Ja si nuceni do ZUŠ vubec neumim predstavit, vzdyt tam nestaci jenom chodit, ale musi se neco cvicit i doma? Ucit se noty a tak. 

Gatita no pak ho nutíš doma každý den cvičit atd. Podle mě si to normální současný rodič představit úplně neumí. Souhlasím s budou, že to není tak, že se v sedmi probereš a začneš dítě nutit do houslí. To dítě v tom žije od mala.

Me nasi zapsali v prvni tride do hudebky na klavir a chodila jsem az do devitky, i kdyz to bylo se strasnyma scenama, revem a vzdorovanim. Nechapu, ze to vydrzeli. Me teda ani nenapadlo chodit za skolu, ja byla takovy blby poslusny dite. Taky jsem nijak v tom hrani nevynikala, myslim, ze mi to dalo hlavne schopnost delat kazdou rukou neco jinyho a myslet dopredu pri hre z listu. Segra chodila asi 4 roky a pak si vyrvala, ze uz nemusi, asi kdyz ja jsem po te devitce uz nechodila. Citila jsem to teda jako velke prikori, ze ji dovolili toho nechat.

Kokoska moje ségra chodila na ZUŠ od šesti let, jednu dobu dokonce na dva nástroje a dneska tam učí. Chodit tam hrozně moc chtěla, ale těch scén okolo cvičení doma bylo tolik, že já bych to snad jako rodič nevydržela

Kokoska moje ségra chodila na ZUŠ od šesti let, jednu dobu dokonce na dva nástroje a dneska tam učí. Chodit tam hrozně moc chtěla, ale těch scén okolo cvičení doma bylo tolik, že já bych to snad jako rodič nevydržela

Evaeva ja jsem tam hrozne moc chodit nechtela

Kokoska chápu!

letfenixaJestli to myslíš na kroužky, tak to souhlasím. To bych taky nikdy netlačila. Ale jinak teda občas tlačit musím nebo jsem musela. Musela teda ze svého pohledu, šlo by to nechat na dítěti i to. Ale nechávám si to na na důležité věci. Jako čištění zubů a školní docházka.

notna áno, krúžky. 

Jasné,  zuby a návštevy lekárov, to musí byť. 

notna ono je tlačit a tlačit 

Mně teď říkala kamarádka, že její holčička opustila všechny kroužky, že dává přednost družině a jen si nechala hudebku, že to ví, že musí,že by ji to stejně neprošlo, jeji tatínek se živí hudbou, tak je to pro ně asi jako umět počítat. Ale stejně tolik uvědomění v první třídě, to jí fakt obdivuju;-)

Karja podle mě to u těch nástrojů jinak nejde, no, je otázka, k čemu ty kroužky maj sloužit, jestli k zábavě a takovýmu mírnýmu rozvoji různorodých dovednosti nebo aby se to dite něco naučilo? Já sama nevim, chodila jsem na všechno možný, ale śoustu let kontinuálně, nijak me nenutili, ale mě to bavilo, až do doby, kdy už mě to nebavilo a skončila jsem ke konci zakladky 

Takže nevim, nechtěla bych na jednu stranu platit co půl roku něco novyho, to mi přijde takový trochu k nicemu, ale zase žádný zvláštní ambice nemám 

U nás škola zajiťuje kroužky pro děti zdarma, začínají hned po škole, sporty jsou 2x týdně dvě hodiny. Výběr je obrovský a každé dítě má nárok navštěvovat dva kroužky. Trochu zvláštní systém je ale v tom, že do páté třídy dítě přihlašují rodiče, ale od šesté až do maturity se děti přihlašují samy  a rodič do toho nemůže nijak zasahovat. V principu se mi to líbí, ale teda byla jsem docela zaskočná. Letos se to s nima chystám probrat předem a trochu nasměrovat!

notna continuity O tom dohánění, nejen angličtiny, jsem se zrovna teď bavila s naší "českou" Japonkou. Líčila jsem jí, jak tvrdě studují Číňani a Korejci a srovnávaly jsme japonské a české děti. A ona říkala, že japonské jsou v porovnání s českými vrstevníky dopředu, ale že má právě zkušenost (ze studia v zahraničí), že se to na střední a vysoké srovná.

A jinak, já bych asi tlačila spíš jiný jazyk, než angličtinu, přijde mi, že tu se dnes děti fakt učí prakticky samy a mimochodem. (a dost jim to závidím)

Víťu dnes ráno propustili z nemocnice a tak musel doma hned uklidit

Je mu už dobře, dostal nákrčnik, má ho mít jen na fyzickou aktivitu. Stejně mám pořád obavy. Přiští týden má začít podrobné neurologické vyšetření, proto že lékaři nevědí proč se mu to stalo. Říkají že je to velmi neobvyklé, tak silná blokáda bez předchozího zranění. 

Manuka Tak super

Pročítám si tady diskuzi o angličtině a aniž bych chtěla cokoli zpochybňovat, tak napíšu svoji zkušenost. 
Moje dcery jsou ročník 86. Já ani manžel jsme anglicky neuměli. Dcery začaly chodit do školy ve větším městě, kde měla být zavedena ang.od 5.ročníku. Věděli  jsme napřed, že se budeme stěhovat do sousední věstší obce, kde byla jediná škola, s angl.od 4.ročníku. V té době jsme se měli stěhovat a logicky vycházelo že by holkám chyběl 1.rok angl. 
Najali jsme tedy studentku gymnázia, pořídili učebnice a ten chybějící rok jim tak nahradili. Když nastoupily v nové škole, uč.ang.zhodnotila že jsou tak na stejné úrovni jako ONA

Ale! Ona z toho byla nadšená! A vyuku pojala jako že ony tři teď budou učit ty ostatní. 
Po deváté třídě jsme holky poslali na 14 dni do anglie a když nastoupily na střední,  uměly opět asi stejně jako učitelka angl. 
Za dva roky jely do Anglie na letní školu na dva měsíce a potom už prostřednictvím komunikace s přáteli neměly žádný problém. Na vysoké od prvního ročníku učily angl. ve firmách. 

A v současné době má malý Víťa dva bratránky kteří mluví jenom angl. Plus všechno co vidí v tv má pouze v angl. Nikdo ho nic neučí ani s nim doma nemluví jinak než česky. Přesto čísla, barvy, spoustu sloves a slovních spojení, zná jenom angl. 
A vůbec nemám obavy že by měl jakýkoli problém s češtinou

Jen tím chci říct že si myslím, že nejdůležitější je kontakt z jazykem. 

ManukaMáš pravdu. Na mě třeba vůbec neplatí všechny výše uvedené zkušenosti ostatních. Často jsem svoji jazykovou nemotornost svaloval na to, že jsem s AJ začala až v 8 třídě a to je prostě pozdě, že už se to do té hlavy prostě nepropise. mdyž pisu, tak mám i obyčejná slova špatně, proste se mi tam vždy popletou písmenka, nechápu jakoby slovosled v těch větách atd.

Takže mi po výše přečteném vychází, že jsem a)buďto úplně blbá b) antitalent na jazyky, což je možné,nemám žádnej hudební sluch, ani hudbu nijak zvlášť neposloucham, tak třeba je to jedno z druhým:D

Karja Já to mám stejně. Plus bohužel jsem byla trochu bitá v začátku, protože u nás chyběli učitelé, takže jsem dělala ruštinu ještě na gymplu. Nakonec jsem odmaturovala z němčiny, uměla jsem tehdy docela slušně, ale ten jazyk jsem nesnášela a okamžitě po předání maturitního vysvědčení šťastně zapomněla, dnes dokážu tak pozdravit a poděkovat. :-) Angličtinu jsem měla na gymplu taky, ale prošla jsem naprosto nepoznamenaná, měli jsme takovou potrhlou starou pannu, která nám pořád vyprávěla (bohužel česky) o britské královské rodině, tam jsou moje znalosti hluboké. A už jsem to nikdy nedohnala.

Učila jsem se potom španělsky v jazykovce, dotáhla jsem to na takovou tu "přežiju" úroveň, ale zapomněla, italština totéž. Angličtinu se učím tak nějak setrvale s přestávkami snad dvacet let a pořád jsem na takové nižší průměrné znalosti, je to strašný, strašný. Já navíc zjevně mám taky nějakou poruchu pozornosti, od té doby, co řeším potíže se synem to vidím úplně zřetelně, on je kompletně po mně, ty jeho problémy jsou jako přes kopírák. 

Já se hlavně nedokážu učit, mám od mala problém se soustředěně připravovat, prostě buď věc pochopím/zapamatuju hned nebo nikdy...Pořádně jsem se učila jen 2x v životě, na maturitu a na zkoušku z anatomie. Strašný. 

Garfie mám to podobně jako ty, akorat jsem měla anglictinu od čtyř let jako kroužek a chodila jsem na jazykovou zakladku s angličtinou od 3.tridy (i to ke bez soustavnyho kontaktu s jazykem Karja celkem k prdu) a pak už to šlo jen do kopru, angličtina na gymplu byla strašná, tam jsem všechno předchozí úspěšně zapomněla a od ty doby to lepim, jak se dá. Teď akutně nějaký lekce potrebuju než se budu vracet do práce, mám pocit, ze se neumim skoro ani česky podepsat 

Mně vždycky přišlo, že mi angličtina jde úplně sama, ale bylo to hlavně tím, že jsem s ní byla pořád v kontaktu. Když jsem nastoupila po škole do práce, kde jsem v ní potřebovala jenom číst, šlo to rychle do kopru. Ale když jsem si našla soukromé lekce, zase mi to rychle naskakovalo. Takový styl nalej-vylej. Takže po nějaké době lekcí mluvím plynně, píšu celkem dobře i odborné texty, čtu úplně bez problémů, ale jak mám pauzu, je to strašný. Asi nemusím říkat, v jaké fázi jsem teď na rodočovské

Jinak k těm dětem, když se mi narodil syn, jedna kamarádka mi doporučovala nějaké konkrétní lekce pro něj, že je prý potřeba s nimi začít do 1 roku věku. Moje dítě teda do roku a půl jenom řvalo, takže jsem o tom ani neuvažovala, ale docela by mě zajímalo, jestli to má nějaký smysl, já fakt nevím. Na jednu stranu je to seznámení s nějakým jiným rytmem jazyka, na druhou stranu by v tom asi člověk musel jet pak kontinuálně? Nevím, no.