Evaeva ja zase den co den dceri rikam, ze je nejsikovnejsi, nejkrasnejsi a celkove nejlepsi. Ze je uzasna sikulka ji rikam nekolikrat denne. Ale ja z ni jsem uprimne nadsena, tak to neni jen prazdne slovo 
Klidne si pak ale jeste dodame, ze ten obrazek je nejkrasnejsi, ta postavicka nejroztomilejsi a fakt krasne namalovala ty saty, nebo ze na ockovani byla uplne skvela. Proste nejdokonalejsi dite na svete. A stejneho obdivu se ji dostava i od tatinka
Zuzuli tak tohle by znělo hodně šroubovaně ode mne
999 já v tom vidím ještě trošku něco jiného: hodnotit tu věc a ne osobnost dotyčného, takže, pokud to tak fakt je, tak "jeee, to se ti moc povedlo!", "moc se mi líbí, jak kreslíš zvířátka" nebo "vaříš výbornou koprovku" klidně řeknu, ale "jeee, ty jsi šikulka!" už ne. Nebo mě napadl ještě jiný příklad: "tohle ti moc sluší" vs. "jsi moc krásná". Přestat takhle posuzovat jiné (a i sebe) je vlastně strašně osvobozující .
Anema jo, to je dobrý point 
Pinot Noir s koprovkou ne, myslim to ukazovala na pochvale dortu :-)))
999 mně to rozebírání, co konkrétně se mi líbí a co to dítě zvládlo dobře, připadá takové zvláštní, až jako proti smyslu pochvaly. Podle mě děti chtějí slyšet, že se to mamince/babičce líbí a řeči, to jsi zvolil hezkou barvu, nebo líbí se mi, jak jsi ztvárnil tu postavu, mi znějí jako takové vytáčení, kdy je obrázek jako celek ve skutečnosti příšerný.
Ty návody jak chválit asi četla moje starší, protože když pochválím "To je ale hezkej obrázek, moc se mi líbí", tak klade doplňující dotazy: "Co se ti na něm líbí nejvíc? Líbí se ti, že jsem použila tuhle barvu? Povedl se mi kocourek?" 
Mohučanka ja zas musím prezentovať spätnú väzbu. "Čo sa ti najviac páčilo v Chorvátsku?", "Čo najmenej?", ...
Mě hodně bavilo číst ty příručky o výchově, když byl syn malej. Pak se rozmohly podcasty a to se teda přiznávám, že mi úplně ujel vlak. Tenhle formát fakt nedávám, i celej ten trend předplatného na forendors a herohero apod.
Nebaví mě poslouchat ani audioknihy, natož se soustředit na něco vzdělávacího.
Já jsem byla dneska se synem na fyzioterapii, hned za dveřmi jsem ho pochválila, jak byl děsně šikovnej a ještě jsme šli za odměnu do mekáče na zmrzlinu
A teda musím přiznat, že ty mini povinnosti, co zabírají jen pár minut denně, že mi docela dávají zabrat. To je patnáct minut cvičení s dítětem, aspoň dvacet svoje, pár minutek skin care, pár minutek dentální hygieny, chvíli procvičit angličtinu, zopakovat násobilku, udělat pomazánku na snídani a svačinu do práce, ortopedický cviky, tady umejt umyvadlo... Večer jsem říkala muži, že jestli mám cvičit se synem já, budu muset asi vynechat svoje mezizubní kartáčky, že na to už nemám mentální kapacitu
Anema tomu "jseš krásná" nerozumím vůbec, i tady se to občas vyskytne. Vůbec tuto estetickou kategorii nechápu, ale mám to odjakživa. Když se máma zeptala, jestli je můj novej kluk hezkej, tak odpověď byla: zeptej se ségry, já vůbec nevím co na to říct.
A ségra řekla jo je nebo fakt ne a bylo hotovo. Já vůbec nejsem schopná takové hodnocení udělat. Jak kdyby se barvoslepeho zeptali, jaké barvy je konkrétní auto.
Jo a už dlouho tu chci doporučit karty Dneska. Je to soubor kartiček s mini náměty na povídání před spaním. Syn to má moc rád a docela se mi daří otevřít tak občas znovu nějaký okamžik, který třeba potřebuje zpracovat.
Většina kartiček je cílená na pozitivní emoce (si se mi dnes podařilo, co se mi nejvíc líbilo, koho jsem dnes rád viděl, čemu jsem se zasmál...), některé pak třeba na to, co se nepovedlo, co by šlo udělat jinak apod.
Obvykle si vylosujeme náhodně tři (a když náhodou nějakou chci použít cíleně, malinko to zmanipuluju a nachystám si ji předem).
Je to moc hezký rituál večer, ohlédnutí za uplynulým dnem. Jako plus vnímán, že ty otázky přijdou samy a nemusím si přidat dalších pár minut na večer
letfenixa ale to třeba na konci dovolené děláme taky, každý něco řekne, co se mu nejvíc libilo a je to takové hezké, že si jako zas připomeneme ty zážitky.
Co nechápu vůbec, že se mně kolega zeptal, co se mi nejvíc líbilo v Americe a když jsem řekla co, řekl že to nechápe a vysvětlil mi, co bylo "lepsi". No tak tady myslím nepomůže ani pánbůh natož nějaký podcast.
žluťásek to je moc hezké, mám takové karty o emocích, občas to vytáhnu s mladší, když něco řeší. Ona je taková hloubavá, co se těch pocitu týká.
To druhé dítě je hodně splachovací, vůbec nechápe, proč se v tom hrabat. Možná ji to v životě dožene, ale teď není ta doba.
žluťásek díky za tip! Já se kluků občas na něco ptám a starší se toho teď nějak chytl a vyžaduje to, tak potřebuju inspiraci.
Podcasty jsou jediný, co mně donutí víc uklízet. Ale vzhledem k tomu, že stíhám akorát počítám do tří (vychází max dvě hodiny jednou za 14 dní), tak je vidět, jak moc uklízím Je to teda super na procházky, ale co nevozím mimino v kočárku, tak mám ještě míň příležitostí než k tomu úklidu
continuity ona je ta krása taková divná kategorie, sama nevim, jak to uchopit, mne nase deti krasny prijdou (i objektivne, haha), ale "chválit" je za to je fakt divny.
ja ty podcasty teda taky spis neposloucham, výjimečně párkrát neco, ale mne to hrozne uspava a u jinejch činnosti se na to moc nedokážu soustředit, utíká mi to pryč.a sedět a jen poslouchat mi taky prijde docela jako ztráta času, byt je to sebezajimavejsi
999 Prosím tě, ty šikulkuj a chval jak chceš, ty jsi babička, ta je od rozmazlování!
Pinot Noir Přesně, taky mi to přijde pochvala ve smyslu "jak neurazit".
DruI Babička je výborná, to vstoupí do dějin!
Potrefenáhusa sedět a poslouchat bych vůbec nezvládla, to okamžitě začnu přemýšlet nad něčím jiným. Ani u práce by mi to podle mě nešlo. Jedině fakt úklid, vaření nebo chůze.
Boze boze, jak ty moje deti mohly vyrust v normalni lidi, kdyz jsem nevedela z chytrych prirucek a internetu, jak chvalit, jak motivovat, nemela jsem emocni karticky....
Kokoska tak to je trochu zbytecny, ne
999 mně to rozebírání, co konkrétně se mi líbí a co to dítě zvládlo dobře, připadá takové zvláštní, až jako proti smyslu pochvaly. Podle mě děti chtějí slyšet, že se to mamince/babičce líbí a řeči, to jsi zvolil hezkou barvu, nebo líbí se mi, jak jsi ztvárnil tu postavu, mi znějí jako takové vytáčení, kdy je obrázek jako celek ve skutečnosti příšerný.
Já podobné řeči používám u vína, když nechci vinaře urazit, ale vůbec mi to nechutná. Od muže mi taky stačí slyšet "vaříš skvělou koprovku", nepotřebuju "tu koprovku jsi dnes zahustila smetanou výborně a líbí se mi, jak jsi oloupala to vejce".
To je presny!
