Zuzuli Zina My jsme si ohledně spánku taky vyslechli svoje, hlavně od příbuzných, a úplně nejvíc od mé mámy. Tak nějak žila v představě, že přece když dám syna spát několik dní po sobě v sedm večer, tak si na to zvykne a bude tak spát pořád. A až do rána, samozřejmě.
V reálu, pokud usne v sedm, v pět ráno je nabitý energií a vstává. Ne že by teda takhle usínal běžně.
Pak k nám přijela na týden, muž byl služebně v zahraničí, já rizikově v 8. týdnu, měla představu, jak syna za tu dobu srovná do latě a nastaví mu režim. No tak dva dny se snažila, pak jí začala docházet energie a poslední tři dny už skoro ani nemluvila, jen se snažila přežít. I když syn chodil do školky a já zajišťovala veškerý servis (jídlo, úklid, do a ze školky, veškerou hygienu), jen ta zábava ji stála tolik úsilí, že na převýchovu brzo zapomněla. Pak syna hlídala 2 dny, když jsem byla v porodnici, to už věděla, co ji čeká, tak neplýtvala energii na zbytečnosti, ale snažila se to přežít
Dalo jí to trochu jiný náhled na naše fungování, že prostě nějaké věci neřeším, nebo do nich nerýpu, když fungujou, protože to je zbytečně vydaná energie a výsledek tomu neodpovídá.
Teď teda naše druhé dítě spí líp, tak nějak normálně, řekla bych, ale stejně jsem z toho ze začátku byla ve stresu, jestli žije (spal na monitoru dechu) a jestli dost pije (v 6 týdnech měl skoro 5 kilo), prostě jak to bylo jiný, než na co jsem byla zvyklá, nervovalo mě to.