Dojímáte se kvůli každý blbině (Koncert, cizí zraněný dítě, někdo je smutný, ..)? Jak to řešíte?
Koncerty mě nechávají zcela chladnou a jestli je někdo smutnej tak taky... ale takový video s opuštěným nemocným štěňátkem
nebo teď naposled vracející se voják ze zajetí, to mě teda dostane. Videa neřešim, jsem doma, čumim a slzy tečou, no.
Horší je to se zřítelnicí. Když vedla synka k oltáři... když měla konec školy... nějaký vystoupení... tak jsem měla co dělat abych se neudusila. Na fotkách pak vypadám jako divně se šklebící debil. Teď mám úplnou hrůzu až bude příští tejden končit ten gympl, to mě patrně rovnou zabije
Ježiš to bude vostuda, budu štkát jak stará dorota, a lidí kolem mraky ![]()
