Aha, tak to o té vaničce na novorozence jsem netušila. Četla jsem popis "vhodný pro novorozence" a dál jsem nepátrala...Novorozence už nemáme, ale dcera ještě nesedí, takže jsem chtěla co nejplošší sporťák.

Kočárek jsem dokázala složit jednou rukou i s miminem v náručí před nástupem do letadla, ovšem tak, že jsem si tu červenou pojistku (snad ji tam máte taky) nadzvedla špičkou nohy a současně jsem mačkala ten čudlík na madle a zahájila skládání. Pak už to šlo v pohodě. Na zpáteční cestě jsem už zkušeně šoupla dítě do manducy předem a kočárek složila taky předem, ne až na stojánce za řevu vrtulí.

o červenej pojistke neviem.. my mame taky šedý čudlík na lavej strane z boku, ten sa ma zmačknut a potom ten na madle...ale ten zboku vždy vyskočí ked sa zmačkne ten na madle, takže musim použit obe ruky a zmačknut ich naraz... 

Aha, tak my máme místo šedého čudlíku na levém boku takovou červenou ... věc (vypadá to přesně jako drátek z pastičky na myši, ale menší a tlustší) - která, když zmáčknu čudlík na madle, mechanicky zabrání složení kočárku. Zasekne se za výstupek na boku kočárku. Takže ji musím jednou rukou (nohou) zvednout a druhou rukou současně mačkat ten čudl na madle. Asi je to nějaký trochu jiný model? Já ho kupovala zhruba před měsícem.

Ahoj, poprosím o radu. Po asi roce vztahu jsem začala bydlet s přítelem, který má sedmiletého syna. Syn je u nás polovinu času, jako takový je milý, máme se hodně rádi, rádi si hrajeme a povídáme. Přítelova ex, matka dítěte zastává velmi volnou výchovu, malý nemusí u ní absolutně s ničím pomáhat (dokonce nám na žádost o pomoc řekl něco jako "maminka říkala, že nemusím vůbec nic dělat a nikdo nemá právo mě nutit pracovat a pomáhat"), když nechce, nemusí si ani čistit zuby apod. Přítel má relativně zdravý přístup k výchově a přísnosti, ovšem z dob boje o dítě má strach si ho znepřátelit, takže radši po synovi nic nechce. Dokud jsme nebydleli spolu, neřešila jsem to a spíš jsem se do toho moc nepletla. Ale když už máme společnou domácnost, nechce se mi přihlížet, jak z malého roste rozmazlenec, který po sobě po bytě trousí špinavé prádlo, odpadky, po jídle nechá na stole jen kopu nepořádku, ani talířek si neodnese na linku... Řekla jsem, že odnést po sobě po jídle nádobí na linku nad myčkou + dát špinavé ponožky a trenky do koše na prádlo je fakt minimum a to musí. Hleděli na mě jako na Herodese, ale tak nějak to funguje (jen musím já nebo přítel stát pokaždé nad ním a připomenout mu, že to musí odnést...). S malým jsem několikrát po dobrém mluvila, že my chodíme oba na celý den do práce a abysme měli pěkný byteček, musíme se zapojit všichni, protože jinak by nebyl čas na to a na to... ale moc vliv to nemělo.
Co vy byste považovali za adekvátní pomoc od sedmiletého dítěte? A jak moc byste dbali na dodržování povinností u nevlastního dítěte? Nechci moc tlačit na pilu... ale nechci, aby si malý zvykal na to, že všichni jen kmitají kolem něho, jak on si vymyslí... Vlastní zkušenosti mi chybí. Díky za rady.

Když už tak pěkně prokrastinuju, tak rovnou vznesu dotaz - nemáte někdo tip na inteligentní fusak na zimu? Samozřejmě se mi líbí ten nejdražší, který jsem našla (Lodger Bunker Outdoor) a nevím, zda to není zbytečné. Na druhou stranu, dítě je neduživé a trávíme spoustu času venku, tak chci něco pořádného.

hlavně je důležitý nijak to nehodnotit, ale zdůraznit, že u maminky (stejně tak u babičky, strejdy, na návštěvě u kamaráda) mají v domácnosti jistá pravidla a těm se každý musí přizpůsobit. takže u maminky je to jedním způsobem, a je to tak v pořádku, u nás je to zase takhle - a takhle to prostě budeme všichni dodržovat. i návštěva co přijde (například se přezouvá, apod). tohle pochopí i mnohem menší než sedmileté dítě. a taky to, že to není něco za trest, že to prostě tak je. bohužel kontrolovat možná budeš muset pořád... a je to nepříjemný být za drába, takže bych se těch nepřekročitelných pravidel snažila stanovit opravdu co nejméně.

u nás děti (bez ohledu na věk): prostírají před jídlem stůl/sklízí po sobě nádobí, případně po ostatních, pokud o to požádám/vytahují nádobí z myčky (když byli malí tak jsme to dělali společně, do horních skříněk mi to podávali)/špinavé prádlo po sobě dávají do koše/ručním vysavačem vysávají schodiště/utírají prach/svůj pokoj udržují vyloženě sami - včetně umývání oken, ale to až tak od druhého stupně zš. samozřejmě občas uklidím když nejsou doma, proběhnu barák posbírám prádlo před praním, apod. zas není potřeba okolo toho vždycky dělat humbuk. uklízet vyzuté boty po příchodu domů do botníku se asi nikdy nenaučí, jeden třeba "zásadně" nepověsí mokrou osušku na topení, tak to prostě ignoruju, protože furt se hádat nechci. ale v zásadě ví co je jejich povinnost. a bez reptání si třeba svoje věci odnesou do pokoje i když někdy k tomu musím vyzvat.

no, přeju pevné nervy, zejména s tím přítelovým "strachem". to je fakt zhouba. děti tě nemají rády výměnou za to, že jim vše dovolíš, tak to nefunguje.

Nejlepší je si o tom trochu promluvit, i s mužem. A jít důsledně příkladem. My si dnes doma s dětmi hráli na parlament (v rámci prvouky), taky jsem toho hned využila :) Každý mohl podat návrh týkající se domácího provozu a hlasovalo se o něm...

A mimochodem, maminka vašeho chlapce nemá pravdu :-)

Já bych teda po sedmiletém dítěti kromě úklidu vlastních hraček a věcí a určitě hygieny ala zuby nechtěla nic, ani jako vlastní, já jsem doma nikdy nemusela lautr nic a líbí se mi to tak, dítě si má hrát, uklízet bude až bude velký a dobrý dítě se jak známo vychovává samo

Díky za věcné tipy. On dosud nemusel dělat vůbec nic a i když přítel má relativně normální výchovu (žádný volný přístup), tak povinnosti v domácnosti mu ještě žádné nedal. Dosud je to jediné dítě v celé širé rodině, tzn. rozmazlované ze všech stran.
Já jsem nechtěla zavést hned všecko naráz, začala jsem tím odklízením ze stolu a aby házel špinavé prádlo do koše na prádlo a odpadky do odpadkového koše (to vše dělá bez řečí i moje tříletá neteř). Chtěla bych pak postupem času přidat víc, tak přemýšlím, co a kdy a jak... ne že by mi to opravdu reálně pomohlo, ale hlavně z principu. Zajímavé je, že do školy (2. třída) vše dělá bez říkání, sám od sebe a velice svědomitě, až nás to překvapilo.

Tak uvidíme :-)

No však tak to celkem je - kromě svých vlastních věcí neuklízí nic. Ale myslím, že utřít prach a vyluxovat ve vlastním pokojíčku, případně třeba vynést koš by časem mohl. Já jsem zamlada musela dělat hodně (kromě domácnosti pomáhat rodičům na poli, ve vinohradě atd.) a nemám pocit, že by mi to uškodilo. Ale znám taky lidi, kteří zastávají váš názor, a taky se to vyvrbilo v dospělosti dětí v pohodě.
@Garfie: Dobré, to jsem nevěděla;-)) Dítě už umí číst, tak mu to můžu někdy ukázat :D

aha, tak zdůrazňovat odpadky by mě nenapadlo. na druhou stranu, na princip se vykvajzni, ty to dítě vychovávat nemusíš. fakt ne. ale taky nemáš povinnost uklízet po něm jeho smetí a špínu, takže to bych si vyjasnila se všemi zúčastněnými a je to:-) (tím nechci říct že by po něm měl uklízet tatínek, ale že by si měl uvědomit že po sobě uklízí každý sám, protože není prase)

Nastavovat povinnosti a pravidla pro nevlastní dítě je vždy problematické. To by mělo být na biologickém rodiči a Ty by ses měla primárně domluvit s ním.

Klidně bych zkusila využít to od Garfie ale opět, měla by to být iniciativa otce (Ty mu to můžeš nadhodit).

7 ročný utrieť prach a povysávať?

Mne príde upratať si hračky večer, umyť si zuby dosť. Aj s odnesením so stolu ešte môže mať taký prcek problém, ak je to nejaký cennejší porcelán, ani by som to nechcela.

Veď robí, čo má - svoje úlohy.

Ono, ja ba som v prvom rade chcela zdôrazniť, že jeho výchova je V PRVOM RADE VEC JEHO RODIČOV. Sorry, ale Tvoje dieťa to nie je, doteraz si ho nevychovávala a náhle chceš, aby bolo všetko po Tvojom - na cudzom dieťati.

Ja chápem, že s Vami žije v spoločnej domácnosti, ale stále je to syn Tvojho partnera a za jeho výchovu je zodpovedný ON a nie TY.

Ty si vstúpila do ich života a chceš ho zásadne meniť.

Ak Ti niektoré veci nevyhovujú, alebo Ťa zaťažujú, povedz to partnerovi. Možno ten prach v pokojíčku a vysávanie spraví on. Ale chcieť, aby to musel spraviť malý, ak majú jeho rodičia iný názor? WTF?

O utírání prachu a vysávání jsem psala, že až později, ne teď. To nedělal ještě a ani mu to zatím nikdo neporoučel.

Co se týká nádobí, jde o jeho talířek (a ve druhé třídě, kdy ve škole nosí při obědech podnosy s dvěmi talíři, mi to nepřijde tak šílené ty dva metry k lince).

Ti dva bydlí v mém bytě (asi 3 týdny zatím), takže proto mi jde o to zavést nějaký systém, který nevyhovuje jen jim, ale taky mně. Vše po mém rozhodně není, ani zdaleka, mně se překopal náhle celý život, když se naráz starám o školáka. Nedělám ze sebe jeho matku, spíš jsem takovou starší kamarádkou, ale takhle náhle je těžké najít hned nějakou rovnováhu mezi kamaráděním a aspoň rámcovou výchovou nebo usměrňováním.

A proti nějakému úkolování je jen jeho matka, ne otec. Ten s úkolováním souhlasí, je přísnější než matka, jen často nemá nervy na to vyžadovat plnění, protože má strach, aby se malému neznelíbil.

A protože sama děti nemám, zkouším se tady ptát, co zhruba dávají matky sedmiletým dětem za povinnosti, abych nebyla zbytečně přísná.

Janie, snahou vyžadovat povinnosti po nevlastním dítěti bez tho, aniž by to vyžadoval i jeho biologický otec si akorát ušiješ bič na sebe a dostaneš se do nevýhodné pozice. Je fajn, že otec dítěte, Tvůj partner nemá nervy na to vyžadovat plnění, ale nemůže to přehrát na Tebe. Je to jeho dítě, jeho povinnost. Ty akorát budeš za tu ošklivou macechu co ho nutí dělat.........

Systém si zaveďte s partnerem mezi sebou a to, zda povinnosti dítěte bude vykonávat ono anebo je za ně bude dělat otec je už čistě na nich. ty tu roli vychovatele prostě suplovat nemůžeš, minimálně ne v současné situaci....

presne. tatka bude za hodnyho a macecha zla:P JanieB maximum povinnosti vuci diteti bych nechala na otci. jestli ho chtel do stridavky tak se starat musi

No jo, začínáme se dotýkat toho opravdového jádra problému:-) Nechci být za ošklivou macechu, jsem ráda, že si s malým moc dobře rozumíme (ale taky nechci mít z bytu kůlničku na dříví). 
Myslím, že bude nejlepší to zatím nechat na uklízení hraček + odnášení talířku a vyhazování odpadků a ponožek do těch správných košů. A kontrolu nechat na příteli, ať si sama nenaběhnu.

Měla jsem pocit, že jsem zamlada měla o dost víc povinností, což ale asi bylo dané tím, že jsme měli velké pole a velký vinohrad. Ale jak vidím z odpovědí, je ten objem povinností, co jsme už dohodli a začínáme zavádět, běžný a relativně OK. 
Tak díky všem za názory:-)

Tatínek se stará pořád, dělá pro něj první poslední - je to jeho jediný syn, taky v domácnosti a kolem domu a aut hodně dělá. To není problém ;-)

Mám muže puntičkáře a on teda kluky vcelku "vycvičil" od mala. V 7mi letech jim rozhodně nepřišlo divné dělat ty 4 věci ci požaduješ ty. Nikdy to nebylo teda příkazem, ale požádání. Dnes jsem ráda, že to funguje, protože prostě nemáme ten puberťácký pokojík. Věci dají do myčky, prádlo do koše, odpadky do koše, pod jídlo si vemou talíř. Je to ulehčení i v tom, že doma není téměř potřeba uklízet a nemyslím, že by tím nějak trpěli.  Občas  mi v některých domácnostech přijde, že hlavně muži potom u toho modelu "nic nemusím" zůstavají. 

Ale jak píšou ostatní...je to hlavně na výchově rodičů. U vás teda partnera, pokud je dítě u vás. Částečně je to i na komunikaci mezi oběma rodiči, vysvětlit si, proč to po dítěti budeme nebo nebudeme chtít, ale je mi jasné, že ta komunikace po rozvodu často dost vázne. V každém případě bych ještě vyzkoušela ten obrat...mohl bys mi prosím pomoct a ....

Niektoré veci sa dajú riešiť spôsobom "my to tu robíme všetci takto". Napríklad, že si všetci po sebe odnesiete svoj tanier do kuchyne, spraví to aj on.

Ono je možné, že na vidieku sú takéto veci úplne inak, ale ja si z vlastného detstva pamätám naozaj to, že mojou povinnosťou je plniť si školské povinnosti, ostatné viacmenej obstarali rodičia, jasné, že si pamätám aj pomoc doma, ale skôr také epizodické - mami, s čím potrebuješ pomôcť - utri riad/vynes smeti...ale s tým riadom som určite už bola väčšia, inak by som ho nemala nádej dať do skriniek. Apropó, rada som chodila na drobné nákupy, ale potraviny sme mali v dome. No a teraz som si spomenula, ako som cca v tom veku raz skúsila vyniesť smeti a ako som sa štverala do toho kontajnera, aj som v ňom nechtiac skončila .

Deti mám dve, už staršie, fungujeme podobne a nemám pocit, že by boli rozmaznané. Naopak, v momente ako ma niečo chytí, tak dcéra bez slova nastúpi, pošle ma do postele a uprace za mňa. Chlapi zas radi spolu varia. Ale je to skôr o spolužití, ako o nejakých vynútených povinnostiach.

Uložiť