Jo, to zní jako docela stresová záležitost! :-)

Mě tohle baví, dozvědět se, jak co kdo dělá...

Já si udělám těsto a z jeho části dlouhej váleček (lehkou rukou, těsto není moc husté) na pomoučněný prkýnko. To si opřu o hrnec s vroucí vodou a ostrým nožem rychle odkrajuju.

Vychází mi to akorát tak, že než si ušoulám další váleček, je ta první várka skoro uvařená. Naházím další, ta klesne ke dnu, posbírám z hladiny ty uvařený a tak dokola.

Hmmm, myslím, že budeme mít halušky hodně brzo :-)

To zní tak složitě, že jsem to vlastně ani nepochopila :) Ale pokud nemáte haluškovač, normálně použijte prkýnko a nůž - kydnete těsto na menší prkýnko (klidně po částech, když máte hodně těsta) a nožem odkrajujete a rovnou pálíte halušky do hrnce. Je to rychlé a navíc, tradiční slovenská metoda, můj děda to takto dělal každou neděli.

A jinak mám potřebu se vyjádřit k pečení husy. My máme doma docela tradici pečení všech kačen, hus a kuřat (dobře, hlavně maminka moje nejšikovnější) a husu děláme vždycky v litinovém hrnci, pod pokličkou, večer před spaním se dá do trouby, celou noc na málo (dle potřeby, ale kolem 130-140 st), ráno se odpokličkuje, nechá se kůžička opéct a finito. Otáčet neotáčíme, protože se přes noc rozpadne, jen se z toho pak vytáhnou kosti. Maso je vždycky měkké, šťavnaté.

Ohledně časů kuchařům moc nevěřím. mám pár kuchařek od Vaňka, vařím dle toho úspěšně, ale jeho hlášky: pečeme na 160 st 35 min si překládám jako 180 st na 60 min apod.

A ještě chci říct, že kouzlo tkví asi hlavně v tom přikrývání, jinak se to vysuší. Moje tchýně si furt stěžuje, že neumí kachnu, že to má vysušené, na Štěpána dělá krůtu a toho ptáka je mi každoročně líto, protože to je tak vysušené, že musím zapíjet každé sousto (ona k tomu dává šťávu, že to pomůže) a když chtěla radu, poradila jsem pokličku, alobal, cokoli. Nevěří, dál vše peče na velkém plechovém pekáči bez krytí, na 180 st. 3 hodiny. Ale teda pokaždé si postěžuje, to zas jo :)

Něco na ten způsob to mohlo být, ale špek v tom rozhodně nebyl a bylo to takové konzistentní, nebyly vidět ty sražené bílky. Ještě se zeptám maminky, jestli si to nepamatuje, ale ona to neměla ráda, takže to sama asi nikdy nedělala. Počítám, že to byla nějaká válečná úsporná záležitost, vajíčka se na venkově vždycky nějaká našla a tou krupicí (moukou?) se to nastavilo. 

Já jsem to zkoušela i s měkkým i. Taky třeba "balkan risotto" apod. a prostě nic.

Když jste teď prozradila, že je to konkrétně slovinsky, tak "slovenian rizota" funguje. Jdu studovat, ať můžu v klidu spát

Díky

To jsem ráda, že nejsem s prkýnkovou metodou sama! Popisuju nad Váma :-)

Jo a ještě jsem si vzpomněla, že ve školní jídelně nám vařili džuveč i srbské rizoto. Mělo to k sobě celkem daleko, ten džuveč mi narozdíl od rizota chutnal. Asi holt když se to neošidí a udělá správně...

Tak když vypátráte víc, dejte vědět! Mě to docela zajímá, jen sama jsem bádání zas nevěnovala tolik a spokojila jsem se s objasněním balkánského původu :)

+ Jehelníček To házení z prkýnka mi hrozně nejde, vždycky ze začátku mám pěkné malé halušky, ale brzy se to zvrhne v obludné cucky velké jak knedlíčky do polívky :) Na halušky je stejně nejlepší pozvat se k mamince, takže se s nimi moc netrápím.

S prkýnkem mám u halušek stejný problém, taky začnu úhledně, pak z toho mám křeč v předloktí a vyrábím obří tlustočervy:)

Na večeři jsme se synem upekli rychle kynutou bagetu, pak ji prokrájeli, natřeli česnekovobazalkovým máslem, do škvír nacpali sýr a zapekli.

Tlustočervy, jo? No, teď mě ta chuť zas trochu přešla! :-))

Jojo, manžel má puštěného Harryho Pottera:)

Hmmm, začínám na tu žlutou kaši dostávat chuť... Podle mě by ta hladká konzistence šla dosáhnout tak, že by se vajíčka důkladně rozmíchaly/našlehaly, než by se na tu pánev nalily. A s tou úsporou máte určitě pravdu, a asi nejenom za války - vajíčka byly, ale zase se jich část dala zpeněžit (třeba aby bylo na ten špek), takže proč plejtvat, když se to dalo nastavit a nasytilo se víc krků. Pokud jde o ten špek... ono to asi bylo spíš tak co dům dal, a někde holt špek byl a někde ne, nebo kuchařka vynechala ingredience, který jí nechutnaly (ehm, já třeba ráda lepenici bez škvarků, což zbytek rodiny nějako nedokáže pochopit ;-). Držím palce, ať od maminky něco vyzvíte.

A ad halušky - taky dělám o prkýnko (teda když už je jednou za uherský rok dělám) a taky se dá na velikosti a úhlednosti poznat, jestli je to ze začátku procesu nebo z konce. Ale mám docela dobrou školu, kdysi jsme je na koleji vyráběly se slovenskou kolegyní pro nějakých dvacet lidí (ale je teda pravda, že pak jsem se na ně několik měsíců nemohla ani podívat). Horší kulinářský nápad mě postihl už jenom jednou, když jsme na jedné mezinárodní letní jazykové škole s jinou kolegyní jako národní jídlo dělaly bramboráky - z šesti kil brambor a pro změnu taky jenom s kolejním vybavením (a pak ještě ke všemu Litevky měly taky bramboráky, i když trochu jiný - ale o ty naše byla větší rvačka). Ufff, výborně, úplně jsem při té vzpomínce ztratila chuť k jídlu.

A já jsem dostala chuť na bramboráky, smažené pěkně na domácím sádle.

uz vim, co bude dnes k veceri!:-))

a ja som teraz dočítala posledných sedem stránok, a dostala som chuť (bohvie prečo), na bruschettu :-)

Bohužel, sice pár odkazů vylezlo, ale nic hlubšího jsem nevyčetla. Tak akorát potvrzení, že to fakt nexistuje a může to být předek našeho rizota.

Pak jsem našla ještě crni rižot v Chorvatsku.

Jo, velké ptáky taky peču přes noc na málo a pak jen dopeču kůžičku, taktéž neobracím. Nedávno jsem dělala kachnu a byla šťavnatá a křehká. Husu u nás nikdo moc nejí, takže tu jsem dělala strašně dávno, neměla jsem hrnec, ale poctivě jsem přikrývala alobalem a byla ok.

Jak je ten podzim, mám hroznou chuť na bažanta, letos ho asi zkusím. Máte někdo osvědčený recept? Díky.

Haha a já mám chuť na cokoli, protože to tady opravdu žije a sbíhají se mi sliny a ráno jsem byla na kosmetice a celou dobu jsme mluvily jen o jídle a místních restauracích (a to moje kosmetička vypadá jakoby snídala ranní rosu plátků růže a o oběd se dělila s nepřítelem :-) )