Kan taky je to tezky než ty rodiče odejdou, když je na to jeden sam. 

​To může bejt i s pěti sourozencema

Jinak já měla dva bratry a tři bratrance, jednoho z nich jsem viděla před osmnácti lety a pak dalšího předloni (samozřejmě při pohřbech) a to je vše. Nechybí mi teda ani jeden.

A chudák zřítelnice má čtyři bratrance a tady u nás jen ty naše dvojčata o 12 let mladší... to taky na nějakou zvláštní soudržnost nevidim. Ale na gymplu má velikou partu naštěstí, snad jí něco z toho vydrží.

Ty jo u nas mame partu z vysoke, nase starsi je nejstarsi (3/4 roku od mladsich), ale jinak jsou vsechny deti tak cca stejne, a vidame se hodne casto, spolecne dovolene, akce na vikendy i jen tak setkani, kdyz se ocitneme v Praze. A ty decka jsou neuveritelna smeckaa pak deti od horolezcu, no a to je rozmezi cca 15 az 1 rok, a potkavame se taky hodne casto, vyjezdy ven, a vzdycky se ty deti nejak nakombinujou a funguje to v klidu.

A samostatna kategorie je svagrova...mame ty deti vzdy rok od sebe, ona 2 kluky, a deti teda kompatibilni nejsou ani smykem. Absolutne vubec. Spolecna dovolena? Haha

Malvin jsem tocnik 88 a mama me mela ve 30. Ve tride byly daleko starsi maminky a hlavne moje mama vypadala tehdy fantasticky. Dyt ja ani ted nepoznam vek zen, pokud nevidim rodne cislo a to vubec neprehanim. Takovych 5 let nepoznate. Takze nechapu jak nekdo pise, ze byli rodice "stari". Ja byla ve 30 skoro holcicka

continuity Jo smířlivější, nebo jsem vyměkla. Ale můj táta mě teď docela překvapil, začal mi vyprávět nějakou příhodu s jeho otcem když byl mladej a vůbec dědy nešetřil, ale vůbec. Dokonce tam padlo něco jako: a s tím mě táta sral nejvíc. Chápu, že vlivem nemoci přichází o osobnost, ale toto?

continuity naše mamka nás vzájemně nepomlouvá

My se ségrama si taky kvůli něčemu takovému nevolaláme, ale na návštěvě se umíme podpořit

Jos pět let nepoznáš vůbec, ale dvacet už jo. Akorát teď už takové rozptyly moc nebývají, těch co mají děti hned po 20 bude jako šafránu.

Vůbec si nepamatuji, že bych v dětství řešila stáří rodičů svých nebo kamarádů. Asi byli všichni nějak podobně. Akorát na střední mě zaujalo, když maminka spoužačky měla 32, to mi spadla brada, měla ji v 16.

Moji rodiče byli oba jedináčci, s bráchou jsme neměli ani jednoho bratrance či sestřenici. A nikdy mi to nepřišlo divný. Rodiče tím pádem hodně udržovali styky se svými bratranci a sestřenicemi, tak bylo a je okolo hodně vzdálených ale zároveň nám blízkých tet a strýců. Ale všichni měli děti buď hodně straší nebo hodně mladší děti/jedné mladší jsem dělala jako brigádu na střední au-pair/.

Že je dcera jedináček mě mrzí strašně moc. Bratrance ve svém věku má jednoho a jsou spolu rádi, ale asi nějaký úplně hodně blízký vztah na celý život to nebude. A pak staršího bratrance a sestřenici, se kterými se mají rádi, ale taky to nebudou parťáci do nesnází v životě.

Lenka22 No, že jo, já se tomu taky divila, ale ono to bylo vždycky v souvislosti spíš někde při zápisu, jak tam hlásíš i vzdělání a povolání, tak to brali asi takhle, jakože je to hned po škole? Nebo tak, že vysokoškolačky to mají posunuté. Protože jinak jak píšeš, však to není žádná komentovatelná věc;-)

rasaNori Hele segra mi taky nabízela společnou dovolenou, já je mám hrozně ráda všechny, ale vím, že dovolenou bych nedala:-D Ale spíš skrz ty dospělé:-D

Jos S tím hádáním věku to mám podobně, fakt to neumím u ostatních odhadnout, obvykle jim soukromě tipuju o dost míň. A mně teda lidi taky tipují míň, asi jak jsem malá. Teď, jak jsem těhotná, tak se mě dost lidí ptá ještě na třetí dítě (což mi samo o sobě připadá divný, ta otázka), a když řeknu, že to bych už byla moc stará, tak mi hádají klidně i o 10 let míň což já sama si teda až tolik s tím vzhledem nefandím. 

Kan jsem jedinacek a netrpim. Presne, az jednou umrou rodice bude to mozna jine....Ale nejakou rodinu jsem taky vyvdala. 

Evaevatěch, co mají děti po 20, je stale hodně. Děti odsouvá hodně VŠ. Ale těch, co skončí školu v 19, pak pár let pracuji a do 25 let mají děti, je dost. 

Evaeva no ted jsem casto na gynde a aspon ty, co potrebuji nasi intervenci jsou vetsinou nad 25. A ty kolem dvacitky a pod jsou proste jedno etnikum, casto ukrajinky...jako neberte me za slovo, samozrejme. Bwni to zadna statistika. 
Myrtila ja to vubec nepoznam. Ani tech deset let. Vcera jsem mela pani, byla o par let mladsi a nekolikrat jsem se ujistovala s rodnym cislem. Vypadala starsi o dvacet let a nekdy je to zase naopak. Kolikrat ty starsi prvorodicky jsou slechtene vysportovane kocky. Takze kdyby u nich nebylo rodne cislo, reknu ze ta vedle co rodi treti, je ji 25 je mnohem starsi. Samozrejme za dvacet let muze byt situace jina...Tak si prave rikam, jak takove male dite tohle porovna a pozna. 

Posunuli se to. Ja, kdyz potkam mladou matku, tak do tech 25, tak me to vylozene zaujme, ve smyslu, ze si vsimnu.

Ja som jedináčik a muž má brata a sestru maminho prvého manželstva. Sú starší o 20 a 17 rokov, takže keď ho sestra kočíkovala, všetci si mysleli, že je jej syn :) My spolu deti žiaľ nemáme a mať uz asi nebudeme. Ja mám bratrancov a sesternice a sme si pomerne blízki, ale nie je to ako keď sme boli mladší. Paradoxne mám najbližší vzťah s bratrancami, čo ma v detstve najviac otravovali a štvali

Já se zas divím třeba těm společným dovoleným,  nikdy jsme takto s jinou rodinou, příbuznou ani nepříbuznou nebyli.

Naši vlastně ani neměli žádné kamarády, co by se navštěvovali a tak. Jen se táta doteď tak 2x do roka sejde s kamarádem ze školy, když jede do svého rodiště a mamka co vím tak asi stejně často zavolá spolužačce VŠ. A já to mám podobně, mám samba a svoji rodinu ale kamarádky že bychom se scházely a navštěvovaly taky ne. 

JankaM my jezdili na lyže se dvěma rodinami z naprosto "zištných" důvodů. Děti díky tomu byly na svahu dobře motivované a odpoledne/večer na chatě se fajn zabavily. Teda my dospělí jsme si taky sedli, ne že bysme se obětovali.

Občas pořádáme rodinnou dovolenou se sourozenci a jejich dětmi, že se během roku skoro nevidíme. Ale jak děcka odrostla, tak nějak ubývá motivace.

JankaM na to musíš být povaha, u nás chlap ty různé přátelské vztahy dost pěstuje. Považuje to za důležitou součást života a dává do toho dost energie, i když se mu zrovna úplně nechce. 

Moji rodiče měli tři rodiny, se kterými.se navzájem navštěvovali, jezdili jsme spolu občas na výlety nebo takové kratší dovolené, ale on jede úplně neuvěřitelný rozměr - dvě party + práce. Cca 100 lidi celkem, které považuje za svoje kamarády.

Na druhou stranu, cokoliv potřebujeme půjčit nebo sehnat nebo i udělat, tak vždy někoho sežene. A to od rekonstrukce bytu až po půjčení skialpovych lyží. 

Když nám vyhořela elektrická zásuvka v starém bytě, to odpoledne byl u nás jeho tehdejší šéf (o dvě úrovně výš) s elektrikářskymi papíry a vyřešil to. 

A kdyz dcera upadla na tu hlavu a rozbila si brýle, druhý den tady klepal kamarád, který brýle vyzvedl nějak zlepil a vrátil a to tehdy muž ani nebyl v Česku a řešil to vše přes telefon, aniž bych ho nějak zvlášť musela žádat. 

Zas se musím přenést přes ty věčné hospody a že občas přesně nevím, kde máme stan a dva batohy. Sadu lezeckých jistitek do vápna už asi nikdy neuvidím, ale zas: já už je asi stejně potřeboval nebudu.

Kan mne to přijde smutny v dospělosti, v dětství ne, tam je spis hrozny to, ze se oko Mordoru upíra jen jedním směrem 

​

Potrefenáhusa podepisuji! Čím jsem starší,tím víc mi to jedináčkovství vadí a pro svoje děti jsem to nechtěla.

​

Potrefenáhusa podepisuji! Čím jsem starší,tím víc mi to jedináčkovství vadí a pro svoje děti jsem to nechtěla.

​Jojo, a vzala jsi to hodně zodpovědně:-D