Omfg
barbucha jenže člověk si na to prostě musí přijít sám:-/ Navíc to slovo sobectví má kolem sebe takovou aureolu zla.. to aby se jeden načisto styděl:)) tak já raději používám tu sebeúctu
Není se za co stydět. Navíc to "sobectví" ti vyčtou kupodivu jen ti, co myslej odjakživa výhradně na sebe (a jsou nevrlí když hrozí nebezpečí že by se museli taky zapojit sami 
).
A málokdo má tak silnýho a zodpovědnýho bratra/otce/partnera atd., aby mu odstranil všechny klacky pod nohama, zařídil co je potřeba - řval na úřadech 
zastal se ho a odehnal všechny mizery, přičemž ty mu s úlevným pláčem volně visíš na krku. Tyto naivní, byť rozkošné představy mě opustily už tak v první třídě
barbucha haha, tak ta predstava me rozesmala, tu ja nemela nikdy. u mych rodicu je to spise naopak, ovsem za mamincinu tvrdou praci ve vsech ohledech na oplatku tatinek je loajalni cely zivot az doposud a trpelive a bez odmlouvani vynasi pavouky, vozi nakupy, myje nadobi (a v koutku si chlasta;-)
Tak každej musí mít nějakýho koníčka Ale aspoň jsi zažila, že to někdy může fungovat... u nás ne, tam to bylo klasický za dobrotu atd., nicméně poučný díky tomu velice!
barbucha jo, ale za jakou cenu.. nicmene opustit tento koncept a predstavu, ze kdyz se sejde "spravna" dvojice, staci na tom jen zamakat a budem stastni do skonani veku, mi trvalo 50 let
nott Napsala jsem Vám soukromou zprávu
Může to vyznít blbě, ale já jsem vždycky nohama na zemi, když si uvědomím jak lidi přežívali v koncentračních táborech. No asi tu za tohle dostanu čočku.......
Zní to blbě, protože to blbost je (kromě toho, že je to od tebe především necitelnost). Významný neurolog a psychiatr Viktor Frankl, který sám ten koncentrák přežil,
"(...) vždy zdůrazňoval, že utrpení nelze porovnávat, protože každý z nás má jinou zkušenost. Jednou to na nějaké debatě shrnul do věty: „Každý má svoji vlastní Osvětim.“ Chtěl tím říci, že lidské utrpení, ať už z nemoci nebo handicapu nebo že jako teenager přijdete o řidičský průkaz, může být zničující. Zkušenost utrpení je univerzální. A je nefér srovnávat to, co jsem prožil, s ostatními. Srovnávat můžete jenom v rámci svého života. On říkal, že se někdy probudí nespokojený, ale pak si řekne: Viktore, co bys dal před třiceti lety v táboře za největší problémy svého současného života?"
Anema 
a díky za odkaz.
Anema jako vždy, naprosto výstižné. Přispíváš málo, ale vždy tě moc ráda čtu 
Mermaid děkuju
mirajo ano, je to můj oblíbený rozhovor, v mnohém mi otevřel oči a nakopl mě správným směrem.
Kan no, vis, ono "jini na tom jsou jeste hur" cloveku ve srabu moc nepomuze.
Kokoska Jo tak tenkrát mi to přišlo spíš jako, že může být ještě hůř, né že někdo se cítí hůř a mně to má uklidnit. Když je před těma volbama, já si pamatuju jak byl Paroubek premiér, vždycky jsme si říkali, že je to vůl jakýho svět neviděl a pic, párkrát se koule otočila a byl tu Babiš. Ale je to jen můj osobní postřeh, nikomu to nenutím ani neradím, proto si taky moc nestěžuju, páč může být ještě hůř. :D A to je několikrát potvrzený!
mirajo ty jo, to by byla zajímavá debata někde na živo. Bojím se, že nutně zkratkovité psaní tak nevyzní.
Protože jsi mě přiměla se zamyslet, z čeho moje vděčnost pramení (a že já hodně vděčná jsem). A fakt nevím, přijde mi, že z nějakého vnitřního pocitu spokojenosti. Utrpení jiných ve mě vyvolává spíš beznaděj, soucit a přání, aby už netrpěli.
Anema To by mohla byt zajimava debata! Hned jak neco napisu, je mi kolikrat jasny, ze to muze vyznit vselijak. Kdyz si uvedomim, ze lidi zazili a zazivaj vselijaky utrapy, vcetne nekterych pribehu, ktery si prectu tady...ze si vic uvedomim, ze nezit ve valce, mit zdravy deti, videt, slyset, chodit...ze nic z toho neni samozrejmy. Ve 30 jsem asi moc vdecna neumela byt. Az prislo slozity obdobi. A s tim srovnavam, presne, jak citujes. Ne ze ja musim zvladnout to, co zvladne nekdo jinej. To clovek pred zhroucenim slyset fakt nepotrebuje.
Anema No vlastne, asi mi ten vnitrni pocit spokojenosti nikdo neukazal. Tak pak je ta cesta slozitejsi, ale je mozna!
No, já na to že "každej má vlastní Osvětim" moc nevěřím. Ještě že to teda řekl aspoň jeden z přeživších, jinak bych se dost rozkatila!
Srovnávat Osvětim se ztrátou řidičáku je podle mě směšný... ne, pokládám to (resp. od jinýho bych pokládala) za vyslovenou sprostotu! Dneska se kdekdo šťourá ve svejch bolístkách a za utrpení pokládá když nemůže sehnat svoje číslo bot, a za nelidský utrpení to, že musí chodit do práce, která mu nezaplatí dovolenou v Miami a lepší auto než má soused.
Jako jo, míra utrpení je čistě subjektivní věc, ale doporučovala bych kapku soudnosti k tomu. Čímž netvrdím že nikdo nemůže skutečně trpět, ale ten "řidičák" bych do toho netahala.
