Mohučanka me mama mela v 18, takze do svych 18 jsem poslouchala at si hlavne neudelam dite, no a od svych cca 25 jsem pro zmenu poslouchala, kde jsou jako vnoucata:D Stihla jsem teda obe do 30, coz byla trochu moje meta, ale tvl, pozdeji ani smykem:D

Jos kdybych se nezačala o to dítě poprvé pokoušet v 28, tak pravděpodobně dnes nemám žádné. 

Já chápu, že to někdy tak vyjde, ale když se v 35+ přijde na to, že je někde nějaký problém, je to skoro v pytli. 

A přesně jak říká Evaeva hlavně ať se každému potomek zadari, kdy ho chce, lhostejno, kdy to je. 

rasaNori me by zajimalo, jestli tu nektera napise, ze lituje vlastniho nacasovani . Proste co plati u jednoho, je neaplikovatelne u druheho. Ja otehotnela mesic po atestaci v 31 letech a par lidi rikalo, ze jsem mistr planovac .

Jos ja bych třeba ty děti měla klidně o pár let dřív. Ale nevydalo, no.  chtěla jsem dítě poprvé nějako kolem 27.

A to jsme se s druhým  mužem rozhodli, ač jsme spolu nebyli ani rok a stačilo po mě hodit trenky, takže jsem byla v tom za měsíc. 

Upraveno 

rasaNori já jsem ve 30 ještě neměla dostudováno, promovala jsem těsně po 33. narozeninách. Pak jsem měla super nabídku, takovou tu "která se neodmítá", na pět let do ciziny...ale nepřijala jsem. Právě z důvodů rodinných. 

Zrovna včera jsem se bavila s mužem o nerovných podmínkách pro ženy a muže, konkrétně v mém oboru, my třeba máme nejaké možnosti stipendií, ale je to ohraničené počtem let od získání PhD. Takže holka, co chce mít děti, je buď má a nestihne to, nebo si vybere vědu a má je pozdě (já) nebo je nemá vůbec, případně se to snaží skloubit, což je náročné až nemožné, záleží na typu stipendia a osobnosti. Já bych to nedala. 

continuity ted jsem to nejak nepochopila, psala jsi ze bys deti mela radsi driv, ale pak pises, ze v 27 to bylo snadny....

Jos já načasování nelituji, i když  jsem měla v plánu děti dřív. Ale jaksi nebylo s kým. Když se našel, bylo to fofrem - tri kousky během 4,5 roku. Tak trochu jsme chtěli 4, takže u posledního by nám nevadila dvojčata. Nevyšlo to a do dalšího těhotenství jsem už nechtěla jít. Teď to považuji za dobře rozhodnutí . 

Jos ne poprvé jsem je chtěla s minulým partnerem, jenže to nešlo. Celé to bylo dost složité a "ztratila" jsem tím celkem dost let.  

No prostě, kdybych to s ním byla nějak odkládala, už to třeba nestihnu, takto jsem je měla až po 35+ a to už to šlo ráz naráz. 

Jos já teda lituju načasování toho posledního, měl být minimálně o dva roky dřív. Ale to načasování teda nebylo na mně.

Jos Taky nevim, jak jsem ho přežila. Znám na druhou stranu i ženy, co ti řeknou, že první rok byl nejlepší, mimino furt spalo, nebrečelo, nezlobilo...

Ale MY budeme zocelené!

Sweet Potato no to jsem já, obě holky byly zlatá mimina, hlavně ta první...Já mám pocit, že čím je starší větší, tím je to s ní těžší

Sweet Potato moje mimino furt spalo, nebrečelo, ale za nejlepší první rok nepovažuju

Jos My jsme dítě chtěli mnohem dřív než přišlo, ještě před třicítkou, no a narodilo se v mých 35. Teď před čtyřicítkou přijde druhé. Sama za sebe to nepovažuju za ideální, prostě to tak vyšlo a jsem ráda, že jsme se jich dočkali. Ale zároveň později bych už dítě nechtěla, i mezi těmi těhotenstvími je strašný rozdíl, zatímco tím prvním jsem v podstatě protančila, teď mám od začátku tolik zdravotních potíží, že už kvůli tomu si další nebo ještě pozdější těhotenství nedovedu představit. 

Jos já načasování nelituju, podle mě je vše tak, jak mělo být. Ale nějaký čas (po narození mladšího, který byl podle staršího fakt miminko za odměnu) mi bylo trochu líto, že první těhotenství nedopadlo a byly nějaké komplikace, takže se všechno o pár let posunulo a nebude třetí. Čtyřicítka pro mě byla totiž psychologickou hranicí, za kterou už jsem nechtěla jít. Na druhou stranu jsem měla za sebou dvě sekce a třetí bych se stejně už strašně bála. Z miminka za odměnu je nakonec pěkný vejlupek, takže jak říkám, všechno je tak, jak mělo být.

Catherinne no ale zase si svoje děláš do těch 45

​To není stejný, pak ti to o to víc chybí!!!

Jos 49 je hustý, i když má mladšího partnera a je v kondici. Jako dá se to, ale ta únava je určitě vyyšší, cítím to už i na sobě, že bývám víc unavená. 

U nás v rodině jsou teda spíš starší matky, já dítě jako mladší ani nechtěla, ale nese to s sebou ty potíže...třeba vnoučata si moc neužiju, zvlášť jestli půjdou moje děti v mých stopách....třeba moje máma měla první vnouče hned po padesátce, poslední v 70. Tak já v té 70 můžu klidně začínat.

Prostě mi přijde líto, že v těch případech jsou ty mezigenerační vztahy trochu ošizené. A jako jasně, stát se může cokoli, lidi umírají brzo a tak....ale obecně to tak je. 

Moje sestřenice teda měla první vnouče v 36, to je taky trochu extrém....(i když v jejím případě se to bohužel nakonec ukázalo jako výhoda, zemřela ještě před 50 )

Garfie ty jo teď mít vnouceale sestřenice je mi teda fakt líto, musela mít hodně intenzivní život...

Jako já kdybych se zamyslela aspoň trochu, tak bych si druhý kousek posunula aspoň o rok od starší. A mám 2 totálně rozdílný kousky, že skoro přemýšlím, že nám mladsi někdo vyměnil v porodnici...

Tyjo mne ty vase uvahy nekdy prijdou, jak kdybysme byly samosprasny. Vzdyt to rozhodnuti mit dite zavisi i na tom partnerovi, jak se dohodnete, jestli je vhodnej, na zazemi...neni to o tom, ze si ve 25 reknu ze chci bejt mlada mama a zacnu rodit jak krecek, bez ohlednu na podminky ktery mam. 

711990 Tak to je asi jasný, ne? Myslím, že řeč jde o tom, jak bychom si to my představovaly. :-) 

Garfie tak to jo 

jinak teda do diskuze, u nas ze tridy mame deti podle me jen tak 4 holky, z toho jedna maturovala tehotna. 

V praci, kde je kolektiv vekove 27-40, mame dite jen dve, dalsich 6 holek dite nema a jedna je tehotna. Vsechny jsme 30+. Z kluku paradoxne deti maj 4 kolegove, z toho dvema je tech 27. 

Strasne se to "mladi" posunuje, se vsim vsudy, i s tim vekem porodu. Ja mela prvni dite v 25 a uz jsem byla v porodnici jedna z nejstarsich, byly tam mladsi nez ja druhorodicky, pani o rok starsi dokonce se tretim. Tatu meli jeho rodice dost po tricitce a povazovalo se to skoro za zazrak prirody a nezodpovednost mit v tom pokrocilym veku dite.