Na chvíli sem šla do hotelu, že spočnu a vyrazím opět ven a teď koukám z okna a tam vánice s chumelenicí 
Stěžovací vlákno
10. srpna 2014 17:31
Stěžuju si na sebe, že jsem zapomněla klientské číslo pro přihlášení do internetového bankovnictví. Několik let jej vkládám z paměti, naposledy úspěšně včera a teď - nic. Tak ještě jeden pokus a pak potupný telefonát do banky. Heslem to začíná a co nevidět budu nosit karticku s adresou zavěšenou na krku. Ach jo.
Reakce na Krehutka:
nechte to chvilku uležet, vono to třeba přijde samo, až na to nebudete tak tlačit, já jsem asi tejden nevěděla pin k bankomatu, hlavně na to moc usilovně nemyslet
Reakce na Krehutka:
Soucítím. Taky mám občas takováhle okna, záchvaty paniky, třes rukou, ledový pot...tohle je sice kapku potupné, ale ne neřešitelné. Já onehdy dávala opravit iPad a pak to vypadalo, že je sice opravený, ale na vyhození, protože už se do něj nikdy nevlomím. (A ještě ta celá ostuda probíhala před těmi hochy ze servisu...)
stěžuju si na sebe, dnes jsem vstávala fakt brzo, a teď jsem už nějak úplně nepoužitelná, prokrastinuju tady, mám přitom dělat statistiku a přípravu na zítřejší poradu, ach jo
Reakce na Jiná Realita:
Soucítím, já dnes vstávala v pět a spát jsem šla až po půlnoci, takže už tak v poledne jsem měla sto chutí uložit se zase zpátky do hajan.
byla jsem o vikendu na stretavce z gymplu po 25 letech. coz o to, akce se hodne povedla, domu jsem dojela ve tri rano, nikdo se tam nepredvadel, o co je lepsi pred tema ostatnima a jak se mu vsechno v zivote povedlo, fakt dobry. ale dva lidi uz neziji 
jeden dostal epilepticky zachvat a druhy skocil z mostu, kdyz dostal svoji vysnenou praci. 
prakticky se s nima nevidam, protoze je to 400+ km, tak tyto zpravy ke mne nedoputovali a mam to takto najednou...
Reakce na continuity:
a proč když dostal vysněnou práci? můj jeden spolužák umřel pár let po maturitě, dodnes jsem se s tím vlastně nesrovnala a často na něj vzpomínám. ani nevím proč, nijak zvlášť blízcí jsme si tehdy nebyli. byla jsem na pohřbu a bylo mi hrozně líto jeho rodičů.
Reakce na Jiná Realita:
to prave nevime, jeden kluk rikal, ze potkal jeho byvale kolegy a nechteli se k tomu moc vyjadrovat. on byl takovy trochu jiny, tam mozna hrala roli nejaka psychicka nemoc. spis myslim na toho druheho kluka, byl to umelec, zrovna se mu splnil sen, dostal se na skolu, posbiral nejake ceny a mel malinke dite (pul rocni nebo tak nejak).
Reakce na continuity:
To je hrozně smutné :-( zvlášť když jsi dostala takový nášup najednou. Můj spolužák ze základky zemřel, když jsme maturovali, byli jme malá třída, vesnická škola-všichni se dodnes kamarádíme a na každém srazu vzpomínáme, fakt chybí. My si tedy navíc byli dost blízcí, na pohřbu jsem dokonce držela stráž u jeho rakve, taky na něj dodnes vzpomínám a vždycky když mám cestu kolem hřbitova, tak se tam zastavím. Ale ta základka je u nás nějaká prokletá, další kluk měl těžkou havárku, amnézii, na srazy chodí, ale dodnes většinu spolužáků nepoznává. A dost kluků +/- jeden ročník, co už jsou taky po smrti :-(
Reakce na continuity:
My vždycky na srazech vzpomínáme na spolužáka, kterej - podle slabšího pohlaví a zejména mě - vypadal jako reinkarnace mladýho Paula Newmana a byl tak chytrej, že jsme na něj nikdo neměl. Někdo by řek: super startovní pozice. No, byl tak chytrej, až se z toho zbláznil a dožil (ne dlouho) v ústavu
diky vsem za podporu. je to takove proste, PROC?
ja jsem si jeste delala srandu, ze vzdy chodil pozde tak tady taky. a na to spoluzak: no ten, co vzdy chodil pozde uz nedorazi. fakt ho vidim jako dnes, jak se od tech dveri plizi k sve lavici. ona vzdy se vzdy tak dovlnil na to sve misto 
ale tak jsme na nej alespon pospominali, spoluzak donesl nejaky clanek, ktery o nem vysel po jeho smrti. zas si rikam, o kom znas budou psat v novinach az umreme a nebude to o tom, ze jak umrel, ale jak zil?
Reakce na Krehutka:
Nechcem byt tá zlá, ale ja som raz zabudla PIn ku karte a museli mi ho poslať, ani po čase som si nespomenula. Hrozný pocit v obchode, ked som to zadala a nič. Tri pokusy a nič. Vyzerala som, ako keby som ju ukradla. Nechať nákup tam, íst domov a požičať si kartu od dcery. Ufff.
Reakce na Janulik03:
Tak já jsem to číslo nakonec nedala, musela jsem prohrabat šuplík se starými dokumenty a najít si jej znovu. Ale zase mě potěšilo, že banka změnila koncepci "3x a dost", takže jsem nemusela řešit nový přístup.
Kolega z vedlejší kanceláře takto přišel do práce, zapnul počítač a nemohl si vzpomenout na heslo. Tak mu jej admin obnovil. Druhý den se situace opakovala. Nakonec doktoři zjistili, že prodělal nějakou menší mrtvičku a docela dlouho pak byl na neschopence.
Reakce na Janulik03:
No já ještě pořád doufám v "roztomilou roztržitost" .
Reakce na Krehutka:
" Ale zase mě potěšilo, že banka změnila koncepci "3x a dost", takže jsem nemusela řešit nový přístup"
To by mě teda moc nepotěšilo... případnej zloděj má takhle neomezený množství pokusů?
Reakce na barbucha:
Tak vzhledem k tomu, že číslo je desetimístné a heslo taky ( + velká a malá písmena a čísla) má taky poměrně dost neomezené množství kombinací.
A jestli je tam ještě nějaké jiné omezení, třeba 10 pokusů a dost, to nevim, vzdala jsem to u 6. Na zadání transakce ještě potřebuješ autorizační SMS, tak jsem celkem klidná.
Reakce na Krehutka:
Klidná budeš do chvíle, než ti ukradnou celou tašku i s mobilem 
Ne že bych ti to přála.
Ale jak tady s úžasem shledávám, někdo má dokonce to heslo někde napsaný
No nic, mně se tři pokusy prostě zdály tak akorát.
Reakce na barbucha:
No mám ho napsaný doma v šuplíku s ostatními dokumenty z banky. Když mi někdo ukradne kabelku s telefonem, dostane se k bezkontaktní kartě a než dojde k blokaci, může si do 500 Kč několikrát nakoupit. Do internetového bankovnictví se nedostane. Na běžném provozním účtu zas takové miliony neuchovávám, aby se někomu vyplatilo podnikat cíleně sofistikované útoky.
To už se víc obávám zneužití karty při platbě na internetu.
