Osvědčený recept zatím nemám, sice jsem pár už vyzkoušela, ale žádný nebyl ten super super (lépe řečeno jeden byl super, ale následující rok už to nebylo ono a perníčky střídavě měkly a tvrdly a nedalo se odhadnout, v jakém stadiu poživatelnosti zrovna budou). Ale jestli je budu letos péct (a ještě netuším podle kterého receptu), chci přidat alespoň část žitné mouky (asi nebudu dělat celožitné, protože jsou takové hutnější a naši už jsou "vetchochrupí").
A ty od Grossularie jsem taky zkoušela a taky se fatálně nepovedly, nešly kousat ani po máčení v rumu/víně/mlíku (ale jako když už je člověk nějak rozžužlal, byly stráášně dobrý). Ale nakonec jsem zjistila, že se vlastně přece jenom povedly: nějak se na ně pozapomnělo, a když se pak našly, stále konzistence jen o trošku měkčího kamene, napadlo nás dát je kamarádce pro dceru, která jezdí na koni. A ta pak volala, kde že se takový perníky dají splašit, že prej díky nim dostali do ohrady (nebo kam) i koně, který jsou jinak dost problémoví a dostat je, kam nechtěj, je dlouhý boj, a též veterinář se nechal slyšet, že tohle ještě neviděl a že by takový perníky potřeboval pro vzdorovitý koňský pacient a kde že se dají sehnat
. Takže možná časem zaexperimentuju ještě jednou s tím, že když to nebude pro lidi, tak si pošmáknou koně...

