Victorinox. Různé velikosti, ostří, barvy
"Blbé" dotazy / Co nutně potřebujete vědět
10. srpna 2014 15:10
Reakce na barbucha:
Jitka77
Vy mi tady dáváte... zas něco potřebuju?
Poslední dobou blbě spím, už mě to nebaví. Hodiny se převracím jak na roštu ne a ne usnout, samozřejmě při tý příležitosti přicházej výhradně černý myšlenky, ty na klidu nepřidaj tak je to takovej kolotoč... Že bych potřebovala pořádně připlácnout k posteli? Fakt to funguje?
To neni všechno...ještě někde ted proběhla pranamatka A to jsem si koupila jeste ty podložky na nohy.
na hadry casto neskočím,ale ty " pomůcky "......
Po té zátěžové dece taky pošilhávám. Kdyby se tak dala vyzkoušet. Moc nevěřím, že by mi to s mým špatným spaním pomohlo.
Torrah Nebude to pro vsechny, me to nepomohlo vubec, nastesti jsem ji nekoupila, mela jsem deku pujcenou. Pranamatka na uvolneni jo, ale spaní pořád stojí za houby.
Mě ta deka neláká...ja se melu a nevěřím,že bych neměla tuhle potřebu pod ní...pokud by mi tohle v podstatě neumožňovala, tak bych spala jeste hůř. Čili už asi vubec
Myrtila To zní teda hodně dobře, to uvolnění hlavy a šíje!
Tabea Giesser Messer, 
tahle řada BestCut, miluju je všechny (velký, malý, filetovací, na ovoce, na pečivo...)... a zjistila jsem pak náhodou, že měl celou sadu od týhle značky už i můj děda řezník, kterej si hodně potrpěl na kvalitu
Asi bych potřebovala pomoc, v mém blízkém kruhu se objevila taková silnejsi psychická nepohoda/nemoc. Je to okruh velmi blízky a jak to napsat, prostě musím být a jsem angažovaná. Ale já už nevím jak, přijde mi, že jsem vydala moc a někdy už nevím, jestli jsem schopná ještě dát a jak dát...Chtěla bych touto cestou poprosit ty, které se potýkají buď samy nebo v blízké rodině s nějakými dlouhodobými depresemi, jestli se už ,,známe,,, a máme k sobě nějakou důvěru vztah, a mohly se mi ozvat v soukromé zprávě, já prostě už nevím, jak to pojmout, jak mám pomoct a už mi to přijde takový zoufalý, jako nemyslím toho druhého, ale jakoby tu svou soucinnost, já asi jak taky nějak nemám moc teď svůj vlastní život podchyceny, jak bych chtěla, tak tohle je taková abych to neřekla špatně, nálož navíc a asi to neumím tak dobře uvézt, jak bych měla a být takovou podporou a oporou, jakou bych měla a chtěla být. Proste jako nevím, jak mám toho člověka podpořit nebo mu pomoct nést ten osud trochu s ním.
Karja nevim kdo ti da jake rady, ale asi by nebylo od veci poradit se s odbornikem, nejakym psychologem. Nejen aby ti poradil "jak na to", ale moc pomuze uz kdyz si mas s kym popovidat, neutapet se v tom sama.
Karja a ten blízký to řeší s lékařem nebo to "přece nic není"? Jako jestli vůbec máš možnost to ovlivnit nebo jen potřebuješ vyřešit svůj přístup k situaci?
Máme taky v příbuzenstvu adepta na antidepresiva, ale přece se tím nebude trávit, tak je prostě soustavně nenaladěn a bez radosti ze života. Kontakt s nim je pro mě docela dřina, takže setkání neiniciuju příliš často
. Pyšná na to nejsem, ale není zas tak blízký, abych si nakládala, co neumím unést.
Ty jsi v jiné situaci, tak snad ti poradí zkušenější.
Makara Léčí se dlouhodobě, ale je to takový teď bezvychodny a nějak to moc nepomáhá, ta podpora z okolí je prostě teď mnohem nutnější a já už nevím, jak víc a jak líp.
Karja No, hlavně se tou podporou nenech sama semlít, tím ničemu nepomůžeš Zajít si o tom sama popovídat s psychologem není špatný nápad.
Karja Já asi nejsem tak blízká, abych ti psala do SZ, takže napíšu veřejně.
Pokud ten někdo nechce, tak mu nepomůžeš, musí k tomu dozrát sám. Tohle je věc, která trápí tebe a tudíž musíš řešit sebe.
Za první: je úžasný, že jsi dokázala požádat o pomoc. Určitě se ti tady nabídne mnoho názorů a pohledu na situaci, to je věc, která ti může pomoct.
Za druhé: tebe možná trápí to, jak se k tomu člověku chovat. Já bych navrhla sdělit mu , že jsi s ním za každých okolností a že kdykoliv tě požádá, tak jsi k dispozici pomoci - to ovšem, pokud k tomu máš možnosti a sílu.
Za třetí: " život je jen náhoda, jednou jsi dole a jednou nahoře a nic netrvá věčně "
Karja Pokud chceš opravu pomoct, je asi nejlepší být v kontaktu s psychologem (nejlépe jeho). Nejen kvůli němu (ní), ale i kvůli sobě, ulevit si a nenechat se tím semlít. Co se týká těch nabídek pomoci, jak navrhuje Samantha, myslím, že takové to "jsem tu pro tebe, kdykoli budeš potřebovat, jsem k dispozici" moc nefunguje a musíš se nabízet aktivně, spíš jako "pojď se se mnou projít" a podobně, nečekat iniciativu od něj.
Bohužel ale pravda je, že ty moc nevzmůžeš. Ono momentálně hraje proti němu i to období, počasí je depresivní a Vánoce těmto lidem asi taky moc nepřidají. Držím pěsti, aby bylo líp.
Píšu veřejně, protože tak blízkou osobní zkušenost nemám.
Samantha Jako jo, asi s tím nic nenadelam, asi musím sebrat prostě jen nějakou energii, abych to, co jsem si vyslechla stokrát si vyslechla ještě jednou, abych to, co jsem padesátkrát řekla, mohla říct ještě jednou...Jakože asi nic jinýho se vymyslet nedá, než mít tu svoji účast jakou mám pořád dokola. Jenže upřímně mně to někdy nejde, někdy jsem fakt už neematicka, někdy tu smsku radši neprectu, hovor nezvednu a pak si někdy i po své účasti reknu, hele to je asi málo a abych si to jednou nevyčítala
Karja no tak to je normální
Znáš jistě Lásku nebeskou, tu scénu, jak Emma Thompson odpoví při chystání kostýmu do betléma svému příteli: promiň já se ti teď nemůžu věnovat, já vím že ti umřela žena a že je to těžký, ale teď fakt nemůžu.
Však od toho jsi tady, aby ses vykecala 
Karja Ty nejsi zodpovědná za něčí život. Je to těžké, ale děláš svoje maximum, to je víc než dost.
Karja jestli se opravdu léčí, a nepomáhá to, není to na změnu léků? Možná to nechce doktorovi přiznat, co se obrátit na jeho lékaře/lékařku? Jinak opravdu pozor, tohle semele. Ale mám kamarádku, které trvalo rok, než našli správné dávkování a správný lék. Jestli nezkusit tuhle cestu.
Karja Kdyz byla v podobny situaci kamaradka a ja uz nevedela, jak ji pomoct nebo jak ji podpořit, tak jsem se zašla poradit s psychologem, tohle uz bylo nad moje síly.
