Tak jsem nam rano v pododnici zabalila, ze odchazime. Maly stihnul pribrat, ja se tentokrat citim dobre... Takze behem hodiny ho prevezli misto domu na JIP - i u nej se projevila nizka hladina trombocytu, ale mnohem vyrazneji nez u me. Samozrejme od te doby jen rvu, je mi lito jeho, je mi lito dcery, kterou neuvidim a vubec. Vim ze jsou vyrazne vetsi tragedie, jemu snad nic vazneho neni, ale kdo chce videt svoje novorozene na JIPu, žejo
Ještě se všema těma hormonama nedokážu zůstat racionální.
Chtěla bych tě trochu uklidnit (možná už jdu pozdě). Já i celá jedna moje příbuzenská větev máme poměrně vzácnou formu hereditární trombocytopenie způsobenou poruchou tvorby v kostní dřeni. Já mám hodnoty celoživotně pod hranicí, která se udává jako vůbec nutná k přežití a o každýho doktora, kterej se na to koukne, se pokouší v první chvíli infarkt.
Syn to zdědil také, po porodu ho kontrolovali a nakonec to bylo na hraně, nemuseli jsme to nijak řešit, jen ho chtěli sledovat později v dětství na hematologii (což jsem odmítla, ale to je jiná písnička).
Určitě je to teď nápor na psychiku, ale není to nijak tragická porucha, dá se s tím krásně žít a vy máte navíc slušnou šanci, že i tobě, i jemu se hodnoty postupně srovnají (jestli máte tu formu, kterou myslím, tj. to, co se vyvine v těhotenství a může tím chvíli trpět i dítě). Přeju, ať jste brzy doma!


