palahniukowa 

Už si asi nikdy nebudu stěžovat na rodinu, vždycky si vzpomenu na vás dvě. To je prostě neuvěřitelné.

Mám jednu-dvě takový známý. A s jakou chutí tu cenu vždycky aspoň zdvojnásobím!   Ony to radostně spolknou a mají zas na půl roku (zhruba frekvence našich styků) o čem přemejšlet.

Tetiny v práci (jen některý, abych byla spravedlivá) zas těžce nesou moje letecký výjezdy za zřítelnicí. Dotazy po ceně letenek jsou pravidlem. Inu, boss mi přece píše velký odměny, odpovídám já.

Fakt nechápu co je komu do toho, a když už je tak nevychovanej, ať si v tom pošlape - já se breku nad všeobecnou mizérií, drahotou a ožebračováním účastnit nehodlám.

Prosimtě... jak to tak čtu, tak tvoje matka je na tom vlastně mnohem líp než ty: děti má dospělý (t.j. je prakticky bezdětná), chodí do práce (t.j. vydělává) a ještě má - na rozdíl od tebe -  manžela (t.j. finanční přínos do domácnosti).

Takže nechápu ani nárokovaní si drahejch dárků, ani tu drzost vyžadovat po tobě hypotéku. Někdy je snad lepší bejt sirotek

manzela uz nema (o dva tyzdne je rozvodovy sud, takze to bude boj). otec bol vnimany skutocne iba ako financny prinos do domacnosti. a odkedy jej vlastne odpadol druhy prijem, ktory bol v podstate cely jej, tak nastala panika, lebo si chcela udrzat svoj zivotny standard a to naraz z jedneho prijmu neslo (preto napr. chcela, aby sme mali spolocny ucet, rozumej: ja tam budem prevadzat svoje prijmy a ona minat). to som, samozrejme, nedopustila, vtedy vo mne velmi vyrazne zacali blikat vsetky kontrolky.

velmi tazko sa odputava od cloveka, ktory sa k tebe nechova pekne. pretoze ked vyrastas v tom, ze nahlas dychas, mas krivy nos, nedefinovanu hornu peru, si neschopna, mas smiesne prsia, velky zadok, si hlupa, mas sedive vlasy, nemas doktorat, nevies si najst chlapa, uz nikdy nebudes mat deti atd. - vlastne cely zivot prekonavas nejake checkpointy vo vlastnej neschopnosti a ohyzdnosti - uprimne, citim sa vyzmykana, stara, nechutna. nazeram na seba optikou mojej mamy. ked v tom fungujes stvrtstorocie, tak si v tom zrastena. ked (ak!)sa z tohoto vyhrabem, fakt budem stara a osamela. lebo jedna vec je, ze uz si to aspon racionalne uvedomujem, ale dostat sa z toho emocne a psychicky mi pride nemozne. a ked niekto neustale kontroloval a manipuloval tvoj zivot do podoby, ktora je vyhodna pre neho, tak ta sloboda, ktora potom pride, mi uz ani nepride ako vyslobodenie, je to len obrovsky zmätok.

Garfie dakujem.

Kokoska Asi ne, protože jsem si původní soubor přejmenovávala a do toho jsem telefonovala (byť pracovně) ... no temno v hlavě, nechápu, kam to zmizelo. Daň za blbost a už jedu znova. Snad si to pro příště zapamatuju a nebudu se rozptylovat. Ale naštvaná (na sebe) tedy jsem. 

a som vyslovene alergicka na vsetky matky (rodicov), ktori riesia, kolko ich tie deti stoja penazi, kolko je s nimi trapenia, aky bol super zivot pred nimi a pod., lebo tie deti sa na svet same od seba naozaj nepytali a kym jednemu dietatu to ide jednym uchom dnu a druhym von, druhe si z toho moze odniest nepeknu traumu. 

Nemáte nějaký nástroj na prohledání disků? Já to dělám TotalCommanderem, ale třeba by to šlo i jinak? 

Ach ako ja ti rozumiem. Ja sa tu neodvážim písať o svojich rodičoch a to čo som prežila. Chcem ti len vyjadriť podporu, aj keď poradiť ti neviem. Sama by som potrebovala radu a asi aj psychológa. 

Uf, fakt nektere obdivuji, ze to zvladaji - hned se mi zdaji rodinne vztahy lepsi.

priste je potreba si ulozit soubor se spravnym jmenem jako prvni vec. ;)

Tak to se teda naštěstí pleteš! Sice to chvíli trvá, ale dostat se z toho dá velmi dobře.

Já jsem vyrůstala v tom samým. Ale ty checkpointy vlastní neschopnosti překoná čas, kterej sám usvědčí rodiče ze lži: taky jsem původně naprostej budižkničemu, kterej bídně zahyne ve škarpě, sám bez dětí a bez přátel, protože bezcharakterní stvůra... poslouchala jsem to dvacet let 

Mno, nesplnilo se ani zbla z těch předpovědí a časem se role (i názor rodičů) obrátily, ale co se mě týče, už bylo pozdě, na nějaký uznání a mazání medu kolem huby jsem už nebyla zvědavá. Myslím, že jsem to nakonec nebyla já, kdo litoval.

Jeste mam historku k "menecennosti" dcer - manzel ma bratra, on ma jen syny. My dcery, uz u prvni se jeho rodice netvarili nadsene, druhou nekomentovali (do porodnice ani neprisli), ale staraji se o ne, dcery je miluji (z cehoz jsou namekko a asi cekaly, ze jim pres ne budu vracet krivdy). Manzel vede jejich rodinnou firmu uz leta, bratr toho neni schopny - sami to uznavaji. No a nedavno se na nejake navsteve zminili, ze manzelovi ji nepredaji, protoze po nem nema kdo dedit.

Až se naši v sobotu staví na návštěvu, asi je nechám pozlatit, i s bráchou.

Haha to je dobrá strategie říkat dvojnásobnou cenu, to zkusim :)

Do kamene tesat! To je přesné.

Hodně od okolí vnímám jako svobodná bezdětná, že

1. nemám žádné starosti

2. mám hodně peněz

3. mám plno volného času

takže tím pádem jsou všichni ti s rodinou nebo rodina oprávněni po mně chtít

1. radu, pomoc, podporu 24/7,

2. dárky, půjčky, nevratné půjčky

3. být k dipozici o víkendech, v práci přesčas a přes všechny svátky...

to je presne ono. privest deti na svet je vlastni rozhodnuti, za ktery by dospely clovek pak mel nest zodpovednost. a ne ty deti pak citove vydirat nejakyma takovyma manipulacema.

Tohle je děsný, normálně psychický tejrání vlastního dítěte, sedět by měla 

na to odpoutání a pomoc sama sobě, ať se tím neztratí celej život, může bejt nápomocnej dobrej psycholog. Ten nestrannej pohled je fakt kupomoci..

to je priserne, vies co, miesto novych tabletov pre rodicov si zaplat sedenie u psychologa. to je prvy krok. moze ti to pomoct aspon trochu se z toho vyhrabat. pokial ti nesadne na prvy krat skus ineho, je potrebne, aby si mu doverovala.  

ja tenhle balik s psycholozkou resim, uz cca rok a pul, chodim na hodinu kazdy tyden. v podstate po tom, co jsem naznala, ze si s sebou nesu zatez v podobe vzorcu chovani, ktery mi zasadnim zpusobem komplikujou zivot.

docela jdlouho jsem hledala nekoho, kdo by mi vyhovoval, nakonec jsem narazila na perfektni babu, co se specializuje na praci s zenama.

klaplo to a zhruba po trictvrte roce se vsechno zacalo celkem zasadne zlepsovat. je to teda beh na dlouhou trat, zadne instatni rady nefungujou, plus jsem samoze do toho delala este dalsi veci.

za sebe tuhle cestu ale fakt muzu doporucit. 

dnes sa asi zastavím u našich a silno ich objímem. Normálne sa mi chce plakať, že sa k tebe takto mama správa. Veľmi držím palce.