Evaeva Mě/mně si nemyslím, že musíš dávat automaticky, rozhodně ne vždycky, tou pomůckou si velmi rychle ověříš, jestli je to ok. Stejně jako ji/jí se chová jako tu/té. Jen už si nepamatuju, jestli mi to prozradili ve škole nebo máma. Už je to moc dávno 

moora Jo to je ta druhá, já s tím mne asi nějak málo kamarád, tak používám tu první

Mám pochopení pro blok ohledně mě/mně, a přiznám se, že pokud použiji zájmeno "jenž", raději kouknu do tabulky .

A není dys- jako dys-. Dysgrafie (obtíže v písemném projevu obecně, neuspořádané písmo) často doprovází i dyslexie (obtíže s čtení a pochopením textu), ale není to pravidlo. Dysortografie jedince omezuje v schopnosti uplatnit naučené zásady pravopisu v písemném projevu.

Což znamená, že dysortografik i dysgrafik můžou být vcelku zanícenými čtenáři, a určitě jim to přináší spoustu benefitů.

Hanka H ee ja si nic nezduvodnuju, to by me mrsklo, slovni druhy davno netusim, s veselymi muzi nemam nejmensi problem

Evaeva ja teda mela furt problem s temi pady (protoze je poradne neumim) a pak mi nekdo prozradil genialni pomucku: kdyz se muzu ptat

"koho"=me

"komu"=mne

takhle napsano je zjevne, ze "kratke patri ke kratkemu" a naopak:-) takze jsem si to zapamatovala hned a ode te doby to pouzivam

continuity no kdyz se ti motaji dva podobne jazyky s ruznymi pravidly do sebe, tak to by clovek musel mit jazykovy talent, aby to zvladl intuitivne spravne jen diky cteni...

Hanka H Hned za jenž/jež/již začínaj integrály

viktorka_od splavu já nevím, obráceně tj. Slovák čte českou literaturu je to úplně běžné. Většina lidí v mém veku a starších normálne českou beletrii četla.  Vycházelo toho víc a v tom socikovskem marazmu byl větší výběr. Já si kolikrát ani nepamuji v jakém jazyce jsem to cetla, musím si říct nějakou větu. Dost mě kdysi prekvapilo, když jsem zjistila, že v Česku to tak běžné není. 

Hanka H ee ja si nic nezduvodnuju, to by me mrsklo, slovni druhy davno netusim, s veselymi muzi nemam nejmensi problem

​... a pokud jsou ti veselí muži i mladí....

Hanka H Tak já si to třeba nezdůvodňuju (na rozdíl od toho mě/mně-na které mám mimochodem stejnou pomůcku jako moora). Ale k tomu ti fakt stačí jen to mladý/mladí, to do něj melduju už teď, bez zdůvodnění. Nebo úplně vážně, jak to mám řešit? Teď se neptám ironicky, ale ocením radu. Je ve 3.třídě, další dva až čtyři roky bude v mezinárodní škole, má poruchu soustředění (pravděpodobně ADHD) a myslím, že ze začátku bude mít co dělat i s angličtinou. V místě není žádná česká škola (ani při velvyslanectví nebo tak), já si nemyslím, že ho budu schopná učit češtinu se všemi podrobnostmi (když pominu, že bych to zřejmě ani nezvládla didakticky). Takže i když jsem zastánce podrobné výuky jazyka, teď prostě prakticky zvažuju, co můžu vynechat.  

Sweet Potato Tos mě uklidnila, syn to má totiž podobně jako continuity starší, pravidla vcelku umí, v praxi pokulhává. Rsp. ještě doplňovačky jsou bez problémů, vlastní text problém. 

continuity Dřív bylo číst knihy ve slovenštině taky běžné, v překladu do slovenštiny se dalo sehnat leccos, co česky nebylo. Se slovenskou beletrií to pravda bylo horší.

continuity Slovenskou literaturu čtu jedině ve slovenštině, ještě z dob totality mám spoustu světových bestsellerů právě ve slovenštině - o jejich česká vydání byl boj. Ale máš pravdu - mladší ročníky tištěnou podobu slovenského jazyka už nedávají natolik, aby v ní mohly číst beletrii.

Jinak s koncovkami pridavnych jmen mám problém ne kvůli tomu, že se by se mi motaly čeština a slovenština, ale kvůli tomu, že se v Česku hodně používá ta obecná čeština a tam to mutuje různými nespisovnými směry a dost mě to plete. 

České vzory neumím, slovenské si pamatuji, ale prakticky to vůbec nepotřebují. Napíšu to správně i bez toho. Obecně v psaném projevů vůbec neřeším ty pravidla, prostě to píšu rovnou správně.

To je asi největší rozdíl mezi češtinou a slovenštinou, že v češtině musí člověk furt přemýšlet, jak to má napsat. Dlouho jsem myslela, že to tak mám jenom já jako cizinec. A teď mě překvapuje, že to řešíte všichni. 

continuity Já prosím ne!  Do vzorů pronikám až teď s dětmi...

Garfie já i kdybych chtěla, já tam prostě nedám tu správnou koncovku a bez toho vzor pochopitelně neurčím správně. Takže když přijde dítě, že chce pomoct, nechám si jako první říct ten druhý pád a pak to už dáme.

Garfie Pokud chodil do české školy do třetí třídy a pobýval v prostředí, kde se mluvilo česky, nebudou mu dělat problémy skloňování a časování, mluvený projev jako takový. A pravopis -  co zvládneš, to ho naučíš, a doplnit si to může vždy. 

continuity Myslím, že v každém jazyku i rodilí mluvčí musí nad lecčím zapřemýšlet, to rozhodně není výsada jen češtiny. Někdo více, někdo méně. 

continuity Niektorí mladí Slováci majú dnes problém čítať v češtine, beletria aj odborná literatúra v češtine im robí problém, ťažšie sa im to číta. Mám s tým čerstvú osobnú skúsenosť. Dala som študentkám čítať odbornú literatúru v češtine a do spätnej väzby k výučbe predmetu mi napísali, prečo majú čítať české knihy, resp. že im čítanie českých textov a ich prekladanie sťažuje prípravu na seminár. Boli to knihy a články zamerané na didaktiku, kde je aj slovenská a česká terminológia viac-menej rovnaká, resp. veľmi podobná.

Eh. Pravopis se strašně přeceňuje... a to říkám jako češtinářka, která se živí redakční prací. Stokrát raději budu pracovat s někým, kdo má co říct a potřebuje doladit formu (samotný pravopis je až to poslední, mnohem významnější je ohlídat strukturu a proporce textu, z jaké strany se téma před čtenáře klade, co text slibuje a co dává atd.), než číst krasopisné tlachy o ničem.

K dětem - děti umí spoustu věcí, jen se to mnohdy nekryje s tím, co by podle školy měly umět. Podobně se mluví o tom, že IQ testy začínají být zastaralé, že celý koncept IQ vznikl v určité době a dneska už dost možná není úplně užitečný.

Na druhou stranu jakékoli vyšší myšlenkové operace nutně pracují s určitým faktickým materiálem. Svým způsobem je jedno, co (se) učíme, důležitější je jak. I výuka pravěku může být v souladu s učením zaměřeným na dovednosti, bohužel v praxi to často končí u toho, aby na nástěnce hezky vypadaly ty plakáty, které v rámci "projektové výuky" vzniknou.

A poslední nesouvislá poznámka - začalo to tady obraznými pojmenováními. Ono se někdy chápání obrazných pojmenování omezuje na to, že "říkají něco jinými slovy". Obrazy (aspoň ve svých světlejších chvilkách - jakmile se nějaký obrat automatizuje a lexikalizuje, je to něco jiného) ale především říkají něco, co se jinak říct nedá, pro co nemáme přiléhavé vyjádření v čistě věcném jazyce (ať už prakticky věcném, každodenním, nebo vysoce odborném).

Je to mnohem složitější problematika a souvisí s učením obecně (význam metafory podle kognitivní vědy) a dokonce s naším duševním zdravím: schopnost mentalizovat - vytvářet si vnitřní představy, schopnost pohybovat se v režimu "jako by" / "as if" - udržet vědomí, že něco zároveň je i nění nějaké, je i není něčím... to všechno je ohromně důležité.

Sweet Potato Ted jsem musela hledat cokoli/cokoliv. Ze je oboji ok. Kdyz nejsou po ruce internety nebo specham, pisu, co vypada lip, a byva to spravne. 

continuity Pripada mi obvykle, ze kdyz davas matiku hodne nad prumer, ze si to vyberes v necem jinem. Tech lidi, co jsou nejlepsi, kam se podivas, zase po svete tolik nechodi.