Garfie u mňa sa už striedajú fázy totálnej frustrácie, zúrivosti, plaču a sebaľútosti, väčšinou to vyústi do scény, po ktorej si pripadám ako hysterka . To by som ho ozaj musela zavrieť doma, aby si užil tú sociálnu izoláciu...Najväčšia sranda je, že keďže som len doma, postupne tak enjak nemám sa o čom baviť s kamarátkami, tie sú všetky bezdetné a nie ej pre nich zaujímavé počúvť blbosti o synovi, sťažnosti im už tiež musia ísť krkom a ja vlastne teraz okrem práce, domácnosti a syna nič iné nerobím, takže aj tie sociálne kontakty na internete rednú...

​

Ja viem, že ma tu teraz asi ucápete čapicami, ale na toto sú fakt geniálne tie rôzne materské weby.

A na muža lopatu .

DrowRanger Hele, já vím, že teď píchnu do vosího hnízda, ale nebylo by lepší se na tu práci aspoň na chvíli prostě vyprdnout? Jinak soucítím, chlapi to prostě nevidí, taky jsem měla stavy, kdy jsem mu chtěla hodit na hlavu kýbl s hadrem, do náruče děcko a utéct do kina a cestou zpět se stavit v hospodě :) Ale přešlo to, moc tomu pomohla paní na úklid, protože v půlroce dítěte se dostavila krize, psychická i fyzická, jsem hňup, že mě to nenapadlo dřív. Můj muž s tím ovšem neměl problém. Dnes už ji zase nepotřebuju, jak začne dítě chodit, zabaví se na dlouho samo. Vydrž, přejde to, ta největší izolace trvá jen pár měsíců. 

Potrefenáhusa v kočiari sa s ním nedá, ako ozaj nie, to nie je normálny plač, ktorý prstane, ale vyslovene vreskot, pri ktorom si vyrazí dych (minule sa nám v kočiari od revu dusil ), navyše nie som schopná počúvať ako jačí, reagujem na to precitlivene, takže ho potom beriem na ruky,keď už začína byť hysterický. Šatkovať sa učím, ale vzhľadom an tú kopu vecí čo potrebujem postíhať, tak sa mi darí skúšať viazať obdeň, väčšinou tiež v čase, kedy je už večer, malý je mrzutý, unavený a hladný a jačí aj v tej šatke  , už teda zvládam ho dať do správnej polohy, podoprieť mu šatkou ako tak halvičku (samozrejme nemôže v nej ležať, ale pozerá dookola, čiže mu ju musím držať) ale ešte som neprišla na to, ako to utiahnuť tak, aby to nepovoľovalo, ale makám an tom ako sa dá a kedykoľvek sa dá, lebo mi tu fakt šibne.

DrowRanger Vyslovujem ti podporu, som prekvapená, že muž sa takto pätí, tú pani na upratovanie by som zaobstarala určite, ak on nepomôže.

Pinot Noir teraz sa už nedá, to je to najhoršie, nenaberám už nových klientov, odmietam ich, ale ieto veci už musím dotiahnuť ja, nebolo by to voči tým ľuďom fér, keby im do toho skočil nový človek. Normálne rozmýšľam, že si dohodnem napriek jeho nesúhlasu dáku študentku na upratovanie, v čase, kedy bude on preč, stačí ak mi tu vysaje, umyje dlážky, sprace kuchyňu a prípadne požehlí a ja zatiaľ aj keby som sedela a zabávala sa s malým alebo kojila, predsa len mi odpadne aspoň to pratanie večer...

slniecko s materskými webmi nemám dobrú skúsenosť, drží ma nad vodou kamoška, čo má o týždeň mladšie dieťa ako ja, s ňou sa snažíme si ako tak písať, aj keď občas je vtipné, keď si v konverzácii vymení 1 vetu, lebo raz nemá čas ona a raz ja...

Ono zas muž sa fakt snaží, trebárs doma navarí, venčí psa, v noci malého prebalí ak je treba, ale toto asi žiaden chlap nepochopí, kým by to nezažil, viď tá predstava o tom, aké je to kojenie pre mňa vlastne oddychové, keď ležím, však ja vlastne pol dňa leňoším  a hlavne chlap aj keby bol doma a robil to isté čo baba nikdy nebude tak izolovaný kvôli kojeniu (inak je paradoxné, že minulý týždeň ma muž posielal nech idem s kamoškami do mesta na pár hodín, že dá malému zmrazené mlieko a nevedel pochopiť, že ja na pár hodín aj tak odísť nemôžem, lebo to mlieko sa ďalej tvorí a musí ísť von. A včera som bola hodinu a pol preč  (práca a zakecala som sa so známou )a doma výčitky, že kde dokelu som tak dlho bola ).

drží ma nad vodou kamoška, čo má o týždeň mladšie dieťa ako ja, s ňou sa snažíme si ako tak písať, aj keď občas je vtipné, keď si v konverzácii vymení 1 vetu, lebo raz nemá čas ona a raz ja...

​presne preto. že v tej zmäti žien sa poväčšinou nájde vždy niekto, kto môže práve vtedy, keď ty. Ono okrem ružového slona je ich aj dosť iných, myslím, že najživšie a celkom rozumné sú na fb teraz. Skús Kaviareň. Odporučila by som ti aj Klub Železných Matiek, ale tam viem, že je len teraz v poradovníku 400 žiadostí o prijatie. Jo a KŽM je navrch platené. Ale keby si chcela, napíš, dám im odporúčanie.

Si pamätám na druhej materskej, ako sme si na takom webe vypisovali s kamoškou o pár ulíc ďalej, deti s rozdielom mesiac, lebo každý iný (ne)režim.

S tým kočíkom si presne pamätám ten pocit, keď bol kočík vhodný tak akurát na vozenie vecí a zúriace dieťa furt na rukách. Našťastie to boli vždy len fázy, aspoň teda u nás.

Čo sa týka chlapa, no ja som mala šťastie, že za A to môj muž mal z domu, u nich bola samozrejmosť, že muž sa stará a za Bé jeho starý otec bol pediater a dával prísne lekcie na tému, koľko okolo toho dieťaťatoho je a že mi treba pomôcť (hlavne teda mne, lebo som bola odhodlaná to zvládať sama...).

DrowRanger Moc mě mrzí, že bydlíš tak daleko. S tím šátkem bych ti hrozně ráda pomohla, pro vás by to bylo doslova vysvobození. Žiješ třeba v nějakém větším městě, kde se nachází nějaká regionální nosící skupina? (Na FB se většinou dají najít pod nějakým heslem Nosíme deti v Bratislave, Nosení detí Trenčín apod.) Určitě bys tam našla nějakou ochotnou matku, která by ti to ukázala doma a natrénovala to s tebou rovnou s miminkem.

Já jsem se učila vázat podle youtube, první den panenku a pak jsem hned zkusila dát i malýho. Zkus se při navazování pohupovat, malýmu se to bude určitě líbit a nechá se hezky napolohovat.

Jaký sis koupila šátek? Pro ty menší děti je případně ještě řešení elastický šátek, který navážeš dopředu rovnou na sebe a tím, jak je pružný, tak pak jde rozhrnout a miminko dovnitř jen vložíš. Je pohodlný cca do šesti kg, pak už by se ti mohl začít zařezávat nebo prověšovat. Oproti pevným nosícím šátkům jsou ty elastické hodně levné, na bazarech je seženeš celkem snadno a zas je pak bez obtíží prodáš.

Nebo nechceš investovat do nosítka pro novorozence? Ve vašem případě by to rozhodně mělo smysl. V těch regionálních nosících skupinách se obvykle všechny nosící pomůcky dají půjčit od jiných maminek, třeba na pár dnů, aby sis ozkoušela, jak ti dané nosítko vyhovuje a nekupovala naslepo.

Být v tvé kůži s vlastními dosavadními zkušenostmi, nečekám na nějaké až bude větší, až povyroste, až bude držet sám hlavičku... ale koupím hned a rovnou. Zpětně jsem takhle litovala, že jsem tolik váhala s hackou. Byla to ta nejlepší věc, co jsem mohla koupit a s minimální ztrátou jsem ji pak po půlroce zas prodala.

DrowRanger Naštěstí tohle hrozné období trvá jen relativně chvíli, neboj. A paní na úklid bych si určitě pořídila, nebo možná nějakou studentu, co by jezdila venku s kočárem? I to se dá, o tom určitě popřemýšlej, pomůže ti to hrozně moc! 

DrowRanger 

A co poslat k tomu dennímu spinkání taky tatínka? On si přitom taky odpočne, i si schrupne, no lepší než televize, a ty můžeš buď pracovat, nebo jít na vzduch.

Pinot Noir ja tu teda neprispievam, ale rada si prečítam. A teda tiež ma napaslo, aby DrowRanger vynechala na chvilu ten pracovný nápor. Možno to nejde.

Moja bývalá suseda sa dostala na začiatku materskej do stavu, kedy jedného rána odišla z domu a hladali ju dva dni. Spalaniekde vonku. Všetci sme boli na nohách a ked sa potom našla, vyčerpaná, prechladnurá , tak jej muž si musel zobrať ošetrovné a starať sa o dieťa kým sa baba našla a potom navyše ešte o nu. Myslím , že vteda pochopil, že materská nie je dovolenka a uvedomil si čo to obnáša, hlavne ked vtdey bolo mliko Sunar na predpis a nedalo sa len tak kupiť. Tento jej úlet bol naozaj jedinečný, mám pocit, že aj ich vztahu to pomohlo.

To nie je rada, ako na to, ale varovanie, ako to niekedy dopadá, ked má žena na seba priveľký tlak.

Když byly děti úplně malé, začala jsem běhat. Vstávala jsem v pět ráno, abych se stihla vrátit než muž odjede do práce (odjíždí v půl sedmé ráno a vrací se v sedm večer). Měla jsem to ráda, běhala jsem na kopec, pozorovala východ slunce, bylo to takové meditační....až mi moje drahá maminka jednou řekla, vždyť ty nechodíš běhat, ty utíkáš...myslím, že měla pravdu. 

DrowRanger A manžel nemůže jít na mateřskou? Já tomu nerozumím. Vy jste nevěděla, že budete mít díte? 

Spinifex ale no tak......

Janulik03 já jsem v poslední domě slyšela o několika matkách, co se na tý rodičovský fakt zhroutily jak psychicky tak fyzicky, jako není to asi fakt prča a ještě si k tomu naložit práci, to musí bejt šíleně náročný

DrowRanger 

Ta nemožnost jít ven je hrozná, zažila jsem asi měsíc a bylo to strašný. Když je hezky, nemůžeš vzít miminko ven a někde ho dát na deku třeba venku na stole nebo si s ním sednout na lavičku? Podle mě vám oběma dlouhodobě bez čerstvého vzduchu a sluníčka musí být blbě. A jak děti líp vidí, venku je to zajímá, zabaví se, unaví, některý pak i dobře spí. S tím úklidem je to celkem jednoduchý, buď muž přiloží ruku k dílu, nebo bude výpomoc. Ono moc jiných možností není. Jinak teda opět přiznávám, že co máme dítě, není tu tak uklizeno jako dřív, nejde to. Taky proto, že jsme zatím nikoho na úklid nezařídili. Na volný čas pro sebe už jsem v podstatě rezignovala, ale věřím, že jednou ho zase budu mít, někdy od roku je fakt znát, že se dítě na delší a delší čas zabaví samo. Vydrž, bude to lepší.

Potrefenáhusa no práve, je to náročné, okrem zbláznených hormonov, je vlastne všetko inak. A je to nastálo. Tam je treba opatrne našlapovať a pomáhať. 

Niekedy je výhoda velkej rodiny, kde su ludia pokope, tam sa nejaké to decko stratí, vždy je niekto po ruke. 

DrowRanger Ja s tebou soucitim, poradit neumim (protoze prestat pracovat muze byt dobry, na druhou stranu zase je to ten most s predeslym zivotem a socialni kontakt).Jen ti muzu napsat, ze ja jsem dala svemu partnerovi pesti. Jako nemyslela jsem, ze s k necemu takovymu snizim, ted se ale zas muzu utesovat, ze je to lepsi, nez kdyby me dva dny hledali venku! Proste jsem mela takovou tu naladu psychicke a fyzicke vycerpanosti, trochu hysterak, on na to mel nejakou velmi sarkastickou prupovidku a uz ji mel. Nekdy je to tezky, ale to aby si chodila ven je dulezity, tak snad to nejak zvladnete!

Janulik03 Tak první půlrok s miminkem jsem toužila po tom, porodit někdy začátkem dvacátého století ve velké rodině na vsi, žít s maminkou nebo tchýní, mít kupu sourozenců a švagrových a synovců a neteří a velkou zahradu a nějaké zvířectvo. Že by se ta péče o miminko tak nějak přirozeně rozpustila mezi celou rodinu a i já bych mohla občas vypnout při vaření oběda pro všechny nebo krmení slepic...

Spinifex lol nie, ja som si devat mesiacov myslela, ze som tlsta...pre vysvetlenie, ja aj muz robime v tom istom obore, kazfy ale v inom odvetvi. Moj prijem bol neporovnatelne vyssi nez ten jeho a ako zivnostnici sme si nemohli dovolit a stale nemozeme, to, aby som prestala uplne pracovat. S tym sme do toho isli, ze budem pracovat madalej, aby sa nam rapidne prijmy neznizili a vobec sme si to dieta mohli dovolit a starostlivost o dieta si podelime. Bohuzial ani jeden z nas neratal s tym, ze sa nam narodi nespavec, ktory cez den spi jedine v posteli v pritomnosti matky a casto ani to nie, ktoreho bude treba prvych sest tyzdnov, kedy sa nekoji hojdat na fitlopte aby neplakal a nebude ho mozne polozit bez placu nikde, ako bonus sa nechce ani kocikovat...ako bonus jepre to orve dieta, rovnako tiez prve dieta v okruhu nasich znamych, takze nie, az takyto scenar sme si nepredstavovali ani jeden.

Potrefenáhusa Člověk si to neumí dopředu představit. A chápu, že hodně žen do toho jde s tím, že i nadále budou pracovat. Však práce z domu, že... Ale jen zlomek je toho fakt schopen, obvykle za vydatné pomoci prarodičů. Ale chápu i DrowRanger , že teď nemůže rozdělanou práci zničehonic utnout a aspoň nasmlouvané potřebuje dodělat. Je to složité, no. Nemám radu, jen můžu vyjádřit pochopení. A taková malá poznámka do budoucnosti: ženský, nebojte se těch jeslí a školiček, mně jeden až dva dny týdně zlepšily kvalitu mateřského života o tisíc procent ;)