Josefa Nemá ji žluťásek ?

tak nám dneska napsali, že nám malou vemou do ,,školky,, od ledna. Už teď se bojim...

Já teda pevně doufám, že haranty naučej na nočník jejich rodiče, ať to bude v roce, ve dvou nebo v patnácti  Je to hrozná šichta, kterou si radostně odpustím (jestli bude Oliver po svým tatíčkovi, tak to jim teda přeju, ve spánku se občas pochcával až do školky ). Fakt je, že jsme to kdysi zkoušeli asi kvůli praní plenek hlavně - trávila jsem na mateřský tak půl roku na chalupě vždycky, s obyčejnou předpotopní ne-automatickou pračkou, malinkým bojlerem k tomu, takže máchání ve vaně v ledový vodě na dvoře byl pěknej pocuc!

Jinak nechápu, co prarodiče pořád mají s těma pokrokama - mně stačí, že to má dvě oči, dvě ruce a dvě nohy (a ne dvě hlavy)  Však ono to všechno nějak dopadne... 

Josefa já jsem o ní uvažovala, ale dcera je šplhavec, takže když ji začalo zajímat, co dělám na lince, jednoduše si k ní přistrčila židli a vylezla si na ní. A s tou linkou máš pravdu - nikdy nebyla tak krásně a dlouhodobě uklizená jako v současnosti, s tím, že když vařím, nechám tam pár barevných umělohmotných kelímků, odměrek a tak...

Josefa nestaci ta zidle?

barbucha chci tě za babičku...Já už jsem z toho "A už chodí?" byla fakt unavená...

Mohučanka no my právě v kuchyni zidle nemáme, kromě fakt tezkych barovek, a kdyz ho vidím co s zidlema u stolu vyvadi v obýváku, nedavno se naucil vylezt i na tu detskou zidlicku, tak mi to prijde blbej napad. Je to ještě mrně pod rok a půl, tak bych to chtěla trochu jistenejsi. Ale jak dosahnu uklizene linky je mi záhadou.

Josefa Haha, tak uklizené linky dosáhneš rychle, to tě můžu ujistit  bude uklizená vpodstatě vzápětí co se k ní dítě vyšplhá, lhostejno po čem.

Jinak tedy dcera tu židli u linky používala taky dávno před 18. měsícem, ale já ji v těchto věcech dost nechávám, ať dělá, co umí a varuju ji slovně. Ale chápu, že ta věž je s ohrádkou a tedy bezpečnější...

Josefa Mam se zaviracima dvirkama, takze se dite do veze nedostane, kdyz ho nepustim, a zadrhele nejsou. Pouzivame ji uz cca 2 roky.

Josefa Máme učící věž cca od 15 měsíců a je to úplně geniální věc. Vyráběli jsme ji doma sami, syn ji miluje a asistuje mi u vaření, uklízí příbory do zásuvky, občas v ní stojí u okna a kouká na auta na ulici, někdy ji používá jako takovou kazatelnu - stojí v ní uprostřed kuchyně a rozpráví :-)) Když jsme ji postavili nově, syn v ní i jedl a nechtěl ani do židličky. Jedna z nejlepších věcí, kterou jsme si mohli pořídit.

A jako samozřejmě, že se všude dočteš, že židle stačí a zbytečnej krám. Jako jo, židle stačí, ale musíš dítě pořád hlídat, aby někde nesletělo. Syn mi párkrát takhle ukročil ze židle do prázdna, jednou to viděl tatínek a už jsme jeli do OBI pro materiál :)

Pokud budete vyrábět sami doma, tak ta verze z IKEA schůdků vyjde fakt na pár peněz a za hodinu je hotovo. Sestavili jsme doma schůdky předem, já jsem si vyměřila přesně na milimetry rozměry a latě jsme jsi nechali v OBI rovnou nařezat na míru. Doma to muž jen sešrouboval dohromady, i s vrtáním fakt za chvilku hotové.

žluťásek kazatelna

slniecko to bys musela vidět, fakt třeba dvouminutová "řeč"  co začal víc mluvit, tak už to tolik nedělá, ale kolem toho roku a čtvrt kdy měl jen to své žvatlání to bylo úplně k popukání. Často jsme si tam povídali, on ten svůj monolog a já to prokládala: vážně?, No teda, pánečku, to jsou mi věci, no podívejme se, vidíš, to jsem ani nevěděla... A on se mohl potrhat smíchy

žluťásek perfektné !

žluťásek To teď přesně děláme s dcerou...ona se zastaví, ukazuje prstíčkem a do toho vede řeč, a já na ní - No nepovídej...opravdu? Jo tak to bylo...A je to hrozná legrace 

Jinak teda u nás židle opravdu stačí, protože máme jídelní stůl kousek od linky a kus nábytku navíc by byl...No navíc. Taky jsem tak trochu Herodes, naučila jsem dceru vylezt a slezt a jednou za 5 minut kdyžtak řeknu: Pamatuj, že stojíš na židli! A dcera se srovná, pokud je třeba.

žluťásek @Mohučanka diky, asi do toho půjdu, rovnou do hotové, jsme na stiru s casem a jen ty debaty jestli to bude drzet :)) nas sice neni ukecany, vylézt a slezt ze židle uz sam umi ale taky se na ni umi schválně odstrkovat od stolu! Asi abych ja pamatovala, ze stoji na židli... Kromě toho koupim spis tohle nez zidli navic :) jinak mame same skladaci a calounene na druhe straně bytu.

ziginka taky díky, ty dvířka aby se tam sam nedostal budou u nas potřeba jinak pred nim nebude nic jisté :) 

barbucha chci tě za babičku...Já už jsem z toho "A už chodí?" byla fakt unavená...

​No tak zas počkej... kdykoliv mluvím se synkem, ptám se jestli už choděj nebo mluvěj a používaj příbor   A to od jejich narození  

No abych se nemusela furt jen blbě ptát, dneska jsem za nima zaskočila... a musím si tady odložit svoje nadšení, jak ta rodinka funguje. Člověk by čekal, že přece jen dvojčata budou kapku stres... ale haranti spokojený (a snad dvojnásobný než před třema nedělema, kdy jsem je viděla naposled - Oliver v půlroce nosí velikost na rok, mamut jeden ), doslova ječej nadšením jakmile taťka vejde do dveří... kde ho vítá naprosto vysmátá mamina... skoro jsem se bála, že všichni začnou sborem zpívat chvalme pána 

Původně jsem měla svý pochybnosti, znajíc svého poměrně letargického potomka (aka línou veš), zvlášť když ho čekal dvojnásobnej zápřah. A znajíc svou lehce popudlivou a zásadovou snachu... ale snacha na něj pěje ódy kudy chodí... a já jen radostně zírám, jak jim to jde od ruky. 

Tož tolik ještě pohled babičky a tchyně 

(Mimochodem řvali zas prvních pár minut, jakmile jsem se k nim přiblížila. Oliver si dal říct, když jsem ho začla mučit, a za odměnu mi poněkud natrh úsměv, to on rád  Adéla je kapku rezervovaná a z tatíčkova náručí na mě posupně zahlížela, ale však holka časem pozná ty kvality )

Ked sme si tu pisali o tom pytani sa, vcera rano syncek sa zobudil (presne 4.44, zacinam ho podozrievat, ze je zcasti kohut), vypytal si mlieko a vypytal sa cikat na zachod! Tym teda pytanie na ten den skoncilo, ale uz to tam je. 

Som zvedava na zajtrajsie vstavanie, uplne umelo aj vcera, aj dnes som mu posunula vecierku. Dnes som si teda cez obed pospala s nim, ked je sobota a som prestastna, ze sme doma cely tyzden. Len nas caka vela navstev nemocnic s otcom.

Dnes sme mali krst, malý ho celý prespal v nosiči, pri polievaní vodou len zachrápal na celý kostol . Celkom ok sme prežili aj posedenie a obed s cca 15 ľuďmi, s mužom sme sa rovno dohodli, že nakoľko sme chceli pobudnúť dlhšie než len na krst, syna nebudeme dávať na pestovanie ostatným aby nebol zarevaný a nervózny a celkom to fungovalo, syn bol pomerne Ok aj keď trochu vystrašený z toho, že sa mu prihováralo naraz 5-6 ľudí,to si občas po chvíli poplakal. Problém má akurát so svorkou, neviem či má takú averziu voči jej hlasu alebo čo, ale muž ho mal na rukách, chúďa svokra prišla k nemu, prihovorila sa mu a malý začal doslova jačať. Ja som bola ďalej od nich, počula som už len to ako vrešťal, ale nemyslím, že by urobila niečo zlé, aj muž vravel, že hneď ako ju syn začul, že to bola okamžitá reakcia a vresk (a ozaj to bol vreskot, hysterický, hlasný a jačivý). Nemyslím, že by to bolo spôsobené tým, že už rozoznáva tváre, lebo napr. moju starkú a dnes videl prvý raz a neplakal. Svokra bola z toho chúďa úplne mimo, tak som malého vzala do izby, ukľudnila ho v tichu, nakojila a vravím mužovi, nech zavolá svokru, nech si sadne ku mne, kým budem pri malom v posteli a že jej ukážem, ako sa mu poprihovárať aby sa jej nebál a že hádam bude kľudný keď bude cítiť aj mňa a aj ona bude viac v pohode, keď jej nebude plakť. Miesto svokry prišla švagriná, sadla si, chvíľu sa malému prihovárala, ten bol v pohode, smial a zrazu na neho vydala nejaký divný syčivý zvuk (akože z jej strany strašá sranda), že sa malý doreval tak, že sa mi ho už nepodarilo utíšiť , na čo odišla z izby . Syn sa už potom nechcel ani prisať, reval na rukách mne, mužovi, na fitlopte, musela som ho šupnúť do nosiča a ísť na prechádzku, kde mi po cca 2km chôdze ledva zaspal a šli sme rovno domov autom kým spal. Mňa z tej rodiny raz porazí .

DrowRanger Oni malé děti mají ještě nedostatečně vyvinutou nervovou soustavu. Velké množství podnětů neumí zpracovat. Proto se ani dřív nedoporučovali u malých dětí dlouhé, hlučné návštěvy nebo moc lidí. Chvíli to zvládnou, ale ne dlouho a potom jsou tím už přetažené a každé dítě reaguje jinak. Bude to čím dál lepší. Tchýně možná nebude oblíbená delší dobu, ale i to přejde.

Já jsem taky z nějakého důvodu byla ta u které starší neteř do roku řvala. Už jsem ji potom brala se strachem, že zase začne. Po tom roce se to zlepšilo, teď jsou jí 4 a jsme perfektní kámošky a chodí k nám často.