Karja je to tak, klukům často stačí tu činnost nějak rozjet a oni už pokračují sami, sice strávím čas třeba výrobou něčeho z krabic, ale pak už si s tím vydrží chvíli hrát. Nebo přestěhuju v pokoji postele a skříňku a Ríša pak dvě hodiny vytváří výstavku, nástěnku, dekoruje... a malej kolem něj nějak oxiduje a mám klid. Takové to visení na mně vůbec neznám, resp. skončilo to s miminím věkem. Jenomže to má právě zase tu stinnou stránku, že na sebe nakládám víc činností, plánů a úkolů, protože mám přece volno... No a vždycky si jich naložím samozřejmě víc, než je reálné udělat. No a když náhodou někdy všechno plánované stihnu, tak mi hned bleskne hlavou, hele, už deset minut nemáš co dělat, pozvi někoho na víkend! A už to jede: ukliď terasu, zahradu, vyper a zneviditelni prádlo, o víkendu na to nebude čas a dělalo by to tu bordel, upeč bábovku, a hele, čím se blejsknu? Tak paštiku a domácí housky jsem dlouho nedělala, a maj' děcka, skoč pro nějaký bublifuky... Takových deset minut volna mě obvykle přijde pěkně draho! 