MP Meri Já naposledy 4, muž byl na služebce, a bylo to nějak v pohodě, akorát mě prudilo, že musím venčit psa a dítě dohromady, to je u nás vopruz pro všechny. Ale mám jen jedno, což je velkej rozdíl, a byla jsem v domácích podmínkách, žádný hrabání se někam na chalupu, tomu bych se snažila vyhnout.

Evaeva Mimino mi taky neusina z ničeho nic. To jen když víš, ze mas ještě baleni na půl hodiny (cistyho času!), dítě vříská a nejde odložit a druhy ruce nejsou ... tak ho holt jdeš uložit. 

Jinak díky za odložení, já s nimi jsem sama hodně, víc než bych si přála, řekla bych tak polovinu beznejch dni určitě. Náročný je to většinou dost, ale tohle bylo jiný, nic se mi nedělo, ale od rána jsem měla takový vnitřní pnutí (?), všechno ve mne řvalo, že to nezvládnu. Dokonce mě napadlo, jestli se cestou třeba nevybouráme, nebo jestli mě to před něčím nemá varovat, jak to byl silnej pocit. Nakonec mě zaškrábalo v krku a do pár hodin z nuly na sto tělo vyhlásilo stopku. Takže nakonec fakt dikybohu za všechny ty průtahy přes den, že už jsem nebyla na cestě. 

A potvrzuju, že "dovolit si" něco vzdát je pro mě straslive těžký

MP Meri At je ti brzo lépe! Hele já to mám taky tak, všechno stihnout, navíc mám furt pocit, jako nikoho neobtěžovat, nic nechtít, nežádat...a kulit si to sám. Prostě to je divná povaha, a zbavit se toho moc nejde. Uplně obdivuju kamarádku, že dělá něco "obyčejného" třeba jde s dítětem k doktorvi a zaukoluje k tomu půlku rodiny (kdo hlídá to druhé, kdo uvaří jídlo) a přijde ji to uplně normální, mně přijde normální to prostě obstarat všechno sama. Už se to asi nepřeučíme co? 

Karja Když k tomu je potřeba i to okolí, které je v dosahu a ochotné nechat si to na sebe naložit Ale chápu, taky se všechno snažím obstarat sama, i když kdo ví, jak by to bylo, kdybych neměla potenciální výpomoc 2 hodiny daleko. 

MP Meri Chápu. Já bych se do takových akcí sama nepouštěla ani se svými spavými dětmi.  Ještěže jste nejeli.

Myrtila Hele ale zrovna tahle kamarádka taky tu pomoc nemá uplně v dosahu a ani v kondici, ale nikomu z těch dotčených to nepřijde, mají to za standard.

Myrtila to je pravda. Já využívám hlídání druhého, o to často žádám tchýni, když třeba máme s jedním doktora přes celé město. Je to win, win. Ona nerada hlídá jen tak, resp. takhle se cítí užitečná, já mám míň stresu, když beru jen jedno,...

Karja Tak to je šťastná žena, abych řekla pravdu, trošku těm, co mají pomoc v dosahu, závidím. Ale tak rozhodli jsme se žít daleko, tak se s tím nějak popasujem, no. 

Evaeva No, to je velká výhoda a pomoc. Občas o tom trochu sním A pak se proberu do reality, kdy bych musela dojíždět si práce 40 km po okreskách, a zase mě to přejde

Karja Vypadá to jen na lehčí virozu, ale nic co by člověk chtěl mimo domov se dvěma kouskama na krku.

Jo, taky beru jako standard, ze všechno tahnu sama. Šla jsem s oběma třeba i se synem na vyškrabávání molusek u nej, neměla jsem plán, ale brala jsem, že nějak to dáme proste. Nakonec mimino usnulo zázrakem přesně na těch 15 minut, kdy jsem musela se starsim na sál ho tam držet, nevím, co bych jinak dělala, no nějak by se to asi skoulelo, ale příjemný to není samozřejmě. 

Ale potvrzuju, ze okolí "si zvykne", když jsem teď požádala o hlídání na trhani mých osmiček (na běžnou návštěvu zubaře chodim s oběma, ale tohle si fakt netroufnu), tak nastalo velký divení.

MP Meri At je ti brzo lépe! Hele já to mám taky tak, všechno stihnout, navíc mám furt pocit, jako nikoho neobtěžovat, nic nechtít, nežádat...a kulit si to sám. Prostě to je divná povaha, a zbavit se toho moc nejde. Uplně obdivuju kamarádku, že dělá něco "obyčejného" třeba jde s dítětem k doktorvi a zaukoluje k tomu půlku rodiny (kdo hlídá to druhé, kdo uvaří jídlo) a přijde ji to uplně normální, mně přijde normální to prostě obstarat všechno sama. Už se to asi nepřeučíme co? 

​nad tímhle jsem zrovna o víkendu taky premyslela. Jsem zvykla všechno táhnout sama. U nás v rodině nikdy nebylo, že se pojede na výlet a bude lenošení. Když volám s mámou, tak mi většinou říká, co ten den dělala (pracovala). To, že si nedám pomoct už jsem slyšela hodnekrat, naposled od učitele ve školce. Měla jsem zaraženej do lůžka nehtů trn a místo, abych si to nechala od nej vytáhnout, tak jsem to mordovala doma sama. Teď jsem měla víkend sama doma a několikrát jsem se donutila nic nepodnikat, jen jsem uklidila. Ale nesla jsem ani na kolo ani na brusle, proste jsem si násilím naordinovala válečku. Ale jak už jsi psala, měla jsem pořád u toho takovej blbej pocit. 

Myrtila podle mě je to blízké příbuzenstvo výhoda, ale má to i svoje. Kolikrát mi takhle tchýně zavolá, že je někde tady a jestli nejsme venku. Přijde, trochu poklábosí se mnou, s dětmi, obchází okolo s pejskem... Já bych si radši četla

Ja jsem taky na deti v podstate sama, sambo je furt v praci, kolikrat deti pres tejden skoro nevidi. Jedinou funkcni babicku mame 350 km, takze hlidani nula. Dost uvazuju o nejaky chuve, ne pres den, ale obcas jako vypomoc vecer, abychom mohli jit se sambem treba sami na veceri, na hokej a tak, ten partnerskej zivot jde dost do haje, kdyz nejsme nikdy sami dva.

MP Meri to je asi hodně o zvycích v té rodině My jsme zvyklí si docela hodně pomáhat, když mám doktora na dýl než pět minut, vždycky je někdo pohlídá, když jsem nemocná, mamka se ptá, jestli nechci nakoupit,... Ale zase počítá, že jí obstarám kočku, když je pryč, dřív mi sem dávala o prázdninách ségru a tak. Plus teda muž pořád žije v představě, jak tu s nimi trpím.

Myrtila Hihi, věř, že ten její život by si nechtěla. Ona už je v takovém tom kruhu, že si myslím, že si na spoustu věcí ani nevěří, že by sama zvládla. 

Já byla taky bez babiček, občas to bylo náročný. Segra hlídala za 10 let asi 3x, párkrát manželova kolegyně z práce (teda prý "jen" kolegyně...). Nakonec ex řekl, že on kvůli dětem doma sedět nebude a chodil sám do kina nebo do divadla  (teda prý "do kina"). No a doma jsem seděla já :(

Evaeva No tak víš co, mně je blby po někom chtít, aby si bral třeba půl den dovolenou, abych já mohla k doktorovi. Notabene když většina rodiny pracuje v bistru, takže to je takový, že proste vím, že za ně třeba není koho nasadit. Mam tady teda v podstatě jen tchýni, naši jsou 150 km daleko, to fakt nepočítám, navíc pracujou taky všichni. 

Ja si obecně na hlídání nestezuju, tchyně si bere syna klidně na celej vikend, jen tak, proste protože spolu rádi tráví čas, za což jsem strašně ráda. Ale na ten beznej provoz a pochuzky to samozřejmě nepomůže. 

Ale lidi maj standardy různý. Nezapomenu jak jsme šli podepisovat kupní smlouvu na byt do realitky, záležitost tak na hodinu, čtení smlouvy, právníci atd.  Tak nejen že to původní majitel domluvil na sedmou večer (v únoru) a museli jsme u toho byt samozřejmě oba, ale když jsme tam přišli se dvěma spícíma detma, každej jedno v náručí, tak nás uvítal s kyselým výrazem a otázkou - to nemáte hlídání nebo co?

Malé byly v te době sotva dva měsíce, on nás neviděl poprvé, věděl v jaké jsme rodinné situaci, sám má dvě děti, takže žádný bezdětný ucho ... Jakoze naprosto chápu, že jsme museli působit směšně, až zoufale, ale fakt nevim, co si představoval. 

MP Meri to je jasný, na moje hlídání si taky nikdo dovolenou nebere a nechtěla bych to. to je výhoda, že muž i tchýně si to v práci můžou zařídit. U nás zas není takový zájem o to víkendové hlídání, resp. mamka má pořád hodně aktivvit se ségrou a tchýně o to úplně nestojí.

Majitel teda dobrej

MP Meri Kdyz ona vetsina lidi v mym okoli hlidani ma a prijde jim nepochopitelny, ze nekdo fakt ne, takze ten jeho udiv i chapu.

Vari No jak říkám, já i chápu, ze to museli vypadat podivně, ale v tu chvíli to bylo samozřejmě to poslední, co jsem potřebovala slyšet I kdyby hlídání bylo, tak si to technicky moc neumím představit. Dvouměsíční plné kojeny mimino bych asi stejně nikomu moc nemohla svěřit, časově by byla jediná varianta že by někdo vozil po okolí kočárem, ale zase v únoru, zima, tma, za sebou táhnout vyřízenýho staršího ...

Tak jsme holt byli za blázny, syn celou dobu slyšitelně chrápal, já pod přehozenou plínou kojila ... ale říkala sem si, že holt za ty miliony co z nás dostane to nějak musí vydržet