Nás dárky nikdo nezahlcuje, naši mi dají peníze, ať něco klukům koupím, pod stromeček to dostanou ale u nich a nevědí, že jsem to vybírala já. Podle mě zbytečně vysokou částku, ale tak když to tak chtějí... Takže u mých rodičů obvykle dostanou to, co strašně moc chtějí, nebo velké překvapení, které udělá radost. Býváme tam až na Silvestra, takže jsou to doslova druhé Vánoce. 
Od nás dostávají dárky byť hodnotné, tak spíš užitečné, jako sonické kartáčky, ten dalekohled a tak, plus ty výtvarné potřeby.
Nejhorší je to s tchány, ti taky chtějí, abych dárek vymyslela, nebo rovnou pořídila, mělo by to být kvalitní a hodnotné, bohužel vzhledem k těmto požadavkům na to vydají naivní částku. Ale i s tím se dá něco dělat. Problém je ale jejich následná a neustálá kontrola, jestli je ta věc v pořádku, jestli se k ní kluci chovají hezky a hrají si s ní "správně". Ríša touží po plyšovém Ježku Sonicovi, byl by akorát za ten jejich rozpočet, ale úplně slyším, jak ho půl roku po Vánocích peskují, že Sonic leží na zemi, skáče se po něm na trampolíně nebo má flek na rukavici. Do teď mi nezapomněli, že jsem jim doporučila k 5. narozeninám hodinky, protože se mi zdálo, že o čas začíná Ríša jevit zájem, ale ty doteď leží nepovšimnuty v poličce, od minulého týdne konečně zase se správným časem.
Jenom pro jistotu - hračky se u nás záměrně neničí, vlastně se ničí i nechtěně spíš vzácně, rozdělujeme věci na ty domácí a ty, co můžou ven atd., ale třeba házet plyšákem ze schodů mi připadá jako hra adekvátní školkovému věku i kusů molitanu, takže neřeším, tchánům by ale házení "jejich" Sonicem mohlo zhoršit zdraví.
A to mě teda drtí hrozně. Takže koupit dítěti stejnou věc znovu, protože se v tom množství ztratil přehled, je blbý, ale pamatovat si každou jednotlivou blbost včetně ptákovin z Kinder vejce a i odstupem let kontrolovat, jestli je v pořádku, je teda taky hodně na palici.