Omfg

15. prosince 2018 14:31
Offline Anema
Avatar
1298 příspěvků moje polička 01. října 2025 23:18

barbucha no, vidíš, bez jakéhokoliv zlehčování holokaustu, mně se tam právě ten příklad s řidičákem jako demontrace Franklovy myšlenky líbí, protože objektivně je to taková banalita, že většina z nás už něco horšího zažila a nikdo si tak nemůže říct, co je můj problém ve srovnání s ... A s čím vlastně? Kdo by tohle vůbec měl objektivně posuzovat, co už je starostí hodno a co ne? Vsadím se, že i k tomu utrpení jedince v koncentráku by se daly vymyslet větší drasťárny, co se v dějinách udály. To by teprve bylo znevažování!

A myslím si, že proto je tam ten teenager jako mladý člověk, takže je velká pravděpodobnost, že se mu do té doby nic horšího nestalo. Takže když si to porovná se svým vlastním životem, jak Frankl prosazuje, a já s ním souhlasím, utrpení to pro něj klidně je. Kdyby předtím prožil třeba hladomor, tak by si mohl říct, ňákej řidičák, taková blbost!

A nejde o to se nějak zdeprimovat nebo někomu závidět, jen přijmout ten fakt, že je v pořádku, že se cítím, jak se cítím. A třeba s tou dovolenou sám sebe povzbudit, že už jsem se při studiích měl hůř, když nebylo skoro ani na nájem.

Offline nott
Avatar
příspěvků moje polička 02. října 2025 09:17

Anema 

   Moc děkuju za zmínění Viktora Frankla, kdysi v době studií jsem měla možnost o něm dlouze hovořit s Helenou Klímovou, která se zabývá terapií pro oběti holocaustu a jejich potomky, protože trauma z tohoto prožitku se přenáší i na další generace, jak sama moc dobře vím. 

   K tomu, co původně napsala jitřenka - myslím si, že platí to, co napsal Tolstoj v Anně Karenině, že lidská utrpení a neštěstí není možné srovnávat a porovnávat.

   Nezažila jsem hrůzy koncentračních táborů, ale vím, jaké je zažívat fyzické i psychické násilí, strach o blízké (moje máma týrala i moji babičku), žít v zimě bez topení (protože máma si v kamnech topila ve své části domu, já měla ve svém pokoji maximálně pět stupňů a za mrazu zamrzlá okna), bez teplé vody (když se rozbil bojler, nekoupil se nový), přežívat v naprosté beznaději, která mě s ohledem na okolnosti neopustila. Je to specifický druh bolesti, trápení a beznaděje, není menší-větší než utrpení někoho jiného. 

Offline barbucha blogger
Avatar
35936 příspěvků moje polička 02. října 2025 13:03

Anema 

Hele,  nikdo nežije ve vzduchoprázdnu... a pokud pokládá ztrátu řidičáku za nesnesitelnou ránu osudu, může se rozhlídnout kolem. To není o tom, že se jemu konkrétně dosud nic horšího nestalo. Pokud neví, že (i u nás) můžou nastat daleko horší věci, resp. pokládá je za zanedbatelný páč se nedějou jemu, je to netečnej sobec a dobře mu tak

Škoda času tady ty skutečný problémy vyjmenovávat, každej o nějakejch víme, a mnohdy jsou i naprosto nezaviněný, to jest dotyčnej k nim přišel fakticky jen ranou osudu, a ty jsou nejhorší... já takovýmu člověku samozřejmě nepřeju, aby si podobný vychutnal na vlastní kůži, ale trochu (sebe)reflexe bych mu doporučila.

Online Karja
Avatar
44756 příspěvků moje polička 02. října 2025 13:41

nott Nemusíš nám nic vysvětlovat. 

Psát někomu, kdo není v pohodě a evidentně si zažil za poslední roky svoje, o čem ostatní nemají ani páru, že se má podívat co jiný lidi přežili a že je mladej přece, s životem před sebou.... Tak to je prostě sprostý. Sprostý a ubohý. 

Jsi chytrá, silná holka a pujde to, doufám, že už brzo najdeš nějakou cestu, jak z toho ven. 

Offline Evaeva
Avatar
příspěvků moje polička 02. října 2025 13:51

Karja naprostý souhlas nott 

Offline DruI
Avatar
5591 příspěvků moje polička 02. října 2025 13:55

barbucha Tak já bych řekla, že jde o to, že když na svoje rány osudu budeš nahlížet jenom optikou toho, že jsou lidi, kterým se dějou i horší věci, tak to taky není úplně zdravý. Protože objektivně, ať už se ti děje cokoli, tak vždycky existuje někdo, kdo na tom je/byl hůř. To by si člověk nemohl stěžovat nikdy a na nic.

Všichni máme právo být ze svojí situace nešťastný, protože když si tu emoci nedovolíme prožít, tak s tím pořádně nedokážeme nic udělat.

Offline Jitka77
Avatar
1942 příspěvků moje polička 02. října 2025 14:36

nott Pochopila jsem, že bezprostřední okolí, sousedi a podobně, chová sympatie k matce nebo je jim minimálně jedno tvoje situace (viz ten doktor). Nedá se dohledat a kontaktovat někdo, s kým bys mohla sdílet svoji zkušenost, kdo tě znal jako malou, třeba učitel ze základky, který by si tě pamatoval a dal by si dvě a dvě dohromady? Nějaká kamarádka tvojí babičky není ještě naživu? Ne aby ti pomáhali, ale aby v místních kruzích někdo měl aspoň náznak tvého příběhu. Možná nenajdeš podporu, ale třeba by ti prostě mohli věřit, říct ano, toho jsem si tehdy všímala...

Protože prakticky je na tobě udělat velký krok a možná tě drží vědomí, že to nikdo kolem nepochopí, budou tě mít za nevděčnou, krutou - opustit nemocnou matku! Až se k tomu odhodláš, lidi budou mluvit. Takhle by byla aspoň teoretická šance, že zazní i pohled z tvé perspektivy. Ale upřímně: varianta, že bys z toho pro místní nevyšla ty jako špatná, asi nebude na skladě. S tímhle se smíříš třeba až za spoustu let, teď se na to ale nesmíš ohlížet. Když ti nikdo nepomůže a nezajímá se, co je ti po nich? Jestli je přece jen někdo, na jehož mínění by ti záleželo, zkus pohovořit i s ním, jen pro jistotu a svůj klid, že jsi udělala všechno, co se dalo.

Péče o tvoji matku se rozběhne sama, jakmile to bude potřeba. Stačí jeden telefonát jednoho z těch milých sousedů. Najde se pro ni místo. Ty napři síly ke změně svojí situace a místa pobytu. A změň si taky telefonní číslo... Hlavně prosímtě nebuď silná tím způsobem, že by ses snažila zatnout a vydržet. Co člověk vydrží je nakonec to úplně nejhorší, horší než to, co nevydrží. 

Můžeš využít krizové centrum a tam se nechat nasměrovat. Začít řešit následky svého dětství, dokud je to relativně čerstvé a osobnost plastická. Dává to smysl. Ale je taky možné, že napřed budeš chtít upevnit se v životě po praktické stránce, i vnitřně se zpevnit, získat jistotu sama v sobě, než se rozhodneš do toho hrábnout. I tento postup má své kouzlo. Co je tvoje, to ti nikdo nevezme (v dobrém), a co je potřeba změnit nebo opečovat, to se ti vždycky připomene. Možná až ve chvíli, kdy budeš mít kapacitu se tomu věnovat. Neber to jako poznamenání. Tvůj život a osobnost jsou něčím tvarované, jako život každého. Kdo bude chtít pochopit, pochopí.

Offline mirajo
Avatar
2674 příspěvků moje polička 02. října 2025 14:40
Offline Jitka77
Avatar
1942 příspěvků moje polička 02. října 2025 14:41

Lidi jsou dneska hrozně přetížení. Podněty, informacemi, vším. Navíc si každý nese to svoje a někdy bychom se hodně divili, kdybychom viděli dovnitř. Není to jenom zabedněnost, že nemají kapacitu na druhé, ne vždycky. Někdy jo. Být člověkem je zvláštní úděl. Osobně bych kolikrát radši byla strom, kašna nebo skleněný korálek...

Offline mirajo
Avatar
2674 příspěvků moje polička 02. října 2025 15:49
Reakce na Jitka77:

Lidi jsou dneska hrozně přetížení.

​A vyvoj je rychlejsi nez se dokaze vyvijet lidskej mozek. Mnozstvi podnetu? Nedavno mi kamaradka rikala, do terapie chodi lidi, ze jsou hypersenzitivni, ale oni jsou senzitivni uplne normalne. Jen je pro to, co nas obklopuje, dobry byt odpojenej. Od tela, od duse, od vseho /krome wifi/. Jen to nevypada, ze by to prinaselo spokojenost. Manipulovatelnost urcite ano. 

Ja kocka. Nebo lisejnik na Islandu. 

Offline Jos
Avatar
příspěvků moje polička 02. října 2025 18:00

nott je pro tebe nejaka moznost odejit? Z bydliste,  kamkoli? Protoze jakmile prijmes na sva bedra  peci o nemohouci matku, obavam se, ze se uz nevymanis a budes se tocit v kruhu. Jsi vzdelana inteligentni zena a nemas (a ted mi promin) na sobe navazanou jinou osobu. Jako je treba dite nebo i obycejneho psa. Proste nekoho, kdo ma sve potreby a je na tobe, abys je zajistila. Pro me je uplne bolestne cist, jak se snazis bojovat s uredniky, zdravotnictvim a okolim, aby ses postarala o matku. Klidne neodpovidej, ale mela bys proste spalit mosty a zacit resit jen a jen sebe.  

Offline nott
Avatar
příspěvků moje polička 02. října 2025 18:25

Karja Evaeva Jitka77 mirajo 

Díky za to, co jste napsaly.

Offline nott
Avatar
příspěvků moje polička 02. října 2025 19:05

Jitka77 

   Žiju v malém městě, každý tu prakticky zná každého, jen já mám pocit, že jsou tu všichni cizí. Sousedi o tom, jak se máma chová, celé roky věděli. Nevím, jak ostatní. Moje máma lidem říkala (když se na mě ptali, že mě nevídají), že jsem psychicky nemocná, trpím sociální fobií a že se o mě stará. Podle toho se teď na mě lidé dívají, podle toho se chovají. Podezíravě. S despektem. A to není jen nějaký můj paranoidní dojem. Já bohužel poměrně dobře slyším. A už jsem toho o sobě slyšela dost. Naučila jsem se chodit se sluchátky v uších a ve slunečních brýlích, abych vše kolem od sebe odclonila, ale myslím, že lidi to popuzuje, jako by to považovali za něco, co bych si ve své pozici neměla dovolit.

   Psala jsi o tom, že se nemám snažit zatnout se a vydržet. To jsem dělala celou dobu. Babička vždycky říkala, že to musíme vydržet. Byla to jedna z mála věcí, v nichž neměla pravdu. 

   A ano, myslím, že se musím konečně nějak dostat k sobě samotné, k vlastním potřebám, zájmům, k tomu, co bylo vždy zatlačeno někam dospod. Víš, připadám si jako bonsaj. Nikdy jsem je neměla ráda, nevidím v nich krásu, vidím malý, uměle zmrzačený stromek, který svoji podobu získal díky mnoha nepřirozeným  zásahům ostrými předměty, díky svazování a formování k tvaru, který mu někdo direktivně vybral a určil. 

   A to, co jsem prožila, vlastně já sama nepovažuji za stigma, ale obávám se, že ostatní ano, někdy si hrůzu toho všeho uvědomím, když něco řeším na úřadě a úřednici ta situace rozpláče. Pak vidím, cítím, že jsem na to vše byla tak zvyklá, že už to ani nevidím, jako když si člověk zvykne na vlastní jizvy, po čase je přestane vidět právě proto, že je vídá každý den. 

Offline Makara
Avatar
3655 příspěvků moje polička 02. října 2025 19:16

nott

nechtěla jsem reagovat, protože pro tebe nemám žádnou radu, jak tvoji situaci řešit s úřady, lékaři...

Ale nemůžu se udržet a nenapsat "Utíkej, Nott, utíkej!"

Online Karja
Avatar
44756 příspěvků moje polička 02. října 2025 20:19

nottHrozně ti držím palce, ať se ti zbytek života vydaří. A teda mimo jiné máš fakt dar, máš hrozně krásný písemný projev, vážně.  

Offline Tabea
Avatar
8152 příspěvků moje polička 02. října 2025 20:20
Offline DruI
Avatar
5591 příspěvků moje polička 02. října 2025 22:53

nott Já bych ti přála nový začátek někde, kde tě nikdo nezná, abys nemusela přemýšlet o tom, co si o tvé situaci kdo myslí, nebo myslel

Offline Jitka77
Avatar
1942 příspěvků moje polička 02. října 2025 23:08

nott Víš co, ono to bude opravdu na dýl... Taky člověk může odejít a pak po letech zjistí, že si celou tu klec přinesl do nového prostředí s sebou. Ale ty už jsi volnou oblohu zahlédla a jen tak na to nezapomeneš, zdá se mi

Offline Jitka77
Avatar
1942 příspěvků moje polička 02. října 2025 23:09

mirajo Lišejník na Islandu je hezká ambice. Kde se v životě vidíte za pět let? 

Offline Garfie
Avatar
28590 příspěvků moje polička 03. října 2025 06:29

nott Já nemám žádnou radu, jen podporu na dálku, smutek z toho, co se dětem může dít a naději, že to nakonec dokážeš!