My sme v 1.polroku v škole sikanu riesili, sikanator bol vysoko inteligentný chlapec, a jeho rodičia sú neustále presvedčení,  že on je obeťou sikany. 

dorota to musí být pro ty rodiče strašný. 

To je těžce na hlavu, točit si něco takovýho, a ještě ho povzbuzovat. To prostě normální dítě neudělá.

Kan No poznala, ale z toho tajnýho nahlédnutí do telefonu jsem dobrý pocit neměla. 

​Zeť se přiznal, že má nastavený sledování polohy mobilu zřítelnice. Dost se za to styděl a přísahal, že ji nesleduje furt (tomu věřím, na co by mu to bylo), ale vzhledem k tomu že se zřítelnice občas zdrží, zejména při večerních návratech, přičemž chudák taťka má nervy totálně nadranc (nedivim se), tak to celkem chápu. Někdy si prostě člověk nemůže pomoct.

barbucha

Podle mě je to v pohodě, pokud o tom dítě ví a souhlasí.

já mám s mladší domluvené, že to vidím. Chtěla jsem se domluvit i se starší, ale funguje mi to tak, že na dovolené přesně vím, kde bydlíme, protože mi to píše: "U. před 20 hodinami"

Třeba heslo k jejich mobilům nemám, ale znají ho ony vzájemně, takže v případě opravdového maléru se k němu dostanu. 

continuity 

Ví, a sice určitě nadšením neskáče, ale žádný větší ujímání z toho nemá. Heslo zeť nezná, to už by bylo - s tamní péčí o úzkostlivý nezasahování do soukromí - asi moc. 

barbucha Tak jestli to ví, tak mi to přijde úplně v pohodě, normální bezpečnostní opatření. Taky mám polohu dětí v mobilu, mám tam dokonce i svoji třicetiletou neteř!

Mobil syna jsem nikdy nesledovala, ani jsem neměla nikdy hesla k jeho účtům, ale tu hlášku,, mají to všichni'' si pamatuji ohledně facebooku. Bylo mu asi devět a dost si to prosazoval, no a od té doby mám fb já. :D

barbucha Garfie s dcerou mame sledovani polohy vzajemne. Radosti neskace, ale vysvetlila jsem reciprocitou, bezpecnosti pro obe strany a hlavne neprustrelnym argumentem, ze stejne telefon nebere a pokud bych v urgentni situaci nevidela polohu, tak ji za nezvednuti pri nejblizsi prilezitosti pretrhnu. Pouzivam velmi zridka, ve chvili, kdy mam pocit, ze uz se fakt zdrzela (nemame presne deadline). 

dupali to jste si prošli opravdu peklem

dupali Děsivý ...

Pavlena Jo, my to máme taky recipročně. Já hlavně měla strach vypustit je v Tokyu, dost mi to přidává na klidu. Taky je nesleduju, dokud se výrazně neopozdí, třeba mladej jde ze školy klidně dvě hodiny, to už mě nerozhodí!

Teď třeba budu mít těžký dilema, protože dceři přiletí v červnu kamarádka, ještě jí nebude 15, ale je taková dost otřískaná a dcera plánuje, jak si vyrazí samy do Tokya a tak, ale já moc nadšená nejsem, třeba Shinjuku, kam chtějí jet, je obrovská stanice, tam se kolikrát ztratím i já a mám problém se zorienovat, má to 53 nástupišť, 200 různých východů a denně se tudy přepraví víc než 4 miliony lidí...už začínám přemýšlet o pravidlech, která jim stanovím. A bez toho sledování bych je asi nepustila vůbec. 

dupali dočitam se zpožděním a nemám slov, co to musí být za svini.  Držím dceři palce, Vám všem, ať jste co nejdřív v pořádku. Docela vážně bych přemýšlela o nějaké nakladače pro dotyčnou, vyvaznuti s peněžitou pokutou je slabota.

Garfie tyjo, uplne rozumim obema stranam, holkam, co chcou byt samostatny a tobe jeste vic..! Tak hlavne nabity mobil a powerbanka v zaloze..!!

Garfie Třeba u tebe, v cizí zemi tomu rozumím a obzvlášť při cestování bych se taky bála. Ale teda přiznám, že mě to nikdy nenapadlo. Já teda ani moc nezjištuju, kde kluci jsou a je určený čas, asi od 12 let, kdy musí být doma. Pokud se opozdí, tak i starší mi ve 23 píše, že třeba přijde ráno. Je to určitě i tím, že mám kluky a že sama jsem z důvodu slídění a kontrolování odešla v 18 z domu. Do té doby si dodnes vzpomínám, že to bylo dost peklo. Tak se souhlasem ano, ale neumím si představit, že bych v té době řekla taťkovi ne a on, že by moje ne respektoval.

Renusatko Tak třeba já jsem informace o tom, kde plusmínus jsou, vyžadovala i od svých spolubydlících. To beru tak, že když jsem s někým ve společné domácnosti, tak bych měla vědět, kde ho hledat, kdyby nastala nějaká krize. Naše děti budou chudáci sledovaný :o)

DruI já musím říct, že tohle mi nikdy nevadilo, asi bych klidně souhlasila s tím sdílením polohy, kdyby to tehdy bylo. Já spíš měla problém si "vyhádat" pozdější příchod než byla představa rodičů. Naši razili heslo, že od osmnácti už je to moje věc a to jsem je začala velmi ochotně informovat o tom, kde jsem a v kolik přijdu. Nějak jsem pochopila, že je to hlavně pro mojí bezpečnost

DruI Já ale tuším, kde plus mínus kdo kdy je, oni to nijak netají, ale nikdy mě ani nenapadlo zjišťovat, jestli je to pravda. Postavili jsme tyhle věci na důvěře, já nikdy nic nezakazovala, tak nějak předpokládám, že nemají důvod mi lhát. Ale sledování na mobilu jsem nikdy neměla, nepotřebuju to. A kdybych to dělala, tak přesně vím, že u nás by ten mobil nechávali schválně doma a to mi přijde víc o nervy potom, kdyby se neměli čím dovolat. Ale ono asi přecejen 22 a 17, prostě si nepamatuju, že by některá moje kamarádka sledovala svoje děti. Je to určitě i pokrokem, že žádné takové telefony nebyly. 

Renusatko no mně se jednou zaseklo dítě u kamarádky, aniž bych o tom tušila, bylo jí 10. Už byla tma. Já jsem tušila, že je to tak nějak, ale fakt jsem přemýšlela, co bych ten policajtům asi tak vykládala: šla někam nevím kam a ani jsme se nedomluvili, kdy se vrátí? Protože těm vykládat, že za našeho mládí to nebylo tak, co, asi nechci.

Takze do statistiky:  děti po domluvě šmiruji, abych se necítila trapně před policajty. 

Evaeva Já jsem byla ideální puberťák, já jsem nikde trajdat netoužila :o) a jak říkáš, když jsem byla starší, tak jsem tu potřebu informovat chápala.

Renusatko Jasně, že je to hodně možnostma. A taky asi povahou a věkem (já jsem holt už stará a přestarostlivělá matka ;o)

DruI My jsme dítěti v první třídě pořídili ty chytré hodinky pro děti. No, a) zapomínal si je nasadit, b) obvykle ukazovaly, že je uprostřed místního rybníka. Mobily často nechávají doma taky, takže občas trávím večer obíháním vesnice, protože se někdo z nich zapomněl.