Evaeva Jako to já se taky nedivím, že to někdo v depresi zabalí, to vůbec. Jen z toho mám takové rozpoložení.

Kan Díváš se na to ze špatné strany, vysypat bordel je jeden směr, ale druhým se jim snažíš pomoct, o to asi jde, ne o poslouchání bordelu! :-) Jinak teda chápu, že v tom vidíš jistou ironii, ale nemyslím, že by psycholog byl míň ohrožený psychickou nepohodou, možná právě naopak. Denně čelí lidskému smutku, to tě poznamená, jasně, měl by umět pracovat s psychohygienou, ale taky je to jen člověk, občas tě to dostane. A naopak pokud máš nějaké vlastní problémy nebo dokonce deprese, musíš čelit i vlastním výčitkám, jako "co jsem to za psychologa, když nedokážu pomoct ani sám sobě", myslím, že to naopak musí být ještě těžší. 

Kan zajimavy obor to je, jen kazdy neunese to, co popisujes. Pak si holt najde neco klidnejsiho jako ten muj spoluzak, nebo to prestane delat uplne.

Nevim, co bylo za timhle pripadem a nechci spekulovat. Ale umim si predstavit, ze nekdo muze mit pocit, ze lidem kolem bude lip bez nej, nez kdyz budou soucasti jeho problemu, budou se jich chte nechte ucastnit a nebude to na ne mit dobry dopad. 

Karja Zajímavý obor? Vždyť ti tam přijdou cizí lidi vysypat svůj bordel co maj v hlavě. Celý den posloucháš nějaký stěžování, fňuky, hrůzy. Celý týden, měsíc, rok, dva pět..furt dokola. Práce snů.

​

Kan 

Taky bych řekla že to je zajímavej obor. Přece lidská povaha je zajímavá sama o sobě, resp. spíš tím jak se od sebe navzájem lišej (a proč)... a rozkrývat to je docela zábavný, anžto se to týká každýho, neb jsme všichni lidský bytosti. Navíc když dostaneš trochu vhled do těch duševních hlubin už tě málokdo překvapí nebo zaskočí nebo i s odpuštěním nasere - když víš odkud vítr vane, můžeš si dopřát trochu shovívavosti - dyk je to takovej chudák

Myslím, že dokud se nepohneme k poznání, že normální je mít starosti, slabé chvilky, celou paletu emocí, netvářit se pořád vesele, neumět každému pomoci, nemít na všechno názor, nezvládat vždycky na sto procent, budou lidé, kteří "by psychice přece měli rozumět nejlíp" vystaveni neúměrnému tlaku. 

Karja Jasne, že je to smutný, to je vždycky a asi je prirozeny premyslet proc a co k tomu ty lidi vede... Ale tohleto diveníčko,  jak může mít psycholog depresi nebo jak se může rozvést parovy terapeut a proč si nepomůže, kdyz je na to ten odborník

​Mno, tak k rozvedenýmu párovýmu terapeutovi bych šla asi se stejnou důvěrou, jako k tlustýmu obezitologovi...

Ne že by se to nikomu nemohlo stát a třeba ani ne vlastním zaviněním - ale těžko mi bude dotyčnej na první schůzce vykládat tak osobní věci jako že se rozvedla žena s ním nebo proč za svoji obezitu kvůli chorobě sám nemůže. Ale ten první dojem je prostě první dojem

Evaeva jenže zrovna v jeho případě mi přijde alarmující, že poznal nespočet lidí navždy poznamenaných ztrátou blízkých, musel si být vědom, jak devastujicí důsledky to pro ty lidi má a stejně...teď jsem četla, že měl 3 děti

​Ale taky si myslím, že to prostě už nedokážeš zohlednit, že tě to z tý díry prostě nevytáhne.

Karja Zajímavý obor? Vždyť ti tam přijdou cizí lidi vysypat svůj bordel co maj v hlavě. Celý den posloucháš nějaký stěžování, fňuky, hrůzy. Celý týden, měsíc, rok, dva pět..furt dokola. Práce snů.

​Ale nejsou na tom nejhůř... si představ takovou práci v parlamentu

Psychlogové jsou aspoň jeden na jednoho 

Samantha praci v parlamentu? Praci?

Kokoska A jo... pardon

barbucha No já právě nemám ty Samaritánský a spasitelský potřeby a navíc jsem dost upřímná, takže mi tam přijít nějakej kretén, že se mu zase rozpadlo manželství, tak bych mu to naférovku asi řekla, kde je problém. :D Druhá věc je, že nesnáším stěžování, já sama to nedělám a za pultem toho vyslechnu dost a mám pocit, že někdo to tam fakt přijde jenom hodit a odchází s lehkou hlavou a já nad tím potom přemýšlím a přijde mi to pro mne zbytečná komplikace, raději bych se v hlavě věnovala svému.

Myslím, že dokud se nepohneme k poznání, že normální je mít starosti, slabé chvilky, celou paletu emocí, netvářit se pořád vesele, neumět každému pomoci, nemít na všechno názor, nezvládat vždycky na sto procent, budou lidé, kteří "by psychice přece měli rozumět nejlíp" vystaveni neúměrnému tlaku. 

​hezky napsáno, ale je to asi utopie..

Nepoznám  tohto pána psychologa, ani  jeho prácu, ale ako čítam diskuziu k téme, spomenula som si na moju kamarátku z mladosti . Vystudovala psychológiu a s  veľkým zaujetím a ochotou pomáhať nastúpila do práce. Po niekoľkých rokoch ju z psychiatrie v Brne  preradili na  nejaký dedinský okruh, dochádzala v rôznych dňoch na menšie pracoviská  v okrese . To ale nebol hlavný problém, lenže dostala agendu alkoholikov . Tá práca ju po nejakej dobe absolútne vysála, trpela tým, ako sa problémy u tých ľudí stále vracali, opakovali, nevidela  perspektívu, ani osoh zo svojej práce a  pôvodne veselé dievča  sa celkom zmenilo . 

Opravdu bych nechtěla denně poslouchat nářky jakéhokoliv ražení. Těžká práce. A musela bych se asi hodně a často držet, abych na některý jedince nevylitla. To je i normálním životě vyčerpávající. 

Kan 

Tak to mě ani nenapadlo, nějaký samaritánství. Zdálo se mi to prostě jen zajímavý, ale spíš pro moje osobní využití a zábavu - ani by mě nenapadlo poslouchat denně 8 hodin nějaký skuhrání

stes barbucha Na druhou stranu, já bych teda radši poslouchala ty "nářky" nebo jakože stížnosti z obecně neobjektivních příčin než fakt řešit vážné dušení problémy zapříčiněné třeba týráním, zneužíváním...To jako poslouchat nějaký hledání...paráda, hledala bych s těma lidma než by se našli! Podle mě to je právě dobrá část té práce. 

Karja já ani jedno, ale bejt psychiatrem už je fakt hodně tvrdej job. 

stes Tak na to asi musí mít člověk pajšl, stejně tak na obhájce, já kdybych měla obhajovat vraha, tak ho  vlastnoručně umlátím spisem.