pilgrim Vari to musí být něco strašně historického, hluboko zakořeněného. Kdysi jsem k tomu něco četla, už v latině sinister=levý a taky zlý, špatný a do angličtiny to slovo přešlo v tom významu něčeho ošklivého. U nás doma se ještě v době mého dětství vyskytovala lžička zatočená doleva, tak jako pro případ...

Mohučanka máš to i v češtině, pravý muž třeba. Dřív se ty děti přeučovaly a psaní je pro leváky těžší, no. Tak asi proto. Ale holt je to vrozené, co naděláš.

Mohučanka U nás tohle řeší jen pradědeček leváka, to přecházím, bude mu 90. Myslím, že v jejich světě je to prostě špatně. Za jejich dětství se to označovalo za špatný, leváci se přeučovali a všechno nářadí a tak bylo prostě pro praváky. 

711990 mě to úplně fascinuje, kolik cizích lidí si toho všimne. Mně na tyhle věci asi chybí nějaká buňka, vůbec to neregistruju. Tuhle jsem byla na výtvarným workshopu, snažila jsem se vést štětec jako lektorka a pořád bylo něco jinak. Byla to levačka, došlo mi to až po hodný chvíli

žluťásek

žluťásek já jsem levák a leváka si všimnu okamžite. 

Ne vždy u takových činnosti, jako je zametání, sekání dříví, ale u psaní, kreslení nebo u krájení okamžitě.  

Kokoska no teoreticky by to ohlásit mohlo, ale když to nehlásí? 
u nás je ještě Proč nemluví?!!! Na to odpovidam: Tak se ji zeptejte...

​

Kokoska jojo, ty plenkové kalhotky jsou podle mě celkem pohodlné, minimálně na omak suché. Taky je to pohodlné pro rodiče, žádné praní a vyvařování. 

​My se snažíme u mimiina používat látkové pleny, ale na noc je v jednorázových, přesně protože trvá dýl, než jí začnou vadit 

žluťásek Mne na toto taky chybi nejake bunky v mozku, ale uplne doslova! Pisu pravou, ale nejake cinnosti zase delam spis levou, prava a leva strana se mi odjakziva pletou, a nedavno jsem vzala do ruky po dlouhe dobe ukulele - obracene, i jsem na nej chvili hrala, a az asi po hodine mi doslo, ze jsem ho drzela opacne  U syna jsem zvedava, jak na tom pak bude, k tomu mému mixu ma z manzelovy strany pravaky i levaky. 

Myrtila to je dobrý. My měli profesora a ten byl obojetný. Liboval si v psaní dlouhých traktátů na tabuli a normálně psal chvíli levou, chvíli pravou, písmo bys nerozeznala. Můj táta je levák, ale třeba příbor drží jako pravák.

Evaeva můj muž je taky levák (=děda té holčičky, o které jsem psala). Píše pravou, ale lžíci drží v levé. Myš u PC střídá, šroubovák i jiné nářadí drží levou. Když něco děláme spolu, někdy to drhne, protože kvůli své levé potřebuje, abych já třeba držela něco jinak, z druhé strany, než by mi bylo pohodlnější.

Kokoska ono to takhle prej drhne i u těch dětských leváků, co maj rodiče pravaky 

Potrefenáhusa kdyz se jako levoruké dítě učíš od praváka, máš problém vždy. Třeba mě učila plést babička, ona to na levou neuměla a já jsem si to v dvanácti letech neuměla otočit na levou. Pletu na pravou, ale pomaleji než by mi to šlo levou. Už se to přeučovat nebudu.

Se spoustou nářadí je problém, že je jednostranné a trvá nízky na levou ruku za mne neexistovaly a pak staly tak asi 5x tolik než na pravou. A toto všechno té ovlivňuje. Na druhou stranu, dá se s tím normálně žít, moc se nelituji, jsou horší věci na světě než škrabka na brambory. Úplně nejhorší bývalo to psaní, hlavně atramentovym perem, rozhodně děti trvale poškodilo si myslím) a to se už vyřešilo, chvalabohu. 

continuity jasne, chápu, kamaradka rikala, ze to začíná už tím, ze matka oblika prvne pravej rukáv a dite strka přednostně levou ruku 

Potrefenáhusa tohle nevím, já si oblíkám nejdřív pravej rukáv.

Mám dvě děti s opačnou lateralitou než já a normálně jsme to zvládli. jasné, že jsem jim řekla, ať si dají tužku, do které chtějí ruky a nemusí to dělat podle mě, ale zejména starší byla dlouho nevyhraněná a dost ty ruce střídala. A mladší drží příbor obráceně, i když já ho držím správně.

Jinak stačí taková normální empatie bych řekla. 

Nastesti doba, kdy se na levaky koukalo divne, uz snad pominula. Ale mala treba pastelku v ty levy tlapce drzi fakt hezky, zatimco jeji bracha ji v pravy drzi jako kopyto :-). U dvojcat je prej dokonce dost casty, ze jedno z nich je levak.

Vari mně je téměř padesát a příliš divně se nekoukalo ani za mého školního věku. 

Já bych brala ty komentáře na všechno s nadhledem, spousta lidí to bere jako smalltalk a toto je zrovna vidět hned. Mě to třeba nijak nevadí, dokonce byly v dětství doby, kdy jsem se kvůli tomu cítila výjimečná. 

Potrefenáhusa to mi prave dlouho trvalo pochopit, protoze treba kalhoty oblikam tak, ze stoji proti mne, dava jalo prvni levou, ale mne to dava smysl, protoze to je z moji strany prava

continuity no hele, tchyně to okomentovala snad v roce ditete, jak hezky drží lžíci v pravý ruce. Za nás už se myslím leváci nepreucovali, nebo byly nějaký poradny, kde se řešilo, jestli je preuceni možný a vhodný, znám i vrstevniky, co je za to doma bili

(empatie stačí, to s tou bundou byl příklad s batoletem, kdy matce až zpetne došlo, proč u toho vzdycky řval) 

Jsem levák a teda hledím, co tady píšete. U nás doma se to nikdy neřešilo a já jsem teda extremne nevšímavá, protože uvědomění, že mám dominantní levou přišlo ve škole, když jsem přecházeli z obyčejné tužky na pero a já nemohla používat plnící! To teda byla pěkná křivda a nemilé zjištění. Ve třídě nás bylo víc, protože si pamatuju, že čínské perou nás používalo víc. Ale jinak bych si toho nevšimla. Dítě je pravák a při jeho obsluze nebo výchově jsem teda vůbec žádné zádrhele nepostřehla.

Zkoušela jsem občas psát i pravou, jde to, ale teda hodně kostrbatě a po čase mě z toho začně bolet hlava. Občas něco dělám a najednou začnu přemýšlet, že se mi něco nezdá a nevím co. A někdy až zpětně mi dojde, že jsem používala ruce obráceně. Třeba se najedla lžící pravou, ale normálně jím levou, nebo jsem něco stříhala levou, ale normálně stříhám pravou apod.