Když se řekne dětství, tak se mi vybaví babička, která mě prakticky vychovala, byla velkorysá, laskavá a byla s ní sranda. Měly jsme svůj program, den začínaly kávou, hodně jsme vařily a pekly, chodily do lesa a taky po pohřbech :-). Takhle jsme spolu trávily čas do mých pěti let, když jsem musela do školky do předškoláků. Pak jsem k ní ještě celou základku chodila denně na oběd, hned po to prvním ve školní jídelně :-). Měla ještě neprovdanou sestru, která mi ukázala, jak má vypadat garderóba dámy. Byla dělnice, ale krásně šila, ve skříni měla spoustu šatů, na každém ramínku bylo i barevně sladěné kombiné, měla spoustu kabelek a v každé bylo zrcátko, kapesníček a rtěnka :-).

V pravěku bylo v každé nové kabelce zrcátko a peněženka,  teď se mi to vybavilo.

 A o vás se staraly vážně babičky? Moje byla teda ještě v práci, takže do šesti let jsem byla s prababičkou, která měla 86 a byla strašně hodná, měla drdůlek šedivejch vlasů, každý ráno si brala na šaty zástěru a měla ,,bérčáky" tak jsem vždycky seděla u ní na stoličce a pomáhala jí ty nohy převazovat. Všechny ty masti a vodičky mi tak zvláštně voněly. Dobře vařila a dělala mi meltu do kojenecké flašky, úplně si pamatuju tu pohodičku na zádech s flaškou.

Anna o mne jo, mama byla v praci a babička šla do důchodu ten rok, co jsem se narodila. 

Stojím u babičky v kuchyni, je mi 2,5r, hnědé manžestráky, žlutý svetr a čekám, až přivezou bráchu z porodnice

Evaeva eless snažím se vycházet slušně a neodcizovat je vzájemně s dětmi. Holky určitě nejsou nevítané- jen ten přístup je místy problematický- hlavně, kdyby to měl být pobyt delší, než na 1-2 noci. Já jsem dneska ve službě až do neděle, máti mi psala, jaký máme program a že je tam teda má muž přivézt- dokud tam samy budou chtít (zahrada, trampolína, louky, rybníky), tak to tak asi necháme.

Moje dětsví bylo u babičky, byla přísná, zdála se strohá, ale milující. Dohlížela na mě při hře na klavír- jen díky ní jsem to s klavírem dotáhla až na hudební gymnázium...do mých jedenácti let jsme bydleli u ní. Doteď si pamatuju, jak to vonělo v kuchyni, na půdě, ve sklepě, s čím vším a kde jsem si tam hrála, co kde rostlo na zahradě. Od dětství jsem se jí batolila po kuchyni a nevědomky vstřebala základy vaření a pečení (prvorepubliková rodinná škola, výtečná kuchařka)- jak má vypadat vyhnětené kynuté těsto, jak se peče cukroví, dělá králík na černo... První matná vzpomínka je, když mě koupali a převlékali v kuchyni na stole, pode mnou kostkovaná oranžová deka a osuška. O něco pozdější je právě advent- babička válí a vykrajuje cukroví, já jsem malá, sedím na židli, ucho na radiu, kde si babi pouští Rybovku a klinkám krátkýma nohama ve vzduchu. Přišlo mi, že jsem se od téhle části dětství definitivně odpoutala, až když babička před 8mi lety zemřela. 

Anna me taky prababicka, i ty bercaky chudak mela. a byla hrozne chuda a skromna.

Anna Moje babička vychovávala už i sestřenici, která byla o pár let starší, než já. Po mně ještě bratrance. Je moji sestru ne, to je Husákovo dítě, matky pak mohly být s dětmi doma do tří let, v šedesátých letech myslím jen do tří měsíců.

999 ano, tak nějak, možná trochu déle, ale bez peněz. O mně se babička nestarala, i když první dva roky jsme s ní bydleli. Obě babičky šly do důchodu až když jsem byla v pubertě. Ale máma (narozená v těch šedesátkách) u své babičky bydlela než se jí narodil bratr (asi čtyři roky), její maminka za ní každý víkend jezdila z Prahy, kde pracovala.

Nemala som ani jednu babku takú, ako popisujete. Mamina mama išla do dôchodku v 51 rokoch, ja som sa narodila o rok neskôr ako prvé vnúča. Viac ju zaujímali deti maminej mladšej sestry, narodili sa 6 a 7 rokov po mne. Ku nám prišla len v nejakom absolútne nevyhnutnom prípade, bývali sme 5 minút od seba. K tete chodila denne, hoc bývala na novom sídlisku,  išlo sa autobusom a ešte kus do kopca. Otcova mama išla do dôchodku v 54 rokoch, to som mala 7. Ku nám nechodievali, lebo to bolo ďaleko, čakalo sa, že prídeme my, hoci na počudovanie sme to mali rovnako ďaleko, spojmi s 3 prestupmi, naši kúpili auto, až keď som mala 12 rokov. 

letfenixa Napada me, nemohlo to byt treba tim, ze tvoje babicka nemela dobry vztah k tvoji mamince a proto k vam chodila tak malo? Ze s tebou jako a vnuckou to vubec nemuselo souviset.

Anna O mě se starala babička mezi máminou rodičovskou a mou školou, do školky jsem chodila jenom asi 3 měsíce těsně před nástupem do školy. Bydleli jsme my i ona s dědou ve stejné vesnici, která byla (a je) hodně odříznutá od civilizace, bez auta by mě neměl kdo jak dopravit do a ze školky, bylo to i úplně neslučitelné s prací rodičů. Do a ze školy jsem pak jezdila sama a babička zase pokryla ty odpolední hodiny, než se vrátlili naši. 
Bylo to u ní boží, byla hodně laskavá a trpělivá

Evaeva Takhle bydlela přes týden u babičky jedna moje kamarádka, rodiče viděla jen o víkendech, a ta teda vzpomíná hlavně na to, jak pořád plakala po mámě. Muselo to být strašně těžký na všech stranách, když si to nesedlo. 

Moje mamka zacala brat sluzby kdyz jsem mela pul roku a praktikovali to s babickou tak ze babicka prijizdela vlakem odpoledne z prace, na nadrazi uz cekala mamka s kocarkem, babicka vystoupila z vlaku, prevzala kocarek a mamka tim samym vlakem odjizdela na nocni a rano si tam ten kocarek zas predali. Muj otec mezitim chodil do prace a stavel dum, takze to byla asi tezka doba pro vsechny, ale babicka to vzdycky vzpominala v dobrem.

Černá kočka je to možné, mama mala 10 rokov, keď sa teta narodila, viem, že babka bola doma polroka a moja mama mala sestru na starosť, vozila aj vyberala ju z jasli, doma varila, ipratovanie domu mali rozdelené s o 2 roky mladším bratom. A teta bola babkin miláčik. 

letfenixa Obecne oni asi i male deti premysli nad tim co bylo spatne a  nehledaji problem u te babicky, a az v dospelosti jim treba dojde, ze  pricinou byla spis povaha prarodicu nez oni.

letfenixa Možná byla tehdy ještě mladá na děti (i na vnoučata) a ty jsi na to doplatila. Moji tcháni byli taky takoví, měli děti brzy, ještě za studií a vzpomínky mého muže a švagrové jsou dost tristní. Ale jako prarodiče jsou skvělí, i když vlastně taky dost "na dálku", vezmou si děti na týden až dva o prázdninách a jinak šlus. Ale jsou podporující, hodní, věnují se jim....vlastně si je ale nedovedu představit na denní bázi, naštěstí jsme my i švagrová daleko, takže to nemusí řešit. 

Černá kočka napr otcova mama si nijako nebudovala vzťah so mnou a bratom a keď sme boli dospelí, zrazu čakala telefonáty a návštevy. Bez základov. 

Garfiebabka mala 25, keď sa mama narodila, čo si myslím bolo dosť, naviac babka pracovala od 17.

Moja mama chce byť fakt super babka, kazí to tým dirigovanim a cholerickostou.