Jos Už asi od dubna tramvaj jezdí v celé trase, v Proseči se lehce posunuly a přejmenovaly zastávky, ale to pro tebe asi nebude relevantní.

Garfie ja som to vždy brala tak, že my rodičia, aj starí rodičia predsa chcú vnučaťu to najlepšie.

Janulik03 najlepším kritériom je to, že vnučence chcú byť u vás a s vami. 

Garfie mně by vadily fyzické tresty, věčný přehnaný řev na ně a hooodně velké citové vydírání. Co se týče programu, tak je mi to úplně jedno, jestli s nimi jen tak budou na zahradě nebo budou konat výlet za výletem. I ke stravě jsem tolerantní, když tam jsou s bídou týden za rok.

K jsme na chalupě všichni na víkend, tak se obvykle dělá něco na zahradě. Když tam mají naši kluky sami na prázdniny, je to akce za akcí

Schvalne, jaka je vase prvni vzpominka na detstvi? Nemyslim nejranejsi, ale ktera se prvni vybavi, ktera je takova "esence" pojmu detstvi. Moje, jak sedim doma na koberci v detskym pokoji, a oblikam papirovy panenky. A hrozne si preju, at me nikdo nikam netaha a nevymejsli mi program :))

moora u prababicky na kline posloucham radio a koukam na magicky voko

viktorka_od splavu jezis, to vidim prvne!!

moorajá jak si doma čtu nebo hraju se sousedkou, ale mně teda nikdo nikam netahal nikdy:-D. Ale moje první vzpomínky jsou, jak krmím koucoura paštikou a pak jak jsem s jedním dědou na klíně a ukazuju mu stavebnici a ten umřel, to mi mohlo být tak 4-5? a pak s druhým dědou, nechodila jsem do školky, byla jsem u nich. 

moora jak jsem s babickou doma. Pritom me hlidala jen kdyz jsem byla nemocna a cca trictvrte roku pred nastupem do skolky, ale muj dojem je, ze to bylo hrozne dlouho a porad a ze to bylo skvely. Chodily jsme ven, na nakup, varila mi k obedu rajskou s knedlikem a koukala jsem na Kuratka. 

moora Jak se popelím u babičky v kuchyni a na dvorku a nikdo mi nevymýšlí žádný program

moora moja spomienka je u babičky, ako ležím v posteli, je ráno, ona niečo vari na sporáku a pýta sa ma či chcem kakao. uplne cíti m veľký prival lásky len z tej spomienky.

moora Vůně sluncem rozpáleného dřeva. Takové ty stodoly, půdy a tak, prostě Valašsko. :-)...v Japonsku tu vůni cítím často a je to vždycky jako flashback. 

A reálně stará dřevěná židle pod oknem u babičky, byla vklíněná mezi linku a z okna byl výhled do zahrady, trávila jsem tam celé dny. 

Já tady o tom přemýšlím, protože j jednomu dědovi taky nechci děti dávat. Prvních skoro deset let jejich života měl vlastní život. Viděli jsme se 1x za rok na pár dní. Nebyl zájem a já se nechtěla vnucovat. Prarodiče z druhé strany i babička fungovali a fungují. A pak se najednou ozval a myslel si, že tak děti aspoň na týden, radši na dva přes léto budou. Tak to jsem se bránila. Zvlášť když děda má přístup 'neumíš plavat, hodím tě doprostřed bazénu a plav'. Tak tomu jsme děti odmítla vystavit. Byly tam i další věci týkající se bezpečnosti. 

Letos tam děti na týden byly. Nadšení vlastně nebylo, ale jsou už relativně velké, byly tam všechny. Věděly, že se mají podržet mezi sebou, kdyby něco. A měly všechny děti telefon. 

Můj hlavní problém je, že děda si myslí, že jsem moc ochranitelska a děti vedu k nesamostatnosti. Mám pocit, že je chce na prevychovu. Co jedí, že jsou 6 hodin každý den na telefonu, neřeším, je to týden. Ale bezpečnost a nucení proti vůli děti, to mi vadí dost.

moora no jsou to prázdniny u babičky (a dědy, ale pro mě jako úplně malou byla zásadní babička). Dopoledne s dědou k řezníkovi panu Kubů pro šunku, kterou uměl nakrájet naprůsvitno, odpoledne buď "na zahradu do chatičky" (na pozemek na druhé straně vsi), na výlet úzkokolejkou, jednu stanici a zpátky pěšky...Vůně léta, která byla jenom tam

Dost mě mrzí, že moje děti nic takového nezažijí.

Zvláštní, jak jsou ty babičky významné, že jo. Přitom ta moje byla spíš přísná, žádná sranda s ní nebyla. Ale stejně jsem ji milovala, když zemřela, totálně jsem se sesypala, přitom jsem byla dávno dospělá a babička velmi stará. 

moora prázdniny u babičky na Slovensku, houpací síť v třešňovým sadu a ledová voda ze studny. Malinkej dřevěnej stoleček a židličky na zápraží, babička nám vaří pirohy a my z nich dloubáme jen tu náplň a na babičku zbyde dojíst to suchý těsto

A přesně ta pohoda, měsíc na dvoře a v zahradě, největší vzrůšo jít k potoku a koukat na hroby (děda byl hrobník, dům sousedil s hřbitovem, hráli jsme si tam )

Garfie ja myslim ze historicky to tak byvalo, ze deti vychovavaly babicky rodice pracovali

Garfie Jo! Lezení po stodolách v prázdninách, to bylo něco a to čerstvé seno vonělo až, až. Miluju to pořád! P Nejstarší vzpomínku mám, když mi byly dva roky a nikdo mi to nevěří, ale stalo se to, byl to šok a ten silný zážitek je tam pořád. 

To jsou krásný vzpominky, mám taky takový podobny od babičky z domu v jižních Čechách, byla tam velká stodola natrena karbolkou nebo čím, taky si vzdycky na tu vůni ala rozpaleny železniční pražce vzpomenu. Taky vune ostruzin, písku a velkých mravenců 

moora najstaršia spomienka je, ako hráme v jasličkach Oli, oli, Janko.

Dětství rovná se schovka pod jabloní, měla větve sehnuté až k zemi jako podloubí.

Nejranější vzpomínka: bratři mě shodili ze sáněk do sněhu, aby si mohli vyfotit, jak brečím.