Blanka tak pro cloveka s domem asi nepredstavitelny, ale moji rodice bydli ve 2+1 (kde jsem vyrostla i s bratrem a nejaky cas tam bydlela i s dcerou-bracha jeste chodil na gympl), no a prestoze maji uz deti z domu spoustu let, furt nechali "detsky pokoj", ted teda spis pro hosty, ale tech fakt moc nemivaji. no a zijou furt v tom obyvaku s loznici dohromady a to neni zadna obri mistnost , cca 20-25m2

Blanka to má přesně moje máma - když ovdověla, začala se scházet s "přítelem", každý má svůj byt, ale chodí spolu do divadla, na koncerty, na víno, na pivo, případně k nám na chalupu, kde je dost prostoru pro oba. Ale všechny zúčastněné děti už byly dávno dospělé a jsou rády, že jejich rodiče mají spřízněnou duši.

viktorka_od splavu To je jak moji rodiče :) Ti si přestěhovali postel do obýváku když jsme byli s bráchou na vysoké, abychom měli každý svůj pokoj a znovu si ložnici zařídili až deset let po tom, co jsme se oba odstěhovali ;)

viktorka_od splavu nasi teda meli 3+1, ale malinkej, jeden pokoj taky ani moc nevyuzivali, ale byli spolu radi. V duchodu byli skoro 30 let a porad vsechno delali spolu. Obcas se taky pohadali, ale jeden bez druheho nemohl byt.

Mohučanka moje babička s (nevlastním) dědou tak taky žila. Ale začínali klasickým soužitím (děti teda měli už dospělé i tehdy).

Kokoska no u nasich to uplne tak neni.. tim min tomu teda rozumim:-)

ja ted ziju v 1+1 se spolubydlicim trvale na HO a na nervy si nelezem, ale nemame tam zadne rusive elementy krome kocouru:-) v dobe meetingu jsem nastesti v praci

Blanka tak pro cloveka s domem asi nepredstavitelny, 

​Teraz bydlíme v dome, to je pravda, ale s detmi to bolo ešte v obyčajnom paneláku, takže nejakú predstavu mám .A ja som vyrastala v  dvojizbovom byte, kde  okrem rodičov bývala babička, my tri deti a pes, a to otec často pracoval doma a zaberal priestor - raz kúpelňu, inokedy  izbu kvôli práci . S úsmevom spomínam, ako som raz, sediac s prepáčením na WC, obzerala tú malinkatú miestnosť a snila som o tom, aké by to bolo úžasné, keby som taký priestor mala iba pre seba - postel by som si zavesila ku stropu..... Nepamätám sa na nejaké problémy, ale je pravda, že maminka bola submisívna osoba, a babička by sa s nejakými nárokmi neozvala už vôbec  .

Karja toto:"  ale furt něco, chvíli dělá tohle, chvíli tamto, pak cvičí, pak tohle, takže furt nějakej vzruch kolem sebe generuje...Takže prostě někdy to chce no, ten prostě klídek." ale že presne. Ja som zo školy uvravena, ohučana, potom je tu to dieťa, že. A do toho mám počúvať, čo zas Sociálna poisťovňa  vymyslela?!

letfenixa :-D Já teda naštěstí mám docela dobrou práci na tohleto...jakože někdy je toho moc, jakože hodinově, ale jakoby u toho PC si odpočinu, je to jinej druh zátěže, někdy se fakt těšim,jak za dětma zaklapávají ty dveře a já vim, že třeba 4 hodiny na mě nikdo nepromluví!

Blanka tú posteľ pod stropom som si často predstavovala aj ja.

Blanka kdyz jsem bydlela jeste u rodicu, meli byt na metry veliky, ale to usporadani mistnosti jedna za druhou, vsechny pruchozi,  bylo strasny. A presne jsem si predstavovala, jak by mi stacila ta "jen moje" mistnost velikosti wc!

Já naopak v 15 přišla o svůj pokoj a naši mi tam nastěhovali pětiletého bráchu...

Jinak jsem si nechala napsat dvě tablety Vydury,sice je to strašná pálka, ale říkala, že někomu to zabírá hezky i na dva dny a nehrozí tam ta závislost a indukovaná bolest hlavy. 

​Ona se dá Vydura jen tak napsat..? Neuroložka mi tvrdila, že ne, že bych musela projít neúspěšnou léčbout vším možným a až pak možná... (cenu znám...)

rasaNori to je hustý! Naši věděli, že tohle by byl blbý nápad a naštěstí teda i měli prostředky na řešení. Takže když se u nás ve vchodě uvolnil menší byt a ségra byla už na cestě, neváhali. Ona pak nakonec s našima taky sdílela ložnici až do pěti a to už jsem byla pryč i z té "depandance"

rasaNori ja nemela svuj pokoj nikdy. Tu mistnost, co jsme sdilely se segrou, vyuzivali i nasi, meli tam skrine, babicka pres nas prochazela do sveho pokoje, nejake plakaty na zdi nebo trvale rozlozene hracky, to neexistovalo.

My sme mali dom , byvali sme tam len ja sestra a rodičia. Zo začiatku sme mali spoločnú izbu, neskôr som vyfasovala samostatnú izbu na poschodí. 

Ked sme sa s mužom vzali a kúpili byt, tada, on kúpil, tak ma tam vzal a po ukážke kde mi vsetko predviedol, som sa v šoku spýtala, či je to všetko byt bol trojizbový cca 85m.

Najoniec to bolo fajn, aj keď naše detj mali spoločnú izbu.

Ked skoncili stredné školy, syn sa odsťahoval do Bratislavy, kdd zostal 8 rokov.

Dcera si kupila minibyt v meste a my sme nakoniec odišli do mojho rodného domu. Ale stále nemam pocit, že by tu bolo veľa súkromia, muz ma teda svoje v pivnici, kde aj  ide len tak, aby mal kľud, asi odo mňa

Pavlena na hradí pacient asi beze vseho. Jen pak neplatis 200 za ty dvě dávky ale 1000. 

viktorka_od splavu tak to mali husté, toľkí c malom byte, skôr myslím logisticky ako že by to bol problém.

Kedysi ludia v pohode žili pomaly v jednej a jedinej miestnosti tak akosi nakope, dnes su väčšie nároky. 

Kokoska Takhle průchozí pokojíček měla moje kamarádka, sdílela ho se dvěma bratry (byli narození vždycky rok po sobě), a celý měl 9 m2 Kdybych to neviděla, neuvěřím, že je možné tam nacpat jenom postele, ale oni tam měli i skříně na všechny svoje věci a psací stůl (jeden teda), plus ty dvoje dveře a okno. Za ním byla ložnice rodičů. Oni byli taková soudržná rodina, nikdy jsem ji neslyšela si na toto stěžovat, zatímco mně to i jako dítěti přišlo strašný, jak nikdo neměl ani trošku soukromí a klidu. 

Myrtila tak ten "nas" pokoj byl velky, snad 25m, ale krome tech skrini tam byla i knihovna, stolek a dve kresla, dve valendy, kde jsme spaly, psaci stul. Vubec ne detske prostredi. Na svoje veci jsme mely kazda jednu ze spodnich skrinek te knihovny.