JankaMspolečné spaní vyřešilo většinu problémů, které jsme měli. Kdybych nepodléhala tlakům, výhrůžkám o nebezpečnosti společného spaní a vlastním nesmyslným zasadám a zavedla společné spaní (zrušení kojení) od začátku, mohla jsem se možná vyhnout dlouhému období myšlenek na dobrovolnej odchod ze světa. Tady nejde o to, jaký jsi tým, ale jaké máš dítě. 

​

letfenixa chápu. Já tohle nemám, já na něj nekoukám ani u toho kojení Občas jsem kontrolovala miminko, to jo, ale teď už je velký

Karja tak to se ted deje u nas. Dcera visící mi na noze, kdyz jsem šla večer s kamarádkou (2x za rok) ven, se minuly týden přerodila a lítá se spolužačkou venku, až jsme je dvakrát už hledali. 

U nas je taky uspavaci novinka, dcera uz nekolikrat usla uplne sama v pokojicku. Teda s audiopohadkou. Daly jsme si pusu, obejmuly se, a ja odesla do loznice. Ona klidne pribehne, na neco se zepta, pak rekne dobrou noc a odkraci zpatky do pokoje. Ja jsem v soku, jen pet let to trvalo.

Jen to obden strida se spanim v nasi posteli a spolecnym usinanim, aby te samostatnosti nebylo moc najednou

A souhlasim s tim, ze vykaslat se na hlasy, jak dite musi spat samo a nema se spolecnym spanim rozmazlovat, bylo nejlepsi rozhodnuti, ktere dost pomohlo spanku nas vsech a celkove pohode. A je videt, ze jednou fakt odpadnou, az uzrajou. (moje mama mi dokonce nekolikrat vypravela o sve spoluzacce, co bydlela s rodici v malem byte a musela s nima az do dospelosti spat v jedne mistnosti a pak se nikdy nevdala a skoncila v blazinci... abych jako vedela, co tim muzu dceri zpusobit)

Aj pre mňa bolo spoločné spanie jedno z najlepších rodičovských rozhodnutí. Ďalším bol odklad

Já jsem se nechtěla nikoho dotknout ani se chlubit, prostě jsme to společné spaní nepraktikovali, protože to nebylo vyžadováno žádnou ze stran .

Naopak je mi teď trochu líto, že synek už poněkud klackovatí a už to není to malé dítě jako byl ještě nedávno.

JankaM kolik mu je? Já čekám, že nejpozději v deseti to tu máme taky.

Pinot Noir U nás bylo nastěhování se do naší postele jednoduše pokrok a změna k lepšímu, a i když do té doby spal v postýlce přiražené k naší posteli, tak ten posun o cca 30 cm znamenal fakt velký krok a potvrzení toho, že jdeme správným směrem. Občas to někdo komentuje se slovy, že takhle s námi bude spát až do dvanácti let, tak na to říkám "jo, jo, to je klidně možný".
Takže já fakt souhlasím s tím, že jde o to, jaký je dítě a jaký potřeby aktuálně má (i když je to někdy x nějakým vlastním zásadám a představám).

Ještě mě k tomu napadlo, že dokud bylo dítě imaginární, tak ty představy byly jasný a utříděný, hlavně u mýho muže, když pak přišel střet s realitou, tak byl on první, kdo to celý překopal. 

Zina myslím, že všichni jsme byli ti nejlepší bezdětní rodiče

Zina Jako to je ta lepší varianta, jsou lidi, kteří se při střetu s realitou furt drží svých představ a stěžujou si, že se jim realita nepřizpůsobí ;o)

Mně spíš překvapuje, kolik lidí má pořád pocit, že dítě v posteli rodičů je problém. Už moje máma si moje ségry brala do postele, jestli jí někdy někdo na to něco říkal teda nevím, ale čekala bych, že už jsme se posunuli. Že třeba lidi vyjádří nějaký soucit s daným rodičem nebo nadšení, že jejich dítě to nepotřebuje, to naprosto chápu, ale ty řeči o rozmazlování a puberťácích v posteli

Evaeva moja mama sa teda rozhodne neposunula nikam, aktuálne rieši, že mám s Lukaskom denne trénovať písanie, aspoň 2x v týždni diktat, angličtinu a čítanie. Ona môjmu bratovi trhala tie modré pisanky, a potom mňa posielala do Prioru o pol 6 kúpiť nový, pričom to bol čas, keď už predavačky zamykali zvnútra dvere, aby im tam do 6, keď sa oficiálne zatvaralo, nikto nevosiel. Tak ja som tam prosikala, že len 1 zošit. Bratovi to nepomohlo, písal príšerne, krásne píše až od Covidu, keď sa začal venovať kaligrafii. Mame sa moje spomienky zdajú vtipné. 

letfenixa no a to mně právě překvapuje, že se to nikam neposunulo

Evaeva mňa prekvapuje, že sa to často neposunulo ani u mladších rodičov ako som ja.

letfenixa no právě 

Evaeva Taky mě překvapuje, že ještě dnes někdo komentuje dítě v posteli. U nás spali s rodiči už neteř a synovec, každý z jiné strany rodiny, a těm už je 27 a 25. Nepamatuju si, že by to někdo nějak komentoval. Naopak jsme to všichni praktikovali taky. Kdyz byly děti u nás na prázdninách nebo u babiček, spaly u někoho v posteli, protoze nechtěly byt samy.

Na tyhle komentáře vždycky říkám, že myslím, že nejpozději až si přivede domů holku, naši ložnici opustí ale já jsem vůči těmto řečem dost odolná, štvou mě, to jo, ale spíš že mi někdo kecá do mých domácích záležitostí, do kterých mu nic není, než že bych si ten obsah nějak brala. 

Myrtila Ja počítám s tím, ze flasku s UM vymění rovnou za lahváče a že v posteli budu spát nejenom s nima, ale i s jejich partnery :-D.

Myrtila mně do výchovy kecají akorát úplně cizí lidi na ulici (naštěstí ne moc), a to si vždycky říkám, jakože jim to přijde normální poučovat úplně cizí lidi Zrovna nedávno mi nějaká baba nadávala, že nechám řvát dítě, že určitě skončí u psychiatra. Je fakt dobrá, když dokáže věštit budoucnost ze dvou minut