Malenge to je neuvěřitelné, moc vám to přeju. . Taková změna zlepší život celé rodiny. 

Malenge to je hrozne ty nocni zachvaty, je fajn, te vam zabral horcik. My neco podobneho zazivali se starsim synem. Zacalo to kolem druhych narozenin a trvalo to hodne dlouho. Bylo to desive a my byli uplne vyrizeni. Meli jsme Pediakid a nebylo to k nicemu. Chodili jsme tenkrat (kvuli necemu jinemu) k neurologovi, a ten nam zadny tip nedal, jen uklidnil, ze to predjde. 

Pinot Noir úplně přesně, můžeme si v klidu užít večer, když zrovna obě děti spí a ne být ve stresu a číhat a číhat kdy už dnes a jak moc špatné to tentokrát bude. Úleva veliká.

Gatita To si právě všude přečteš, že je to normální, postihuje to hodně dětí a samo to přejde (někde píší, že se vyskytují až třeba do 12 let ), jenže to ti nijak nepomůže, max. vědomí, že v tom nejsi sama a že to neznačí žádnou hnusnou chorobu. Ale hnusné to je dost, vídat pořád dokola své dítě, které sebou mlátí, ječí nesmysly, brečí, klepe se, zírá do blba a něco mumlá, dosaď dle potřeby... ten noční hořčík je teď můj nejlepší kamarád!

Gatita a u vás už tedy klid? Odeznělo to samo?

Mne rozdíl 1,5 přijde strašlivě málo, naše dite ještě ani nechodilo, bylo strasny mimino. Na druhou stranu ten aktuální věk 2,5 mi přijde strašně narocnej sam o sobě, natož k tomu ještě přechroupávat mladšího sourozence, přijde mi, ze tu mamu ještě hodně potřebuje, i když je mnohem mnohem samostatnejsi než v tom roce a půl, i ve 2. Netlacit mě čas, klidne ještě počkám třeba rok

Malenge ano, uz ani nevim, jak dlouho to trvalo? Mozna skoro rok. Mladsi na to nastesti netrpi.

Nicmene nocni pochodova cviceni jsou u nas bezna doted. Starsi teda uz spi samozrejme u sebe, az na vyjimky jako nemoc nebo nocni mura. Ale mladsi se kazdou noc vzbudi a s revem se bezi dospat k nam. Ovsem my toho pak uz moc nenaspime, hlavne chudak muz, kteremu se dite stoci kolem hlavy jako cepice...lezi mu prakticky na hlave, vubec to nechapu. Kdyz je muz na sluzebce, zastupuji ho v "cepici" ja, a to jsou fakt muka, to se neda vubec spat. 

Gatita to je dobře, že to u vás přešlo.

A s malým to máme podobně, kluci spí v pokojíčku, ovšem drahoušek se v nahodilou noční dobu vzbudí, jde čůrat a pak rovnou do ložnice, kde se přitulí ke mě, ovšem tím způsobem, že mě opusinkuje, obejme, pak se rozvalí a do muže kope tak usilovně a dlouho (obzvlášť do hlavy), že ho vyžene. Mnoho týdnů se to pokoušel vydržet, ale teď už na to kašle a ihned po příchodu prcka se odebírá buď k němu do postele nebo do obýváku, vyspíme se tak nejlíp všichni. Malej pak střídá spaní přimáčklý u mne (=druhá půlka postele zcela volná, ale běda! kdyby tam chtěl být muž) nebo naopak rozvalený komplet po mužově půlce. Ale větší chodil taky a dlouho, přešlo ho to samo, tak to neřešíme.

Gatita Malenge mladší k nám teď chodí častěji než bysme chtěli, jakmile má nějakou nepohodu, třeba trošku rýmu. Vytlačuje teda muže, vyhovuje mu jeho polštář ale stejně mně to omezuje, líp se spí bez něj. Předpokládám, že to přejde samo, ale starší to nikdy nedělal, spal u nás všehovšudy párkrát.

Potrefenáhusa já už jsem často slyšela, že děti se líp smíří s tím hodně malým rozdílem (třeba pod 1,5r), právě že to jsou ještě mimina a míň si uvědomí ty změny (popisuju to blbě, tak snad je to pochopitelné), zatímco v těch 2,5, 3 letech to pro ně přináší hodně změn, už třeba to těhotenství. Starší syn je teda výrazně fixovaný na muže, takže to potřebování maminky úplně neumím posoudit. (Hádejte, kdo musel na oslavu )

Já když jsem s holkama samq přes noc, tak spíme spolu v posteli. V půlené 180 jo...Takže skvělý. No a včera mě poprvý po letech napadla uplně skvělá věc, že si jako přece můžu lehnout pod jejich nohy, že jo, kolik tam budu mít oproti tomu sandwichi veprostřed místa, že je přehradim místo svým tělem peřinou, ale zárověn budu hned na ráně... No bylo to bezvadný přesně do asi 2:30 než se ozvalo "mami, kde seš, chci ležet vedle tebe" tak jsem maloumalou přestěhovala taky na kolmo....usnula, usínám já a najednou slyšim "uaaauaaa, mamíí proč neležíš vedle mě!" Takže jsem to všechno nastěhovala zase do klasického sandwiche a těšim se na dnešních neuvěřitelných 60 cm prostoru nebo kolik mi to jedno dítě dopřeje:-D

Karja nám lezli deti do postele ještě v sedmi letech. Denně. Mladší se to naučila od starší.

Ale i pak jsem jim to nabízela, když jsme byly doma samé. Ono se to taky jinak snese jednou za měsíc než denně. 

continuity Mně to nevadí, když tomu odpovídá velikost postele. Přesně jak píšeš, do duchodu jim to snad nevydrží a to nám se sambem by ale mohlo, takže si to pak vynahradíme:-D. Navíc nám se přesně stalo to co se psalo v té populární knize o spánku dětí, že ted jako chceme my, ti rodiče že se na tom stanou závislí a jinak se jim špatně spí:-D

notna To je určitě nějaká strašidelná historka, dokonce si nejsem jistá, jestli už jsme se i na to téma nebavily! 

​Jj, je to možný.

Karja to ste si mali vsetci lahnut kolmo, ja som tak posledne dva roky letnej chaty spala s detmi a kedze spim skrcena, tak mi ani nohy netrcali. 

Muj muz na podzim strasne trval na tom, ze se dvou a pul leta musi uz odstehovat z nasi loznice do pokojicku. Coz o to, mala se se svoji postylkou odsunula celkem snadno, kde je postylka, tam spi, a kdyz se v noci vic budila, stehovala jsem se do pokojicku za ni, mame tam jeste jednu volnou postel... No a dopadlo to tak, ze treba dneska muz malou premlouval, at jde spat k nam do postele, ze on nechce spat sam, zatimco ja budu zase minimalne pulku noci u ni. Radeji se necha ditetem vytlacit na okraj postele a kopat do hlavy, jen abych byla v loznici taky. Bavi me, jak dospely muz nechce spat sam, ale po diteti to chtel

My mame od zacatku roku tak sileny spankovy regres, ze snad to nocni magnezium objednam taky. Pres den uz nespi, v noci se budi, ma nocni desy, pripadne utika z postylky na gauc a trva na tom, ze budeme spolu spat tam, usina az kolem pulnoci (zatim jeste nespi). Ja jsem tak strasne rada, ze je jedinacek! 

Mrakoplas Aha:-D:-D:-D

Zuzuli Promin, ale ta první část příspěvku mě rozesmála jak v poslední době máloco v tomto vlákně:-D

Zuzuli Objednej, já jsem podlehla masírce v tomhle vlákně a mám ten hořčík i equazen. S hořčíkem jsem začala teprve dneska, takže vím prd, ale po měsících se poprvé neprobudil se zoufalým pláčem (vždycky se budí mezi 11-12), ale jen si sedl a volal mě. Jen jsem ho chytla za ruku a do minuty byl tuhej, žádný obvyklý drcení ruky, neustálý převalování sem tam apod. Může to být náhoda, uvidím jak dál. Maximálně se nestane nic a vyhodíš pár set. Moc bych ti přála zlepšení, tohle musí bejt hrozně těžký.

Len Jakej jsi koupila horcik? Ten smidge?

Evaeva jo, já to chápu, ze pro toho 2,5 letyho je to tezsi. Já to měla v hlavě vzdycky nastaveny spis na ty 3 roky, i mne teda nakonec "ochranilo" i to kojení, musela bych asi (já zrovna) výrazně omezit driv (spolihat se na to teda ale nedá, haha)

dneska si starší vzal tatínek, mne zrovna tou dobou vrestelo u ucha druhou hodinu mimino, tak jsme si toho moc neřekli, nakonec chudinka malá usnula v satku a ani pak neprotestovala při přesunu do postele, teď jsem housatko slyšela chvilinku brecet, ale asi to rychle vyřešili, mne to vzbudí i přes zed