chapem to a uprimne, pracujem na tom (len to trva a stoji vela sil, lebo je to predsa mama).

Vy už jste tu o matce psala, taky to nebylo nic, co by člověk chtěl. A taky jste ty stížnosti končila ve smyslu "predsa mama". Zamyslete se - chová se k vám jako matka? Chová se takhle matka k dceři? Má vůbec právo si říkat matka? Leda fyzicky, v ostatních ohledech sotva.

Ja mam vetsinou na lidi stesti, ale jednou jsem jeste v Cechach zazila v praci neco podobneho a s politovanim musim priznat, ze to ve me probudilo tu temnejsi stranku me povahy, takze jsem se pak babam schvalne predvadela, ze jako jo, ze si uzivam a utracim, chodim do baru v centru Prahy (rozumej drahych), o vikendu se valim do poledne v posteli (coz navic nebyla vubec pravda), atd. Jako pysna za to na sebe moc nejsem, ale je pravda, ze kdyz jim konecne doslo, ze si z jejich komentaru nic nedelam, a ze z nich naopak mam jeste srandu, tak s tim prestaly, jako kdyz utne 

omg, posli ty blbenky na vikend za mnou, ja jim predvedu, jak se nakupuje. A mozna, az pak pujdu na obed, si budou moct dat aspon vodu. Co si to, sakra, vubec dovolujou? 

Priznavam se, ze jsem trochu v soku. Takove kolegyne jsem dycky povazovala za urban legend a cumim jak puk, ze v realu fakt existujou. Jsou o hodne starsi nez ty? Ja si to fakt vubec nedokazu predstavit.

Jinak se nenech zahnat do ofenzivy! :)

Ctu zpětně, hele taky se mi něco podobnýho stalo, ale pokud si člověk vydělává vlastní peníze, nikomu není nic do jeho hospodaření  člověk si může koupit co chce a kdy chce. Když jsem si koupila auto, spousta kolegu se mě ptali za kolik  a podle reakcí jsem měla pocit, že mi to platili ze svýho..

Guinea Pig 

Jo, takový lidi existují. V poslední době mi do práce přišly dvoje boty. Ty máš nové boty? Ty jsi nějaká ulítlá na boty. Takové drahé, ty máš asi moc peněz. (Můj příjem je nejmenší ze všech.)

Kolegyně si stěžovala, že nemá kozačky, ale přece za ně nebude dávat tolik peněz, ví než tisícovku za ně nedá, protože na chození do práce nic extra nepotřebuje a stejně by je na kolejích zničila.  (Chodíme do práce přes kolejiště.)

ja som tak alergická na ľudí, ktorí si myslia, že vedia s mojimi financiami nakladať lepšie ako ja, a majú právo rozhodovať o tom, čo si mám za svoje peniaze kupovať!

Máte sourozence? Myslím, že jste psala, že máte sestru. S ní to má Vaše matka stejně?

U nás totiž ke mně matka podobně jako k Vám - nádobí a tak nehrotí, ale platím jí telefon a taky bývalo "kup mi/potřebuju (a nemyslím čokoládu, ale třeba kašmírový svetr, zimní boty, nový mobil)" byla jsem tak pitomá, že jsem to dělala, ale nikdy jsem neslyšela děkuji, většinou pak ty věci kritizovala jako svetr hnus, v botech se špatně chodí atd. Taky žiju sama a u ní to znamená, že mám peněz a peněz a že však "peníze nemusím počítat". Otec to samé, furt stojí s nataženou rukou. K narozenimám a svátku mi skoro nepopřejou, ale ode mne očekávají hodnotné dary ve stylu notebook a tak. Ovšem bratr, to je jiné - přepsali na něho půl baráku a pozemky, dělají mu velké nákupy a přispívají tisíce na dovolenou, protože on má rodinu přece! Druhá půlka majetku spadne do dědictví, ale matka by se prý obracela v hrobě, kdybych po bratrovi něco z toho chtěla.

Nedochází jí, že příjem mám pro sebe, ale taky si všechno platím sama a makám jak šílená, abych měla na nájem a další výdaje. Nemůžu si dovolit být nemocná, protože každý výpadek v příjmech je poznat. A kdyby se stalo cokoliv a přijdu o střechu nad hlavou, tak rodina nepodá pomocnou ruku.

  a čo na túto situáciu hovorí brat?

Je spokojený. Jede v tom s nima Podle něj je to v pořádku. Když jsem studovala, nepřinášela jsem rodině žádný příjem (podotýkám, že moje studia rodinu nestály ani korunu, měla jsem brigády a podporovala mě úžasná babička) a on mi tehdy vyčítal, že musí vydělávat i za mě. Takže je jasné, že dědictví si zaslouží.

Ty rodinné vztahy, pořád se nestačím divit, kam až mohou zacházet.

ja myslim, ze si to nemusis ospravedlnovat. i kdybys zila sama jako rentierka a valela si sunky, tak do toho nikomu nic neni.

to samy argumentace detma, ktera tu padla nekde vyse. nikomu nic neni do toho, jestli mam nebo nemam deti a za co vydavam svou vyplatu, i kdybych ji celou nahazela do kanalu. mit deti je svobodne rozhodnuti, zadna zasluha. v dnesni dobe je v globalnim meritku lidi dost a dost (krome zapadni Evropy ovsem, ale jinak populace roste).

tim se v zadnem pripade nechci dotknout nikoho, kdo deti ma.

chci proste jen rict, ze to je kazdeho rozhodnuti a argumenty kdybys mela deti tak si nebudes moct tak vyskakovat jsou uplne mimo. stejne by se dalo argumentovat zpet kdybys deti nemela, tak si toho budes moct koupit vic, ale to je spolecensky nepruchozi :)))

kdyz si pred casem kolegyne (btw samozivitelka s ditkem;-) koupila novy auto, tajila to a parkovala o ulici dal, ja to nechapala, bylo to jak z Vrchni prchni:-))) a uz teda chapu... sila. jesteze su tak socialne tupa, ze vetsinu narazek zrejme vubec nepochopim:D

ja som z toho pako. Prečo by si mala rodine prinášať nejaký príjem? To mali vaši deti, aby im potom platili za to, že vôbec existujú? A brácho si predsa pracoval na seba, či ako. Som z toho jeleň.

Ja som u našich bývala asi do 25, kým som sa odsťahovala, a pracovala som od 18, čiže som im samozrejme platila nejakú tú čiastku na chod domácnosti, ale ani omylom mi nenapadlo, a ani im, že by na tom mali zarábať, skôr ma učili zodpovednosti samej za seba.

Mám sestru, ktorá žije ale ďalej ako ja, a domov chodí raz za čas, čiže našim pomáham v podstate len ja (hlavne nemajú auto), ale neviem, prečo by som ju mala za to trestať

neskutecny... jsem rada ze jsme v rodine nikdy zadny majetek nemeli a da buh mit ani nebudem. to snad nestoji ani za to..  zit sama s timhle "zazemim" asi bych se sesypala, mas muj obdiv, palahniukowa dtto,  baby jste dobry!

ja jsem taky matka, a uprimne - byt matkou v biologickem slova smyslu, bez materske lasky, podle me vubec nic neznamena. jiste povinnosti k ni urcite mas, ale i kdyby to byla zlata maminecka, jednoho dne nastane cas se odpoutat a zit si vlastni, svuj zivot. presne tenhle vyderacsky typ rodicu odmita dospelost svych deti akceptovat:-/

Nemyslím, že je to o majetku, peníze charakter nekazí, ten je daný. Kolikrát mám pocit, že charakter kazí jejich nedostatek naopak.

Já nevím proč, ale bylo to tak. Prostě, naši se nemohli dočkat, až začneme vydělávat a dávat jim peníze na domácnost a tak. Možná jsem to tu už psala, po základce tlačili, ať jdu na učňák, naštěstí v mém případě (měla jsem dobrý prospěch), zasáhla babička a držela mě už na střední škole, pak na VŠ. Od 15 let jsem si sama vydělávala i na kartáček na zuby, už jsem od rodičů nedostala nic. Brácha nemusel nic a měl vždycky všechno. Myslím, že proto, že se držel doma, neměl nikdy žádné ambice, sdílel s nimi ten jejich malý svět. Tak je jim bližší nebo co.

Abych nebyla tak vážná, pro zasmání dodávám jejich poslední nápad - chtějí rekontruovat barák (myslím bratr a rodiče) a přišli za mnou, že na část si musejí vzít úvěr a prý, ať si ten úvěr vezmu já...

Naštěstí už jsem tak pitomá, jak jsem byla. Ale jak píše palahniukowa jde to hrozně těžko, jsou to rodiče. Ale makám na tom.

spis bych rekla, ze charakter s penezi naprosto nesouvisi.