šmarjá, to si rovnou můžu sbalit, navíc u nás se podle KS přidává  k 1,4 a  pak někdy na podzim, prima, co ?

No 1. teprve bude, ale na zázraky nevěřím, celkově integrací s jednou cizí firmou došlo k dost velké nenáladě,  spíše teda nasr... všude.

Vlastní nás firma, rozsahem prdítko a  navíc sto let za opicema, kde jsme my byli před 10 lety, tam oni ještě nejsou, je to všechno k vzteku, k pláči, jsem tam strašně dlouho, ale tolhle je už vrchol.

No a organizovaná zábava, to je moje... myslím, že tam bylo něco o nějakých maskách, já tu pozvánku ani nedočetla, viděla jsem rudě! Nejsem kolegiální ba ani kolektivní

Pár dní jsem tu jen prolétla a neměla čas číst a teď sedím v údivu nad tím, čím jste si některé prošly. Klobouk dolů, že jste to zpracovaly do té míry, že o tom jste schopné napsat - myslím, že jste opravdu hodně silné povahy, jiné by to už dávno semlelo. Zlatá moje maminka (doufám, že to tam nahoře vidí, jak na ni v dobrém vzpomínám). Je mi to moc líto, čím jste si prošly a upřímně vůbec nechápu, jak se může matka takhle ke svým dětem chovat. Moc vám držím palce. Jste super baby a dokázaly jste toho neskutečně moc.

Jo, jinde mají žrádlo, napijou se, hudba, volná zábava, u nás neee.... vše je organizované, zábavné, plné her a pohody.

A my nejsme vděční, fuj.

Mě by zajímalo, jestli je to takhle pošahané i někde jinde.

jen takový podotek... jak jsem psala že podobnou (sobeckou) známou programově obdivuju a snažím se jí inspirovat - nešlo by to zkusit aplikovat i opačně? zkusit se inspirovat tou "druhou stranou" a převzít něco od člověka který se ti líbí ve svém "nesobeckém" chování, že mu to něco přináší co by se ti líbilo mít taky?

prostě v dobrém - ne obviňovat se že já jsem ta špatná, to k ničemu nevede. lepší říct si jak ten nebo ten je super a jestli by se nedalo trochu se mu přiblížit:-)

Masky! To tam máte takový zjevy, že jim to musej nařizovat? 

A proč by ses musela balit, dyk odbory jsou tam od toho... těm našim musím přiznat, že si teď při vyjednávání nový KS svoji mzdu docela zasloužili. Když už ta instituce existuje, proč ji nechat ležet ladem?

Jako, nedovedu si představit, co prožívá té, ale hrozně vás obdivuji, jak s tím bojujete. Držte se! 

a Ounz & Garfie dakujem 

Bledule to je mile, dakujem. ale zasa, uprimne, su ludia, ktori su na tom ovela, ovela horsie; som nastastie zdrava a bojujem vlastne vacsinou uz iba sama so sebou.

Přesně jsi to napsala.

Měla jsem teď půjčenou výbornou knížku: 

Doporučuju, hodně mi to dalo.

palahniukowa Katrin_kouří_cigarety a další: ženský, držím vám palce a upřímně - rodinu si nevybíráte a přerušit s nimi za těchto okolností kontakt, potažmo omezit na minimum, není žádný hřích.

edit: Já teda ještě přidám: na terapii jsem chodila 2 roky k chlapovi, teď rok a půl k ženské a pořád je co řešit, ale to zlepšení tam je. Např. jak jste tu psaly, že máte problém projevit a vyjádřit emoce. Byla jsem přesně taková. I když to se mnou třeba vevnitř trochu hnulo, tak navenek jsem zachovávala kamennou tvář (nejpíš letitý návyk z inzultů, které vůči mně měl můj otec a rozbrečet se by znamenalo prohrát). Minulý týden se kamarádce narodilo miminko (to by teda mělo být v radostech!), já s ní telefonovala z práce a když mi to všechno popisovala, tak jsem se normálně rozbrečela, tak mě to dojalo. A s těma zaslzenýma očima jsem musela rychle zpátky za táru a bylo mi to fuk. Vlastně jsem na sebe byla i trochu hrdá, že jsem se konečně zbavila toho srdce z kamene, které jsem si léta tvořila. A i jinak pociťuju neuvěřitelné zlepšení a posun. Ale trvalo mi to fakt dlouho. Takže se vůbec nemusíte cítit divně, když po pár sezeních u psychologa budete mít pocit, že je to k ničemu. 

Jinak radím psát si deník (ne povinně každý den, spíš když budete mít pocit, že je toho ve vás dost). Když takhle čtu zápisky z doby před pár lety, přesně si vybavím, jak jsem se v tu dobu cítila a ve srovnání s aktuální situací teprve vnímám ten neuvěřitelný pokrok.

"v mojom pripade to skor vidim na sucast diagnozy, nez na snahu zapacit sa. a beriem to vlastne tak, ze cela som v nejakej rekonstrukcii a psycholog je nieco ako stavebny dozor."

ano! ano, ano, ano!!!

To som sa snažila neohrabane vyjadriť!

Preto ma napadol chlap, že tam je možnosť, že budeš správanie naučené voči matke (pretože vzorce správania si z veľkej časti nesieme z detstva) aplikovať na neho.

Ale ak ty cítiš, že by to si sa necítila tak komfortne, tak to potom samozrejme nie je dobrý nápad.

A s tou rekonštrukciou je to tiež nádherne vyjadrené.

A nie je za čo.

A dievčatá, ktorých sa to týka - tie, čo o tom hovoria aj tie, čo možno len ticho čítajú a pred očami imprebiehajú vlastné príbehy.

Vy ste každá jedna jedinečná osobnosť, niečo ďaleko viac, než len nejaký púhy zlepenec génov svojich rodičov. Každá jedna z Vás má jedinečnú cenu a nenechajte si ju vziať. Tak - budem teraz trochu patetická - prosím, berte každú možnosť pomoci, ktorá Vás môže vysekať z následkov toho, čo ste si prežili, pretože za to jednoducho stojíte.

A ešte jedna vec - nemusíte mať strach mať vlastné deti (čím teraz nechcem tlačiť nejako na to, že by ste boli povinné ich mať), len chcem povedať, že práve preto, čo ste si prežili a že si uvedomujete, že to nebolo správne, je veľká pravdepodobnosť, že z Vás budú skvelé matky. Poznám veľa žien, ktoré boli v detstve fyzicky a/alebo psychicky týrané a sú z nich naozaj vynikajúce matky. Takže až na deti budete mať chuť, bez strachu do toho.

Kdyz ja jsem nejaka poskozena. Mne nejak neuspokojuje delat radost jinym lidem, nerada se podrizuju, obtezuje me se prizpusobovat. Nejsem na lidi programove zla, jen proste nechci, aby mi jejich existence pridelavala starosti. Sobecek, no  

Jako snazim se, pochopitelne. Ale nejde to "ze me", je to takovy naprogramovani a la Sheldon Cooper. Jakoze si uvedomuju, ze se nemuzu chovat jako uplna bitch, tak cas od casu udelam neco programove mileho, abych jako svoje okoli uplne nenasrala a udrzela to v rozumnych mezich. Moji dobri kamaradi uz to za ty roky davno prokoukli a maji ze me spis srandu.

Priklad - minule jsem upekla susenky a privezla je na navstevu kamaradce, co cerstve porodila (psala jsem to i tady). Strasne se smala, ze to snad neni ani mozny, ze jsem neco takoveho udelala, ze jsem se asi musela hodne nudit. A moje pohnutky? Upect susenky doma je levnejsi - bod, budu vyjimecne za hvezdu a snazivku - bod, zbyde mi spousta susenek, takze budu to same moct zopakovat jeste na nekolika mistech (v praci, u segry apod.) - bod, bod, bod. A ne, nemohla jsem te kamaradce vzit vsechno, co jsem napekla. Sobecka a jeste lakotna. Predevsim ja bych se tady mela jit lecit 

No hej, ja som to pochopila, to bol len iný príklad toho, že mnokrát mjú ľudia pocit, že samotný fakt, že sa ukážu u psychológa v ambulancii bud mať nejaký "magický" efekt.

Tiež je to len človek, ktorý pracuje s informáciami, ktoré má a môže dať nejaké odporučenia. Tam končí.

Nikdo a nic nezmění moje dětství. Ale vše zlé je pro něco dobré, dceři a synovi jsem se díky tomu svému snažila dát šťastné dětství a  dalo mi to šťastné mateřství. A moje mateřství mi vzalo strach z mojí matky, protože jeden z výstupů s lehkým fyzickým napadením udělala, když jsem tříletou dceru držela za ruku a byla v polovině těhotenství se synem. Tehdy se to zlomilo a skončila hrůza z matky, s ní možná i láska k ní, ale to neumím přesně určit, ale ani to mne netrápí. Jsem šťastnou spokojenou mámou, děti jsou vyrovnaní, veselí a dobří lidi. Povedlo se nám to, na tu bídu základu .

edit: všem těm (neumím zmínit, ty které bych chtěla zmínit): jsem v tom plácání si po rameni zapomněla, že jsem chtěla vám říct... čtu vaše životní kusy a vidím ten svůj, ale dá se z toho vystoupit, dá se z toho vyprostit. Přeju už jen vše dobré.

Ta knizka vypada zajimave, dik!

A denik so nepravidelne taky pisu :)

Dočítám zpětně spoustu stran a jak jsem to chtěla jen zběžně prolétnout, nedalo se.

palahniukowa paktofonika Katrin_kouří_cigarety  ženský, já vás obdivuji, že jste takové, jaké jste i s touhle příšernou zátěží. Hlavně si ale už začněte více vážit samy sebe a nenechte se zneužívat. Nic jiného, než to rozseknout ale asi nepomůže. Myslím, že svůj "dluh" jste rodičům splatily už dávno. Donekonečna to nejde.

Držím vám palce a obdivuji vás 

Mami odpusť..

Přesně tak!

A ještě bych dodala: tím, že vyhovíte, se nezavděčíte! (ale to vy už moc dobře víte!!!)

Je mi z toho moc smutno, co jsem tu četla... a moc vám přeju, ať to zvládnete - držte se!

Váš příběh je opravdu silný a zvládáte to to řešit obdivuhodně! Držím vám palce ;)

A dodatečně přeju vše nejlepší k narozenanám!

Shodou okolností jsem měla včera taky narozky :) Byl by to krásný den, kdyby se mi neozval muj ex s přáním všeho nejlepšího (no budiž), které záhy doplnil informací, kterou mi zkazil nejen včerejší den, ale minimálně celý týden. Nevím, jestli to bylo naschvál, nebo jestli je opravdu jenom tak pitomej. 

tak já bych řekla že je úplně jedno jaké máš k tomu důvody, když se zachováš k někomu pěkně:-) jestli si to musíš programově nařídit, kdežto jiní lidé to dělají automaticky, tak nevím kdo je lepší;-)) btw ta nesobeckost se údajně vyvinula jako dobrá evoluční strategie v rámci tlupy, protože krátkodobě je "sobectví" sice pro jedince výhodné, ale dlouhodobě pro přežití celé skupiny (a tím každého jednotlivce) bylo výhodnější, když si vzájemně pomáhali - takže jsi asi pozůstatek nějakého neadaptovaného pračlověka;-)))

Od většiny se lišíš jen tím, že se to nebojíš přiznat. Za většinou našich altruistických skutků jsou většinou zcela sobecké pohnutky, kdyby nic jiného, tak dobrý pocit.

Ta rozbitá sůl je ještě dobrá,pokud nezničila podlahu. Já jsem si takhle kdysi udělala v kuchyni díru cca 2 na 2 cm do plovoucí podlahy.