nene:-))

Solathis 

Na tohle je hrozně zajímavé si přečíst ty knížky od Kiedroňové. Něco je tam možná trochu už moc, ale v současnosti pediatři a fyzioterapeuti jsou s tím v podstatě ve shodě. Psychický a fyzický vývoj zdravého dítěte má logické zákonitosti a souvislosti a jakmile se někde stane chyba, může to mít různé důsledky. Takže je docela klidně možné, že způsob manipulace s tvým mužem před XY lety může za nějaký výchozí stav jeho pohybového aparátu, tam určitě nebyla jediná chyba to posazování.  Já jsem ty informace z knih brala celkem s rezervou, i se tam třeba píše, že ne všechny děti dělají pokroky stejně rychle. Ale nakonec na slova Kiedroňové došlo - když dítě v určitém věku nedělá to a to, stane se to a to a nezvládne samo to a to. V našem případě stačily asi dva týdny cvičení, ale fakt ta intervence byla nutná. Problém jsme překonali a dobrý.

Sweet Potato 

Je to tak.

Syn sa naucil robit prasiatko na povel. Je strasne zlaty ako sa pri krochkani sustredi a tvari. Chceli sme ho najcit sko robi kravicka. Muuu nezopakoval a len nechapavo pozeral co sa od neho chce. Nakoniec to dopadlo takto: 

- ako robi kravicka? 

- ...... mama!

neviem ci mi nechce nieco naznacit 

dynda Kvůli vodění za ruce, ještě k tomu vytažené kus nad hlavu, aby se nemusela moc předklánět, jsem dost bojovala s tchýní  Vždycky, když jsem ji poprosila, ať to nedělá, dušovala se, že to jenom teď ho tak chytla, chvilku... Zajímavé, že jsem přišla vždycky zrovna v tu chvilku. Přitom se sama několikrát mimoděk napráskala, když si pochvalovala, jak několikrát takhle přešli byt, došli až tam a tam, no prostě z toho vyplývalo, že ho takhle vláčí skoro pořád. Nakonec jí muž poslal odborný článek o neblahém vlivu a nechala toho.

Pherenike ano mam. Nosni mandle se zvetsovala a zmensovala v zavislosti na infektech, sledovali dceru na ORL a vyndani jsem vzdy usmlouvala, ze az na jare a to uz byla mandle zase mala. A na podzim dalsi kolo.. Po 6.roce uz naprosto ok. Pokud nejsou dalsi trable (chrapani, apnoe, nedoslychavost), tak bych jen sledovala. 

Solathis Moje máma nosí mimino jak stažemýho králíka. Ona jí vezme podpaží a jako je to jen na přenesení, ale stejně...No moc jim dítě nepůjčuju, viděla jsem to asi dvakrát a teď už jí k mámě radši přenášim já. Proto nemáme a asi dlouho mít nebudeme hlídání, mimčo sice pěkně spí v noci, jenže někdy se třeba hodinku po usnutí vrtí nebo pobrekává a chce jen pochovat, jenže tyhle mezichvaty ji teda moc neutiší a hlavně jí neutiší taková ta poloha, jak se chovalo dřív nebo chová třeba v zavinovačce, tj. více na rovno na zádech.

Ale o té nevhodnosti poloze na stojáka jsem taky moc netušila, já teda vždy podepřela zadek rukou aby to udělalo takové klubíčko a hlavu dala přes rameno, ale i to omezim jen na odříhnutí a přenos třeba po schodech (tam klubíčko nemám ráda). Ale také to je u nás miminka oblíbená polohabetsey 

Pinot Noir 

Tohle je hrozný no. U nás naštěstí žádný takový boje nemusely být. Naši kolem malého ještě pořád tak nějak ochranářsky krouží způsobem nebránit mu v ničem a neumožnit mu, aby si něco udělal. Takže v těch začátcích chození respektovali, že se za dítě nechytá a dávali obrovský pozor, aby se někde nebouchnul. Ale on jak chodil docela pozdě, tak zas byl šikovný, šlo to bez nehod. Tchýně by ho bývala ráda viděla dělat větší pokroky, ale na ohýbání už ji neužije a taky asi byli vlastně všichni vyplašení, jak jsme museli cvičit, tak pak poslouchali, co se má a nemá. A s tchýní jsme docela dobře trénovali na zahradě takový to chození mezi mnou a jí, nejdřív krok, pak dva, pak víc... To všechny bavilo. Jinak jí vůbec nevadí syna nosit, takže on se od ní vždycky rád nechal nosit, místo aby chodil. Ale tak vyřešili jste to dobře, snad si to tchýně zapamatuje i do příštího vnoučete.

Karja 

Já jsem asi ráda, že u nás se všichni celkem báli s miminkem manipulovat, dokud nebyl pevnější a nedržel pořádně hlavičku. Chování v náručí - poloha na zádech - to syn taky nesnášel. Zkoušeli jsme to často, manžel si myslel, že stejně jako na jiné věci si i na tohle zvykne, ale ne, nezvyknul. Zase si hodně oblíbil tygříka, všechna delší nošení kvůli bříšku absolvoval jako tygr.

Já už jsem od deseti měsíců poslouchala, že se syn už brzy rozběhne, když už bude mít rok. Začal chodit v téměř  18 měsících, ale každej tejden znovu a znovu... no ten už se hezky zvedá, ten už bude brzy chodit

žluťásek dynda  No, tchýně se taky právě nemohla dočkat chůze a myslela, že ho to jako takhle naučí. Měl úplně ukázkový vývoj, nikdy se nepřitahoval do sedu, spořádaně souměrně lezl, pak se že čtyř posadil (to se rodina furt chytala za hlavu, že "sedí bokem"), postavil se v době, kdy už seděl, takže jsme se vyhnuli pádům na znak. Ale lezl 8 měsíců, chodit začal v 16. A od roka ho to taky pořád chtěli "naučit"  A taky začal chodit rovnou úplně jistě, prakticky bez pádů. 

Pinot Noir Syn byl sledovanej na neurologii kvůli tomu, že mi jako miminko na bříšku přepadával na jednu stranu a stáčel se pořád k jedné straně. Cvičili jsme vojtovku, nádherně se během čtvrt roku srovnal, ale z neurologie nám pak do zprávy pořád doktorka psala zpomalený vývoj o cca 3 měsíce.

Takže ve všem byl pomalejší, ale krásně "tabulkově" postupoval krok po kroku. Přetáčel se hezky na obě strany, plazil se souměrně, v deseti měsících začal lézt krásně po čtyřech a zároveň se posadil, kolem roku si začal stoupat. Taky mu to vydrželo dlouho, lezl po čtyřech taky těch osm měsíců. Já jsem popravdě byla moc ráda, podle naší fyzioterapeutky to je úplně to nejlepší pro vývoj, když lezou po čtyřech hodně dlouho a zpevní všechno důležité svalstvo.

To moje mensi decko mi omylem hodilo popelnici z popelarskeho auticka (jak jinak!!) na otevreny notebook. Udelaly se tam dve cerne carky. A kazdy den jsou vetsi a vetsi...

žluťásek tak to me uklidnilo, protoze nam lezecka faze trvala  pul roku. Taky jsme si na ni hezky pockali, na kolena se syn postavil az v roce.a zustal na nich az do tech 18 mesicu, kdy zacal chodit. Porad nas nekde honili, neuro, rhb, des bes. Syna ty nohy proste neunesly, jak byl hubenoucky. To mu bohuzel zustalo, ale jinak se mi zda, ze hezky beha, nesmajda a je docela obratnej, umi skakat a delat kotrmelce, coz treba ja neumim dodnes:) tak ve vysledku to snad bude dobry. Ted nas ceka trileta prohlidka, tak se bojim, co nam zas najdou za problem.

Ad Kiedronova: ty knihy jsou urcite fajn, ale ja se nad nimi v sestinedeli rozplakala a se synem soupala sem a tam v postylce na koleckach, abych mu nespravnou manipulaci nezpusobila trauma. Prislo mi to fakt moc. Ideal je nekoho poprosit, at predvede dva tri uchopy/polohy a vic se v tom nenimrat.ja cucela jak puk na ty obrazky, nalevo dobre, napravo spatne, hledej pet rozdilu...ja je tam kolikrat nevidela.trapas no:)

Synček sa vôbec neplazil, tešila som sa, že budem mať doma partizána, a nič. Viem, že tým preskočil nejakú vývojovú fázu, ale neviem, ako by som ho bola donútila. Neštvornožkoval, ale "trojnožkoval", jednu nožičku si vždy akosi pod seba skrčil, videla to neurologičku a nerobila z toho žiadnu vedu, že si proste našiel svoj spôsob. Chodiť začal v cca 16 mesiacoch, bola som s tým spokojná, takmer vôbec nepadal. Tie tabuľky sú nástroj na zneistenie matiek. Ako učiteľka vidím každý deň, ako sú deti odlišné, aj jednovaječné dvojičky nie sú úplne rovnaké. Samozrejme nejaké hraničné prípady treba sledovať, ale zdravé vyvíjajúce sa dieťa nemožno natlačiť do stĺpcov a riadkov. Našťastie naša pediatrička nikdy nič nekomentovala.

Gatita mám z kiedronove stejný dojem. Nad tou knihou jsem brečela, že to nechápu a učila se to z videí s panenkou  za užitečné považuju naucit se především to zvedání nabalenim a předávání dítěte, aby nevlálo vzduchem. Ale ze všech těch klokánků, žabiček, kočiček a zajíčků mi šla hlava kolem :-) a navíc tam i v nových vydáních knihy pořád propaguje ty příšerný nosiče v úplně blbejch polohách

letfenixa plazení je prý taková slepá vývojová větev a vůbec nevadí preskoceni, narozdíl od lezeni po ctyrech 

žluťásek aha, tak super :)