continuity Ale já neříkám, že za nás to nebylo. Ten mladší jezdil ze školy druhé třídy, přes půl Brna a přestupoval na velkém náměstí, infarktové stavy byly, mobil na sledování měl, ale já tu potřebu nemám a z té doby si nepamatuju ani ty kamarádky. Každej má ty obavy nastavené jinak. A chápu to u malých dětí, když má člověk obavu. Proč ne, když to člověku pomůže a taky ty znáš svoje děti. U nás by to rozhodně narušovalo důvěru, kterou máme a taky zodpovědnost.

DruI já toho taky tolik nenatrajdala Neměla jsem potřebu lhát, kam jdu. Akorát návrat v jedenáct, který se mi podařilo posunout maximálně na půlnoc, mi tenkrát přišel brzy. (Občas, ne že bych chodila každý den o půlnoci). Přišlo mi že všichni;) můžou přijít později.

Evaeva My jsme neměli doma ani pevnou linku, takže neexistovala možnost zavolat, že dojdu později, než bylo domluveno. 

Ve věku 18+ jsem v pátek zahlásila, že přijdu v neděli. U mě ale bylo celkem jasné, že budu do deseti v posteli ( v pátek). 

Pavlena Mladší o to sledování tatínka sama požádala. 

bublifuk já měla mobil, takže to nebyl problém. Ale v 18+ už jsem taky jen oznamovala, ale oznamovala jsem to přesně, když jsem někam šla. Tak nějak jsem chtěla, aby mně kdyžtak hledali, kdyby něco.

Evaeva vsetci nie. V 17 som musela byt doma o 9!! Cez vikend ked som si vymyslela, ze idem na diskoteku, bola vecierka o polnoci. Nastastie som na ziadnu nechodila, lebo o polnoci tam este nebolo ani nohy . No, jedine co mozem povedat je, ze ani u jedneho potomka sa im tato prisnost neosvedcila. 

DruI Ty jo, já si pamatuju (bydlela jsem v takovém sdíleném bytě s dalšími asi pěti lidmi), že jsem jednou vyrazila na procházku někdy v podvečer, přišla jsem třeba v devět a spolubydlící na mě asi deset minut řval, ale fakt křičel, bylo to ještě v předmobilové době. Od té doby už jsem si netroufla jen tak odejít a vždycky jsem se mu hlásila! (nic jsme spolu neměli, jen tak pro pořádek)

Jako abych pravdu řekla, já byla dost toulavé dítě, myslím, že syn to má úplně stejně, on jde prostě ze školy oklikou, kousek doprovodí kamaráda, pak ho něco zaujme, jde jinudy, pojem o čase žádný. Byla jsem úplně stejná a několikrát mě hledalal policie, s jednou výjimkou to bylo vždycky ve věku na základce.

Taky si pamatuju, jak mi na gymplu ujel autobus od kamarádky na sídlišti, bylo třeba půl deváté, další jel za hodinu a já slíbila, že budu doma. bublifuk Měli jsme telefon, což byla výhoda, ale v tu chvíli ne, protože na tom sídlišti nefungovala jediná telefonní budka, dodnes si pamatuju, jak jsem byla zoufalá. Naši kupodivu byli v pohodě, došlo jim, co se stalo a prostě vyčkali do dalšího autobusu, ale musela to pro ně být pekelná hodina. Já navíc domů chodila mimo zástavbu, napůl kolem nějakého zarostlého potoka a napůl kolem staré nefunční cihelny, pamatuju si, že občas se mnou ze zastávky chodili raději i nějací sousedi, co bydleli jinde, jen aby mě doprovodili. 

Ale celkově mi přijde, že mají děti, navzdory té rodičovské kontrole, míň volnosti, aspoň ty moje určitě. Dceři bude v září 16 a někam jde úplně výjimečně, do devíti bývá doma. Jako hraje tam asi roli i to, že nežijeme doma a tady jsou trochu jiné zvyky. Ale stejně, já v prváku na gymplu, teda přesně v jejím věku, strávila jarní prázdniny s partou holek na chalupě, úplně samy a od té doby už tak jezdila každý rok. 

b) obvykle ukazovaly, že je uprostřed místního rybníka

​To človek fakt chce

slniecko brrr Ten rybník si pamatuju, jak jsi říkala, to je fakt top historka!

Garfie slniecko No, jsem ráda, že je nakonec nenosil.

Garfie

no volnost měl asi jak kdo, matka mě nepustila na chatu ještě pred maturitou. Prý dokud bydlím doma, budu respektovat jejich pravidla. Tak jsem se odstěhovala, no. 

Ale starší dcera jde občas na koncert nebo do divadla, ona je taky taková toulavá. Sedne na tramvaj a jede někam do Prahy. Ja jsem to teda dělala taky, ale mus la jsem k tomu dost lhát. To je neba.  Pustila jsem ji zatím kamkoliv, jen musí říct s kým a kam. 

continuity Jo, máš pravdu, že jsem měla taky takovou kamarádku, rodiče pro ni všude jezdili a mimo domov na noc se bez dozoru dostala až na kolejích. Ale ona se teda hlásí rodičům ještě teď, s padesátkou na krku!

Já bych dceru asi taky pustila, možná s nějakou večerní diskotékou bych měla trochu problém. Teď chtěla jít na Taylor Swift, klidně samotná a to jsem jí teda zatrhla, že si k sobě musí někoho najít. 

Evaeva continuity Je, teď se mi vybavilo, jak jsme v šestý třídě, jely s kamarádkou do Prahy k její babičce, jeden den jsme šly všechny společně do kina, asi zastávku tramvají od bytu, další den jí řekly, že tam jdeme zas a jely jsme na nějaký pražský sídliště hledat adresu kluka, co se nam líbíl, a znaly jsme ho z kempu, jen barák, kde bydlí...já jsem byla v Praze asi podruhý v životě, ta kamarádka taky nebyla moc znala, s babičkou se vídala hlavně na chalupě. No střeva prostě. A to ta babička byla fakt zlata, vsude nás vzala, ona je neskutečně pohodová, a vím, jak mi říkala, že jestli mám nějakýho kluka a chci mu zatelefonovat ať mu zavolám z pevný a neplacam si kredit:D. Měla jsem a jela jsem kvůli němu dřív z těch prázdnin domu, no fakt jelito prostě. 

Tyjo, když tu napíšu, jak jsem mohla chodit ven já, bude to jak z předminulýho století, nemohla jsem skoro nikam. A že by nějak fungovalo, že mi třeba bylo už 18, tak to taky vůbec. To jsem mohla tak maximálně do kavárny a v 10 večer domů, odvezl mě táta. Ještě ve dvaceti, to už jsem studovala VŠ a bydlela na koleji, tak když jsem po plese spala u přítele, teď mého manžela, tak se mnou pak doma týden nikdo nemluvil, protože mi to naši nedovolili a já to přesto udělala. 
Našim v tomhle přístupu ale hodně napomohlo to, kde jsme bydleli, prostě mimo civilizaci, domů kdyžtak 7 km hodně do kopce lesem, to bez auta moc nešlo, a poslední bus k nám jel v pátek v pět odpoledne. I když bych asi ani jinak nevymetala diskotéky, tak zpětně mi to přijde dost strašný, jak jsem byla odstřižená od vrstevníků. 

Karja Ty babičky ale bývají zlatý, třeba si pamatuju, jak moje kamarádka otěhotněla s klukem, co jí dal kopačky (zjistla to po rozchodu), rozhodla si dítě nechat, i když on se k tomu neměl. Moje babička se mě na ni ptala a já měla skoro strach jí to říct, že ji jako nějak odsoudí...a ona jen "a má recht, než mít chlapa idiota, to je lepší nemít žádnýho!"

Nebo u kamarádky doma spal její kluk, rodiče mu ustlali v obyváku, ale ona musela spát se setrou v pokojíku. Takže se tam vkradla, až všichni usnuli...bydleli v bytě s babičkou a v pět ráno prý ťukání na dveře a babička "Katuško, běž si lehnout k sobě, tatínek za chvíli vstává do práce...."

Ve věku 18+ jsem v pátek zahlásila, že přijdu v neděli. U mě ale bylo celkem jasné, že budu do deseti v posteli ( v pátek). 

​Každá slušná dívka má být do deseti v posteli, aby mohla být do půlnoci doma. 

Evaeva známej, když byl na střední, tak v pátek zasklil školu, zmizel někde v lese a z vandru se vracel v neděli. Rodiče si tedy mysleli, že jezdí až v pátek po škole. To jsou teprve toulavý boty.

Garfie Bydleli jsme v centru, takže nejpustější místo kudy jsem chodila bylo kolem fotbalovýho stadionu na lazce, přes Výpad do školy, nebo večer pře náměsti. Vždycky jsem se bála víc v lese než ve městě.

Větší problém bych měla asi teď.. Až skončím jako bába pod kořenem, tak to bude trvat spíš několk týdnů než dnů, kdy mě začne někdo hledat.Teď už s sebou beru občas mobil, ale přibližnou lokalitu by mohli určit možná podle zaparkovaného auta.