Karja moja mama remeselníkom donedávna tiež varila. Minulý rok sme rekonštruovali kúpeľňu a wc, to už teda obedy nevarila, ale každý deň im robila desiatu, kávu/čaj, občas aj olovrant. Museli sme jej pomôcť vymyslieť nejaké tipy čo im ponúknuť okrem chleba so šunkou či varenej klobásy, už nemala inšpiráciu. Mama je na dôchodku, počas dňa je sama, mala aspoň nejaký program. Rekonštrukcia trvala vyše mesiaca. 

No nestraste, já tu budu mít ty truhláře na skříně a oni na obědy nejezdí nikdy, nosí si zásadně svačinu nejakou...ale oni nikdy není v hospodě, maji pak jídlo po práci doma, jako těm bych vařit nechtěla:D

dorota aha... to je pak nebezpečí, že se ti tam upelešej... ale každej den bych to tak ve velkym nedělala, to ne... možná tak nasypat keksy nebo sušenky a zalejt kafe - a na závěr šichty panáčka, pokud byli obzvlášť šikovný

Karja kamarád dělá střechy,  má partu kluků, jsou fakt úplně zlatý a šikovný. Taky teda mají nasmlouvany zakázky na rok a půl dopředu. Říkal, ze většinou starší lidi na venkově jim vaří.  Ale jako vylozene podstrojujou, polívka,  hlavní jídlo,  odpoledne káfe a bábovka. 

Raduza hele tak třeba takovej guláš se dělá líp pro pět než pro jednoho... beztak vařej

RoSa Mama to má zafixované z minulosti. Dom postavili mamini rodičia svojpomocne v 70. rokoch, vtedy bolo normálne rodine a susedom, prip. remeselníkom, ktorí pomáhali, dať obed. No a u nás v rodine (ale aj u niektorých známych na dedine) to pretrvalo dlhšie, keď sa neskôr niečo rekonštruovalo, remeselníkom sa robil obed, teraz to bolo fakt obmedzené na tie desiaty a kávu. Samotní remeselníci hovorili, že už sa s tým bežne nestretávajú. Ale zas to ocenili. A boli šikovní, aj si po sebe upratali.

Tak schválně, před deseti léty jsme dělali vazbu a novou krytinu, pá+so+ne jsem tu měla 15 chlapů, vařila jsem, pekla jsem. 

RoSa no to je jasný.  Ale oni tam dělají třeba dva týdny a kazdej den něco jiného k obědu. Nebo jim nacpou domácí vejce, med, jitrnice.  

Raduza to je milý

a dědek domácí aspoň nemusí jíst tři dny stejný jídlo, ten to taky uvítá

Kan patnáct chlapu, to jste dělali střechu na kravíně ne? To je fakt hodně!

RoSa No hele ono zas tolik starších lidí nebo duchodců doma nevaří, my tu máme ve vsi jídelnu a chodí tam spousta lidí, i co jsou doma dva. I mi přijde, že i v obchodě si hodně kupují ty hotovky k obědu nebo vaří něco jednoduchého levného. Naši jsou oba dva taky víceméně doma, ale že by vařili každý den plnohodnotný oběd, tak to vůbec. 

Karja naši jsou doma dva důchodci, dlouhou dobu si chodili do školní jídelny pro obědy, ale teď mamka dost vyvařuje... a furt hledá inspiraci... tak jsem jí poslala pár odkazů na různý vývařovny, třeba jako tohle, že si tam něco vybere a pak to vaří

Tady v Praze kdyz nam neco delali na baraku, nejvetsi uspech byly satecky z listovyho testa s marmeladou, peceny v toustovaci.

Karja moje matka vaří denně, normálně jídla že základních surovin, i babička tak vařila až téměř do konce. U nás byla hotovka nebo konzerva rovna hrdelnímu zločinu, ještě i do té Jugoslávie se zavarovalo doma.

Tchýně si kupuje ty hotovky, občas ji něco přinesu, když mám porci navíc, ale půl kilovka pařížského salátů v lednici to jistí. (Její žlučník bych vážně chtěla mít). Ona nevaří nějak pravidelně, co se známe, což je 16 let. 

Podle mě to s věkem úplně nesouvisí.

Sweet Potato Karja Já se toho zbavila po dvou týdnech domácí léčby, teda nakonec mi muž koupil v lékárně léky na bolení v krku a kašel, protože naše české vůbec nezabíraly (a to si je tady vyvažujeme zlatem, protože obvykle zase nezabírají ty japonské) a nakonec se zdá, že pomohly, i když na jeden z nich jsem reagovala trochu podivně a do deseti minut mi vždycky začaly hrozně brnět ruce. Ale trochu kašlu pořád, hlavně v noci. 

Podotýkám, že normálně mi stačí na léčbu tři, čtyři dny...

A to vaření řemeslníkům....ty jo, jsem tak ráda, že už to není běžně zvykem!!! A taky se to dost prodraží, obávám se. 

Jinak v poslední době jsem se hodně setkala s tím, že řemeslníci přijmou práci, na kterou nemají čas a pak, místo aby udělali jednu zakázku, pracují třeba na třech, čtyřech zároveň. Což znamená, že co by zvládli za týden takhle dělají tři měsíce. Jejich motivaci docela rozumím, ale je to na palici pro zákazníka. V létě sousedi dělali zateplení, což znamená, že nám stálo lešení na naší terase, neustále binec. Za celé dva měsíce, co jsem byla doma, tam byli tak pětkrát...

Jos Teď jsi protekční zákazník (dokud mu děti nevyrostou ).

continuity Nemyslela jsem s věkem, myslela jsem jako ti, co nechodí už do práce a jsou tedy denně doma;.-). 

To je dnes zas ráno. Zabouchla jsem si při obouvání dveře zvenčí, takže nemám klíče, u kontejnerů jsem slušně požádala nějakého Ukrajince, aby ty montérky hodil do popelnice a nenechával je tam válet, protože to akorát zmokne a bude z toho bordel. Načež po mně vyjel, ať se starám o sebe.

Tato věta mě spolehlivě vytočí vždy, ale od příslušníka národa, o který jsme se starali tady na sídlišti celkem dost to je ještě lepsi.

To je výborný začátek na moje pocuchane nervy a to mě čekají ještě dvě důležité, dlouhé a těžké schůzky a obě bych potřebovala, aby dopadli dobre. 

Ja sa vyložene obávam toho, že ak raz skončím v nejakom domove dôchodcov, budem odkázaná na ich stravu. Teda nebojím sa, že by museli nutne zle variť, problém je inde - je bohužial veľa jedál, ktoré ja nejem. /  Viem, že môžu byť dobré, zdravé, výživné, atď,  ale ja už som proste taká / . Ešte si dobre pamätám, ako sa moja maminka posťažovala, že oni majú v domove každý piatok na večeru chleba s rybacou pomazánkou, a ona k tomu má vyložene odpor . Zatiaľ sme  s mužom doma, / 75, 78 / a varím, aj keď je tu možnosť  chodiť na obedy / so zľavou mesta /, alebo si nechať doviezť .  Proste varím, čo mne, a mužovi chutí . Ale ono to ,či si starší človek  varí sám, alebo si objedná , asi viac ako na veku ,závisí  na jeho zdraví   .