Evaeva ja jsem mela problem u prvni kvuli akutní sekci v celkovy narkoze a ta podpora byla uplne zoufala, ja o to teda hodne sama stala, takze jsem to pak vydřela sama a napodruhy to v ty porodnici předváděli taky naprosto tristne, z asi 9 propouštěných matek jsme odcházely bez dokrmu 2 

žluťásek Pinot Noir u nás se karty osvědčily jako jeden z večerních rituálů. Povídáme si s dětmi jinak průběžně samozřejmě, ale karty rozšířily zajímavě spektrum otázek. Děti to milujou- večerní čtení a pak kartičku... do té míry, že jsme původní set jeli dvakrát po sobě. A teď jsem na služebce v Olomouci (fantastické dětské knihkupectví s koutkem pro dospělé Zlatá velryba) koupila jiný / český set. Ad pochvaly- odměny nedevalvujeme nadužíváním, chválíme rádi, když je za co, povzbuzujeme a motivujeme, když se nedaří. Nechceme z dětí modly, ale nepraktikujem ani výchovu, co jsem zažila např já (gymnázium- "dvojka? Vážně?). Ony nám to jednou určitě za něco spočtou, ale pracujeme na tom, aby nevyrůstaly s pocitem, že nejsou dost.

Potrefenáhusa jo, věřím. Já si myslím, že nemám stížnosti, protože jsem nic nepotřebovala. I když u druhého jsem přes dveře slyšela moc pěkný rozhovor porodních asistentek na toto téma. Ale pochopila jsem, že dělali i laktační poradenství mimo.

Evaeva moje vzpominky na kojeni v porodnici nejsou uplne nejlepsi. Ja se docela divim, ze jsem se fakt rozkojila a kojila tak dlouho.

Dcera se narodila 36+0 planovanou sekci, protoze vahovy odhad mela 1800g a uz temer nerostla. Narodila se v pondeli v poledne. Ja ji ani nezahledla, proste ji hned odvezli. Byla v poradku, dychala sama, nepotrebovala zadnou podporu. Na to, aby ji v predsali vyfotili tatinkovi v naruci, cas byl, ale me se nikdo neobtezoval dite ukazat. Ani mi nerekli, jak na tom je, ze ji odvezli na jipku a pak mi nekdo prijde rict.

Doktorka z detskeho za mnou prisla asi tak za dve hodiny, kdyz ja uz byla na sve jip po operaci, rekla mi jen, ze dite je v poradku, nemuselo ani do inkubatoru, vazi 2120g, takze neni tak male, jak si mysleli. Ale nebudou mi ji vozit jako jine deti ostatnich zen po sekci, budou ji jeste vyhrivat. Ale mam si zacit masirovat bradavky, aby se spustila laktace. Ja v tu chvili sve dite znala akorat z te fotky s manzelem, kterou mi poslal. Zatimco ostatni si tam na jip kazde tri hodiny sve deti mazlily a pokousely se o kojeni.

Druhy den me poslali z jip zpet na pokoj. Ne na sestinedeli, tam me bez mimina nepustili, sla jsem zpet na rizikove k zenam pred porodem. Na tom oddeleni nebyla zadna laktacni, ty jsou pry jen na sestinedeli. Takze pomoc nulova. Jen mam pry dal pracovat na tom, aby se mliko spustilo. Vedle me byla na pokoji zena, co tamden prede mnou byla na treti sekci a ta nam tam predvadela plne lahvicky mlika, jak se ji to krasne spustilo. Ze me ani kapka. A za ditetem me taky nikdo nevezme, nemaj na to lidi, aby me nekdo doprovazel. Takze jsem cekala do odpoledne,  nekdy ve tri prisel manzel a on me na tu detskou jipku doprovodil. To uz bylo v dobe, kdy ja tam jen sedela na posteli a brecela, ze jsem sve dite jeste ani nevidela. 27 hodin po tom, co se moje zcela zdrave dite narodilo. Videla jsem ji asi tak na pet minut, nez me protivna sestra, ktera mi predtim zakazala s ditetem nejak manipulovat, vyhodila. Ze vypadam, ze se jim tam slozim. No prekvapive, kdyz jsem den po sekci musela sama pres cely motol pesky, jen abych videla svy dite...

Az ctvrty den mi dite z jipky preradili na intermedian, kam jsem se nastehovala za ni. Poprve jsem ji drzela v ruce. Krmila jsem ji tam UM z injekcni strikacky. Probehl pokus o prisati, skoncil tim komentarem od sestry, ze potrebuju kloboucky. Dalsich sest dni jsem tam kazde tri hodiny odsavala mliko, davala do lahvicky a tim dite krmila. S pokynem dite nevysilovat pokusy o kojeni....

S timhle jsem odesla i domu, doma panika, ono osmkrat denne odsavat a pak krmit a myt lahve fakt neni to, co chces delat jeste cela bolava po cisari. K tomu prvni navsteva u pediatry, co vysilovala, jak me mohli s dvoukilovym ditetem propustit z porodnice, driv pousteli az trikilove deti. Recept na UM, protoze moje mliko neni dostacujici. Pokyn kojit kazde tri hodiny, stridat prsa, dokrmovat. Dite budit na krmeni...

Pak uz nastesti prisla lakracni poradkyne z laktacni ligy domu. Zrhozila se vsem tem radam a pokynum, co jsem ty dva tydny od zdravotniku dostavala. Prilozila dite, dite se prisalo, vypilo pres 100ml. Jen pokrcila rameny, ze tohle mi mohl pomoci vyzkouset uz nekdo predtim. A hlavne me jako prvni povzbudila, ze to je dobre, dite je v poradku a ja mam laktaci rozjetou. Od te chvile bylo dcera kojena a nebylo nikdy treba prikrmovat.

Jasne, s tim, co uz vim ted, bych se tenkrat asi chovala jinak. Ale ja byla prorodicka, verila jsem vsem na nedonosencich, ze vi mnohem lip nez ja, co mam delat. K tomu hormony, bolesti po operaci... nevzpominam na to rada. A obcas si rikam, ze po tomhle startu se mozna nemuzu divit, ze moje dite bylo dalsi roky takova prisavka s silenou separackou.

A historky me kamaradky, co tam ve stejny cas byla na tom oddeleni sestinedeli, jsou taky vyzivne. Treba kdyz si v tom desetiminutovem intervalu na jidlo zrovna kojila, tak ten netknuty talir s jidlem zase odvezli pryc. Ta na odchodu z porodnice vykoupila lekarnu, lahvicky, sunar, ze je uplne neschopna dite nakrmit. Doma na ni cekala mama, byvala porodni asistenka, zmackla ji prso, mliko ohodilo vsechno okolo, dite se prisalo a kamaradka zacala bez problemu kojit. Ale neni to jen motol, s blbyma bradavkama a moc velkyma prsama ke kojeni prisla i kamaradka z krce nebo od apolinare.

Potrefenáhusa 

Já jsem naprosto nelogicky, z dnešního pohledu, ale tehdy to pro mě bylo důležité, o to kojení dost stála. Z toho, že jsem rodila císařem jsem si nikdy starosti nedělala, ale s tím kojením kojením jsem byla sama k sobě urputná. A dlouhodobě se to vyplatilo. Ale jak mi to ani jednou nešlo hned a samo, prožila jsem si pár silných emocí v těch prvních dnech.

Zuzuli ja jsem byla dvakrát u apolinare a bylo to přesně podobně zoufaly, jak popisuješ 

Catherinne doporuceni asi nemam, jen bych chtela varovat pred mamilou. Kamaradka si u nich ten kurz laktacni poradkyne delala, necele tri roky zpet, a protoze se k nim vyjadrila kriticky na svem instagramu, tak si ji pozvali na koberecek a prestoze splnila vsechny podminky pro ziskani certifikatu, tak ji ho nedali. Pak si dodelavala jeste kurz laktacni ligy, ale uz to nedela.

Mamila totiz hodne prekrucuje informace, z vyzkumu si vybira jen to, co se jim hodi. Kamaradka je vedec, chemik, ma rada EBM a u mamily celkem trpela. Obri davkovani bylin, tlaskani zenam, co se rozhodly odlozit onkologickou lecbu, jen aby to dotahly k samoodstavu. Vyjadrovani se k lekum a lecbe, ac jejich jedina kvalifikace je to, ze kojily nejake dite. Distribuce ciziho materskeho mleka od neproverenych zen k tem, kterym kojeni treba neslo, ze prece nebudou dite travit UM, kdyz jina maminka je tak hodna a mleko daruje... rikala teda, ze zrovna polohy na kojeni maj zpracovane dobre. Ale jinak sekta. Jo a k ziskani toho certifikatu bylo treba jen par tisic a par hodin online kurzu.

Ja mela jako laktacni poradkyni sestru z novorozeneckeho oddeleni, myslim, ze byla pod laktacni ligou.

Zuzuli při čtení mně hned napadlo, že tohle je Motol. Třeba s tím jídlem. Celkově ten provoz na šestinedělí je tam blbý, sestry nepříjemné. Ale je to děsivá zkušenost

Ne, že by Krč byla nějaký zázrak. Poprvé jsem nemohla vstát, tak mi syna vozili, samozřejmě po třech hodinách. Jednou přijeli s tím, že jim tam hodinu řve. No tak mohli přijít dřív to byl i důvod, proč potřeboval o den víc. Naopak mladší byl hned umístěný na dětský JIP, ale já dostala odsávačku, nosili mu vše, co jsem odsála. A chodila jsem za ním. Dostal teda i příkrm, že to tam tak dělají, ale on měl čtyři kila Nicméně hned, jak jsem se tam přesunula, byl normálně kojený. Se třetím se nikdo na nic neptal, dítě se vážilo jednou denně a víc nikdo neřešil. To byl teda mega posun za ty čtyři roky.

Když se narodila malá ségra, máma malém umřela. Na jipu byla 14 dní, ale na gynekologickém, tam děti nesmějí. Ségru jí ukázala hodná sestřička na tajňáka jednou ve dveřích. Šílený. Kojila jí nakonec dva a půl roku a taky si myslím, že její separačky ještě ve čtyřech mají počátek tady. A to za ní babička chodila každý den asi tak na šest hodin.

marieu 

Do Olomouce jedeme za tři týdny, ale polezeme na sloup

Ovšem o těch kartičkách přemýšlím, do dnes jsem je neznala, ale Rostík má svěřovací okno taky před usnutím po pohádce, kolikrát se i rozpláče, když si potřebuje zpracovat něco smutného, přes den mi toho moc neřekne.

dzizisketa v ty posteli se nekdy spustí uplny stavidla

Catherinne 

Já dvakrát využila služeb Simony Lazzari, to je moc hodná a jemná paní.

dzizisketa ona ma i moc peknej profil k tématu na insta (uz ji teda nejakou dobu nesleduju)

dzizisketa Měla jsem to podobně, z porodů císařem jsem si nic nedělala, ale o kojení jsem moc stála. A v obou přínpadech to bylo ze začátku dost na krev, i když podmínky i porodnice i přístup tam byly pokaždé úplně jiné.

Poprvé po akutní sekci jsem bez vlastního mléka odcházela z porodnice s dítětem na umělém mléku, moje se mi spustilo až první večer doma a do jednoho dne jsem naopak plně kojila. Podpora v porodnici nebyla žádná, jako vůbec, byl covid, personál jel taky dost na dřeň. 
Podruhé jsem čekala, že to bude na lusknutí prstu, už přece vím, co mě čeká - no tak se mi narodilo nepřisávající se dítě (kvůli predilekci, ale to jsem v tu chvíli nevěděla). A začal se kojit stejně jako ten první až 3. den, do té doby jsem ho krmila ze zkumavky a cévkou. V porodnici teda podpora byla úplně od všech, nedostala jsem ani žádnou špatnou radu, natož aby na mě s čímkoli tlačili. Ale i tak jsem docela ráda, že tohle mě už znova nečeká

Já jsem úplnej exot, mě vůbec nenapadlo, že by s kojením mohl být nějaký problém, vlastně jsem se o tom, že někdo má problém "rozkojit" v porodnici dítě dozvěděla až když dítěti bylo několik měsíců Já neměla ke kojení žádný zvláštní vztah, ani extra lásku, ani extra odpor, jen mi to přišlo praktické. V porodnici se u nás se spíš řešilo (u starší), že měla strašně dlouhé končetiny a tím pádem vypadala na pohled opravdu hubeně.

A když čtu ty historky, tak jsem moc ráda za Krč. (posun za 5 let obří, Evaeva , i když záleželo na personálu)

Mohučanka mam to stejne. O kojeni jsem vlastne nepremyslela. Takze kdyz po prvni sekci tri dny ani kapka a syn na UM, tak jsem si trochu poplakala. Ale 4.den se mleko objevilo a kojila jsem plne rok, nez se syn sam odstavil. U druheho jsem mela v hlave mlhu z taty a brala vsechno strasne mechanicky. To ze mi skoro uplne praskla deloha jsem si uvedomila az zpetne. Byla jsem hlavne rada, ze mi dite casto nosi a na noc naopak zustava sestram, ze se muzu po prasku na spani trochu vyspat. A priznam se teda, ze jsem zatim nikdy neodsala ani kapicku. Nemam a nemela jsem odsavacku ani zadnou lahvicku, nic. Vubec nemam zalozni plan a vubec bych nevedela, jak se to dela a co pak s tim! Ale uz je to unavny, unavny. Maly ma dnes 5m a kojeni je porad co 2,5h a jsem uz fakt vorvana. To dite se neda nikomu sverit. Asi uz zacnu s prikrmy, pripadam si jak chodici mlekarna a jeste tlusta, aby mel junior dost zivin. 

marieu Že já nevěděla o Zlaté velrybě o pár dnů dřív!Z hezkýho knihkupectví pro děti je obtížný mě dostat. A bývá to i drahý

Jos s příkrmy se to zlepší. Mimino se kojila tak dvakrát častěji než jeho bráchové, taky jsem to nesnášela. (Ne tolik jako bych nesnášela vymývání flašek). Ale jak pak začal jíst, tak člověk věděl, že když tak mu dají kapsičku a přežije. Bude líp

Já vůbec nepochybovala, že budu kojit. Já jsem taková optimistická ve všemZáložní plán byla pohotovostní lékárna v Motole. Ruční odsávačku jsem párkrát použila na začátku, když se mi nalily prsa a bolelo to. Ale třeba od 3m nešla ani kapka, přitom mlíka bylo pořád dost. Ale ta elektrická, co mi půjčili v porodnici, to je hustý, jen tak si sedíš a za tři minuty máš půl lahvičky

Ad chválení, děti potřebují kontakt a odezvu, postupně i dávat prožitkům slovní podobu, ale na konkrétních formulacích zas tolik nezáleží. Určitě je lepší, když z dospělého něco spontánně a upřímně vyletí, než precizní formulace, u které je vlastně duchem mimo - takový ten výjev z televizních inscenací, kdy tatínek nezvedne oči od novin, když mu dítko přinese ukázat obrázek, jen něco zamumlá. (Nejde být v napojení pořád, jasně, ale když už, matoucí je právě nesoulad slov a celkového rozpoložení dospělého.)

Obecně vzato je zdrojem všech problémů lidský mozek. Za evoluční výhodu velkého mozku platíme porodem ve chvíli, kdy je dítě ještě hodně křehké a nevyzrálé, tedy plně závislé na pečujících. Všichni jsme bytostně "ne dost" a díky rozumu si to v jednu chvíli začneme i uvědomovat. Jako druh navíc těžíme ze sociálního učení, potřebujeme zkušenosti druhých. Je opravdu těžké nikoho neposlouchat, řídit se jen podle sebe. K tomuhle je právě u dětí důležité, aby se naučily regulovat svoje emoce (zpočátku skrze zrcadlení), protože jim to do pozdějšího života dá vnitřní kompas. A důležitá je taky mentalizace, rozvíjení symbolického uvažování (patří sem třeba vědomí stálosti objektu - že máma pořád existuje, i když odešla do vedlejšího pokoje; to je pro malé dítě ohromný výkon pobrat). Tohle se nejvíc rozvíjí skrze příběhy. Vyprávět, číst, povídat si o tom... Osobně bych sledovala, co dělá třeba Peter Pöthe, to je za mě top dětský psycholog, ohromná bedna a přitom vlídný a laskavý člověk.

S radami pro zdravý vývoj mám obecně pocit, že se odvozují od známých a popsaných problémů, které zažívají dospělí. Protože vidíme kauzalitu a umíme v tomto gardu zkoumat - mnohem hůř se dělá výzkum třeba ohledně resilience. Jenže ne každý, kdo zažil XY, si rozvine odpovídající problémy. Týdenní jesle byly fatální pitomost, to je jasné. Přítomnost mámy je důležitá. Ale nemůžeme vyvozovat, že bez kojení bude dítě poznamenané. Andrea Platznerová jednou psala o tom, co bolí všechny děti - pomyslně řečeno kletby, které se nepromíjejí, věci, které poznamenají každého určitě (ani potom ale nemůžeme předem říct jak). Byly tam věci kalibru "neměl ses nikdy narodit, kvůli tobě mám zkažený život". Což je na hony od nejistot, jaké řeší běžný citlivý a přemýšlenící rodič.

Jitka77 děkuju za tenhle příspěvek 

999 Souhlasím s Garfie Jsi babička, šikuluj a povídej vnukovi, jaký je fešák, jak je ti libo. Vůbec bych to neřešila. Milující babička je moc

viktorka_od splavu Mně naopak přijde, že si dneska člověk může dělat, co chce i co se týká dětí. Že je to obrovská volnost. Není to dokonalý a snadný někdy, ale v podstatě všechno jde. I takový špeky jako např. domácí porody apod. Možná je to tím, že nemám kolem sebe komunitu, která by byla úplně jednotná v přístupu k dětem nebo celkově životnímu stylu.