Tak ku nám do mesta prichádza divadlo len pre dospelých, pre deti len Smejko a Tanculienka a pod, a to ja za divadlo nepovažujem. Keď začal L. chodiť do škôlky, učiteľky vraveli, že budú jazdiť aj do Žiliny do divadla a to práve zastavil Covid, takže boli potom ako predškolaci v susediacej hudobnej škole a za nimi prišlo divadlo, ktoré naviac hodinu meškalo. Zo školy bolo vlani raz na vych.koncerte v našom kine. 

Takže naozajstné divadlo nepozná, pozná len to, čo sa hráva na Dni Zeme, na jarmoku atď. Ale zrovna na tom jarmoku bolo veľmi pekne predstavenie o Živej vode, čo má napocuvane z audiorozpravky.

Zas vymetame všetky dielnicky, teraz má byť vianočná výstava v Osvetovom stredisku. 

A áno, veľa podujatí Covid stopol. Takže keď už sa dalo a boli výstavy a dielnicky, začali sme to obchádzať. 

V kine bol zatiaľ 3x, ani raz nevydržal do konca.

Karja Jos mám stejnou kulturní (ne)výchovu jako vy.  Ale rodičům to za zle nemám. Vím, ze měli co dělat, abychom měli na základní věci. A ten jeden dva výlety za rok a dovolenou v  Jeseníkách nebo Napajedlich si pamatuju dodnes (narozdíl od mých dětiček, které se diví, ze fakt byly v Turecku).
Taky to vnímám jako výhodu, ze jsem skromná a nemusím se honit za hmotnými statky a In zážitky. Naopak si uvědomuji, jak to byl fajn pocit, když se mi začala zvyšovat životní úroveň a mohla si dovolit, co doma běžné nebylo. Tohle budou mít moji potomci horší, až se osamostatni. A to jim taky nedáme na první dobrou, co si řeknou. Zatím teda vypadají v pohodě, jak časté hospodaři samostatně. Asi máme skromnost v genech. 

Divadlo doháním až teď. Hlídat představení a kupovat lístky nezvladám, tak máme tři předplatné a za poslední měsíc jsme měli 2x Divadlo bez zábradlí.

Makara vidím, že máme hodně společného, včetně dovolených v Jeseníkách a Napajedlích.

I tu zvyšující se životní úroveň až za vlastní, s čímž se mi někdy těžko sžívá, doteď mám zažité takové to, že je škoda utrácet za hezké prádlo, pyžamo, nádobí... Ale též to považuju spíš za výhodu, a někdy si říkám, jak se kluci poperou s tím, že nemůžou mít všechno, protože zatím teda všechno mají a skromnost se mi teda v nich vykřesat moc nedaří.

Na výlety jsme teda jezdili často, hrady, zámky, jeskyně, přírodní památky, tam jsme jezdívali hodně, ale jen celodenní výlety, bez noclehu, v zahraničí nikdy. V divadle jsem s rodiči nikdy nebyla, ale do kina jsme zase chodili často.

Makara SOuhlasim přesně s tím druhým odstavcem:-)

Pinot Noir já jsem zase nikdy nebyla s rodiči v kině

Pinot Noir já s rodiči nikdy na žádné dovolené jako dítě nebyla. Byla chalupa a z ní jsme taky jezdili na jednodenní vylety na hrady, jeskyne, hory v Jeseníkách. Do divadla jsme chodily s mámou na dětská představení, bylo na to předplatné na které pak už nebylo. Skromnost to ve mně nezazehlo žádnou. Naopak si vždy při koupi hezkého prádla, šatů řeknu, tvoje matka by si to sama od sebe nekoupila, strávila jsi dětství a mládí v oblečení že sekáče, kup si to. 

Já když nad tím přemýšlím, tak naši nás vozili jen na chalupu do Novohradek, v kině jsem byla s mamkou, když mi bylo asi 12.  Taky to bylo v době, kdy těch možností tolik nebylo, vyrostla jsem ještě za socialismu, peníze teda u nás doma nebyly taky, ale limit byla spíš ta nabídka. Muž chodil hodně, ale on je o dekádu mladší a vyrostl v Praze, měl o hodně starší sourozence a jeho táta už byl v důchodu, takže konkrétně po divadlech courali pořád. A před dítětem jsme do divadla chodili rádi, minimálně jednou za měsíc, ale teď s ne úplně snadným hlídáním je to spíš tak 2x za rok a 3x na koncert.

Se synem na různé akce docela chodíme, ale popravdě je to hlavně proto, že je to s ním prostě venku jednodušší než doma. On je dost živý, samotného si hrát nebaví, a i když si hraju s ním, pomůžu postavit koleje, domečky, vytáhneme věci z kuchyňky, tak ho to rychle přestane bavit. Mimo domov je to fakt o hodně snazší, takže zvládnu i nablblé dětské divadlo, zvlášť když je tady u nás  a nemusím kvůli němu sedat do auta.

Zina venku je to vždycky jednodušší než doma i kdyby měl člověk obcházet barák.

Co máme děti, byla jsem v divadle (bez nich) dvakrát, v kině tak pětkrát, tam se aspoň dá jít odpoledne.

Malvin já to v sobě taky mám, že tohle je škoda peněz... A to jsme se měli celkem dobře, ale stejně se u nás šetřilo. Jasně, jeli jsme lyžovat do Alp, ale jogurty se kupovali v akci a oblečení v sekáči. Když naši začínali, měli obálky na jednotlivé kategorie, tak v nich ta skromnost byla.

U nás se do kina chodilo hodne a chodili jsme hodně i jako děti samy na ty vinnetouy a pane, pojdte si hrát, ty malý placaty kina byly za myho dětství rozesety po cely Praze, ale i do těch premiérových kin na vaclavaku jsme chodili 

do divadla hodně se školou s klubem mladyho diváka, s babičkou na operete v karline jsem taky několikrát byla a pani učitelka z hudebky nás často tahala do národního na odpoledni opery

ted to zatím flakame, jednak do minoru se lístky blbě shání, ale ani na ten kladenskej lampion ksme se ještě nedomluvili, plus teda naše malý dite nikdo hlídat nechce, tak cekam, až to daj obe 

My byli s našima poprvé v letňáku když mi bylo pět, dávali Poklad na stříbrným jezeře a bylo to magický! To obrovský plátno, hvězdy, lidí, my zabalení v dekách a kazdej svoji kombajnerku. :D No a divadlo, naši ochotničili i babi s dědou, takže ten pohled byl takovej jinej, prozření přišlo až v národním. Haha.

.y sme teda do divadla boli iba so školou.

Inak tak ako Pinot Noir sme robili výlety po hrady, zamky, zoo, jarmoky a kino teda sme chodili sami do prírodného, kde teda bolo uplne super všetko.

Lyžovačky teda vôbec, ako decká sme si v dedine vyrobili maly vlek, kde sme  sa vozili a viem že fungoval ešte pred 8 rokmi, kym ten pozemok nekupil nejaky chalupar, a zlikvidoval ho. Tak tam nie je nič, ani sa pozrmok neudrzuje.

Ja ako babička deti na dovolenky neberieme, dcéra si to osefuje sama a vnuk uz stavkuje a radsej bil uz po párkrát u nas, kym oni išli niekam k moru.

Ak by sa to deckam nepáčilo že ich takto neberieme, dufam, ze by to povedali priamo nám 

No jo, skromnost. Moje maminka vzpomíná, jak ji někdy po dvacítce upřímně překvapilo, když si její kolegyně v práci koupila sama pro sebe celou čokoládu, protože ji do té doby nenapadlo, že se to může

Tak my jsme s bráchou taky vychovaný ke skromnosti, i když upřímně řečeno, když jsme něco chtěli, tak jsme to většinou i dostali, ale nás tak nějak prostě nenapadalo chtít věci, které byly mimo možnosti rodičů.

Janulik03

Vidím, že nároky se zvyšují s každou generaci. brát vnoučata na dovolené považuji za velký nadstandard a neznám moc prarodičů , kteří by to dělali. U nás je nikdo nebral. Když jsou holky u našich, vymyslí jim nějaký program a vezmou je párkrát na výlet. Ale na dovolené v pravém slova smyslu fakt ne. A teda vůbec jim to nezazlivam, já jsem byla celá šťastná, že si je vzali o prázdninách na chatu. 

continuity nás na dovolenou (jedni) prarodiče brali. Moje děti neberou, aspoň zatím. Ale docela by se to nabízelo na nějaké větší hlídání, protože já k nim děti ten kilometr úplně nepošluAle naši kluky berou na chalupu, tak to trochu dovolená je.

continuity Moje dcera je narozená krátce po revoluci a s prarodiči trávila každé léto na dovolené u moře. Zvlášť u tchýně jsem to nechápala, byla učitelka v MŠ a místo aby odpočivala, brala si i malá vnoučata s sebou. Ale oni byli mladí, měli na to elán. Paradoxem je, že na dovolené jsme s ní jezdili i my, takže od určitého věku to bylo,  ach jo, už zase do Řecka... Takže pak byla ve stájích nebo na chalupě.

999 naši taky v létě hlídají kluky, když je ségra na táboře. Taky to úplně nechápu Ona má teda i jiné akce a kluci tam taky nejsou celou tu dobu, ale stejně.

Bola som 5-ročná so starými rodičmi na dovolenke, niekde v Čechách, pamätám si, že som do autobusu dostala čokoládku Milena, a keďže mám kinetozu, tak som ju vyvracala viackrát som nebola.

Tak šachový turnaj za nami, nechcel tam vôbec ísť, išiel až s prísľubom obedu v reštaurácii, pri hre vyzeral spokojne a v pohode, ale keď ku mne prišiel,  tak povedal, ze chce odísť,  tak sme odišli po 1.kole. Nechcel mi k tomu nič povedať, len že už nikdy nebude hrať šach. 

Mladší včera prořval plavání, že se bojí. Ten, který vždycky plaval rád a byl to jeho nápad. Zatímco ten, co několik let nevlezl do bazénu, teď považuje plavání za nejlepší kroužek