Karja Tak to třeba nech až do školy, u nás v první třídě chodí kolektivně jednou měsíčně ve výuce, i měli na začátku roku nějaké slavnostní přivítání a zápis do knihovny. Teď už synek chodí sám, když chce po škole, ale máme to tedy 200m po chodníku od školy na sídlišti.
Půjčuje si vše kde je obrázek zajíce nebo králíka a nadává, že knížek se psy je víc, ty si zas půjčujem dcera 
JankaM U nás je knihovna ve městě, tam doufám půjde až za pět let a vezmou ji tady na venkovskou školu. Spíš, že se jí to líbilo, já jí tam také můžu občas brát, na ty podzimní, zimní dny fajn program, ale vyzvedávám je většinou nějak v 15:40 a to jako ti fakt před nosem u nás zavře skoro všechno mimo supermarketu:-D. Moje máma třeba nechápala, že mi trvá tři týdny než si nakoupim v galanterii:D
Gatita Tak vysvětlování cesty je pro mě nejvyšší level. To se musím fakt hodně soustředit, abych se neztratila na druhým semaforu. Určitě to je, jak píšeš, že někomu jde něco líp a něco hůř. Ale to porozumění určitě budou ještě trénovat ve škole. Aspoň u nás se tomu v té 3. třídě věnovali fakt hodně. Součástí teda bylo, že měli číst i doma každý den.
Karja chápu, jak se teď pohybuju skoro jen na našem sídlišti a v práci, která je kousek pěšky, tak galanterii taky musím naplánovat, i když má u nás ve městě otevřeno myslím do 18.
A pak tam stojím před všema těma mašlema, nitěma a patentama a přemýšlím co kdy tak které dítě bude potřebovat do školy na tvoření
letfenixaz mojej skúsenosti, čítanie s porozumením robí problém viacerým študentom ešte na VŠ, niekedy nestačí ani to, ak človek zvýrazni podčiarknutím či tučným písmom podstatné informácie.
žluťásek u nás teď čte muž, takže vesmír a jak se vyrábí džíny padají na něj. Taky bych radši četla příběhy, ale ty dostanou šanci jen výjimečně. A mladší chce pořád číst jednu pohádku/kapitolu z encyklopedie dokola třeba měsíc.
Karja to mi trvá i tady, kde mají otevřeno aspoň do šesti (a já jsem doma). Mám jí celé tři zastávky metrem.
U nás čtení taky moc nefrčí, on tomu asi zatím málo rozumí bez tý vizuální pomopci, tak ho to neba. Jeden čas chtěl hodně před spaním zpívat, občas jsem už chraptěla, pak jsme jeli pohádky, ale ne klasický, ale spíš takový příběhy ze života, ce jsem vymýšlela za pochodu, aby tomu rozuměl, třeba jak šel Pepíček s maminkou ven po dešti a byly tma kaluže a naučil cizí holčičku skákat v kalužích, prostě věci, co běžně prožíváme. Pak šly na blacklist i tyhle nepohádky, ale podařilo se mi ho nalákat na knížku o adopci převedou do světa zvířátek, nechal si ji odvyprávět, ale teď už nechce a vykládá k tomu něco sám. Všechno teda před spaním, během dne na to nemá vůbec čas a ochotu se soustředit.
Mně by se samozřejmě líbilo, kdyby našel zalíbení v pohádkách, příbězích a později ke čtení, protože mně se tím otevřel úplně nový svět, ale je brzy, zatím to vypadá spíš na lásku ke crash testům a fotbalu :-D.
Zina mladšího knížky taky tolik nebraly, ale teď už zájem docela má. Akorát z Honzíkovi cesty čteš pořád dokola jednu kapitolu, nebo chce stránku z encyklopedie o čištění vody, vrcholem je jedna a ta samá pohádka o pendolinu třeba. Tím chci říct, že na knížky nejspíš dojde i u vás, akorát to možná úplně nenaplní tvoje představy
Evaeva syn tohle období měl taky, do tří let jsme četli pořád dokola pejska a kočičku a před spaním jsem vyprávěla třeba 3x za sebou Karkulku.
Takže naděje ještě je ale tu naučnou preferuje doteď. Občas se mi podaří přinést nějakou pecku, do které se zažere, nebo si vybírá ze Čtení pomáhá a z hry Lovci perel u nás v knihovně, aby získal ty odměny.
žluťásek jemu už je 4 a půl On si i třeba měsíc pouští pořád to samé v televizi a tak. Předpokládám, že z toho vyroste, i na příběhy tipuju spíš jeho než staršího.
Evaeva já jsem ještě v deseti četla Luisu a Lotku každej víkend u babičky a Káju Maříka si dala tak jednou za rok celou sérii
žluťásek já jsem taky rada četla knihy několikrát za sebou, pamatuju, jak jsme mivali ve škole takový petiminutovky o prectenych knihách a jak jsem se divila, když jedna spoluzacka rikala, ze je tolik skvělých knih, ze nikdy necte nic víckrát...
Já čtu knihy opakovaně i teď jako dospělá. Třeba Jane Austen, to se nevochodí. Víckrát jsem četla ještě i Milénium (trilogii), Chladnokrevně od T. Capotea a Kingovu Carrie. Vše to jsou mé oblíbené knihy 
Ja taky obcas prectu neco vickrat. Mam docela blbou pamet, tak je to kolikrat jak poprvy
A deti cist nechteji. Ten mladsi si chce obcas nejakou prohlizet, ale ten starsi ne. Sam vubec, prelouska jen povinnou cetbu, kterou peclive vybira pomerovanim poctu stran a velikosti pisma. A ani ode me moc cist nechce, prijde mi to skoda, jsem se tesila na spolecne cteni, ale nevychazi to.
žluťásek Lovce perel mame taky, vubec tu mame fajn knihovnu (mistni), kde na deti hodne mysli. U nas teda nezabiraji ani ty odmeny, proste to synovi nic nerika. I kdyz ted si vybral Klub Tygru a ja mu z toho ctu. Ale z toho jsem dost gumova, ty pribehy mi prijdou strasne nesmyslne a jsou tam i hrubky. Ale aspon neco, ja ted taky nectu nic svetoborneho (zacala jsem si to po vzoru dzizisketa psat a od ledna tam mam same Trestikove, Dvorakove, Mornstajnove a ted jsem to vytrhla Ellenou Ferrante:)))
Tak teraz mi čítal z knihy moje prvé pokusy. Vivat vedecký krúžok!
letfenixa citala som Moje prvé pokuty, a že aká veda 
Gatita Mi učitelka říkala, že je jedno co čtou, hlavně když čtou. Tak jsem vzala na milost i Klub tygrů a Malého Poseroutku, ač mi primitivní děj a gramatické chyby trhají žíly.
